Už jsme doma - jeden krok zpět a dva kroky vpřed

22.05.2002 19:54 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

O Už jsme doma jste se na sklonku minulého roku mohli dočíst skoro ve všech médiích. Kauza "odchod saxofonisty Dolanského" dokázala mnohé rozhodit, jiní za ní viděli nové možnosti. Utekl přibližně půlrok, UJD v současné čtyřčlenné sestavě hodně zkoušeli a předělávali. O tom, s čím je můžete potkat nyní, se dočtete v následující recenzi s přidaným novým playlistem.
Už jsme doma
© Martin Velíšek
Vidět Už jsme doma "model 2002" v Praze se nepoštěstí příliš často. S novou sestavou tráví spoustu času ve zkušebně předěláváním starých aranží a zkoušením nového repertoáru (k plánované desce "Rybí tuk"). Vytváření nového zvuku UJD pro čtyřčlennou sestavu (basa, bicí, kytara, klávesy, zpěv) bez saxofonu se pánům viditelně daří a dle spokojených výrazů (na tvářích muzikantů i diváků) při koncertě a po něm lze snad nadnést, že ku spokojenosti všech.

Stávající koncertní repertoár je samozřejmě odchodem Dolanského saxofonu poznamenaný - pravděpodobně už nikdy neuslyšíme skladby jako "Uši" nebo "Ticho" z poslední desky a zvukově jsou aranže méně pestré. Na druhou stranu je na UJD pozorovatelné jisté uvolnění a vlna nového nadšení pro hru, což - pokud má na svědomí právě chybějící Dolanský - jsou vlastnosti pozitivní a čas od času potřebné. Smíříme-li se s tím, že fluktuace muzikantů do života valné většiny kapel patří a nebudeme zapškle volat po "starých UJD", můžeme zvesela v chození na koncerty pokračovat a kochat se novými kabáty starých písní i čerstvými přírůstky.

Honzu Čejku na baskytaru vystřídal charismatičtější Jaoslav Cvach (stává teď na středu místo Dolanského) a byl to pravděpodobně on, kdo s sebou přinesl "punkovější" pojetí písní. Přibylo kytarových partů a nabustřených zvuků, verze starých perel typu "Nemilovaného světu", "Julečka", nebo "Kůželíné" jsou místy až k nepoznání, aranže jsou "klubovější", zemitější, syrovější. Nakonec o směru, kterým se pánové vydávají, svědčí nejlépe čtyřka premiérových písní z připravované desky ("Tíha", "Pocity plotu", "Rybí tuk", "Lavina"), podle které zdá se velmi nepravděpodobné pokračování ve stylu "Uší" - když už vachrlatá přirovnání, pak by bylo třefnější připomenout třeba staré FPB.

Koncerty současných UJD nelze než doporučit. Zejména pokud jste si na nich cenili vždy hlavně upřímnosti, vervy do hry a "muzikantnosti", pak jistě zklamáni nebudete; jestli jste zpohodlněli a místo koncertu si raději vychutnáte v kvalitní aparatuře "Uši", pak vás možná zarazí, že nová deska bude s velkou pravděpodobností co do komplikovanosti a prokomponovanosti spíše krokem zpět. Dolanský, který jeden z nepražských koncertů UJD nedávno navštívil, se nechal slyšet, že "je to obyčejná kytarovka", mně nezbývá než dodat, že "obyčejná kytarovka" s upřímnou tváří může být někdy víc než geniální kompozice v napjaté atmosféře.

Koncertní playlist - Znovu, Telefón, Napůl, Kovbojská, Oko, Polykat, Ránoc, Zvonek, Jassica, Tíha, Pocity plotu, Rybí tuk, Lavina, Hlína, Strach, Juleček, Tání, Hollywood, Bosí, Sopot, Nemilovaný svět, Kůželína, Poslepu

Už jsme doma, Vagón, Praha, 18.5.2002


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY