Časové spirály Borise Carloffa

20.10.2014 09:31 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Přesně dva roky od "The Escapist" Boris Carloff představuje nové album "Morphosis", na němž nabízí své hudební posuvy a nové tvůrčí formy. Ústředním pojítkem se stalo téma ubíhajícího času a věcí, které v tomto nezastavitelném toku nacházíme a ztrácíme. Svým způsobem na "Morphosis" překonává sám sebe.
9/10

Boris Carloff - Morphosis

Skladby: I'm An Island And People Are The Sea, Days Go By, Cos You Know, Cave, No Matter, Intermezzo, All The Things At Last, I've Been Thinking Of You (feat. Kata Mogensen), Too Soon, Too Close, Last Runner
Vydáno: 17.10.2014
Celkový čas: 35:22
Vydavatel: Championship Music
Za debut posbíral několik cen, s klipem ke skladbě "Falling" odkryl své nadšení pro fantaskní svět Julese Vernea a náklonnost k filmům Karla Zemana. K tomu Boris Carloff pečlivě rozvíjí své skladatelské universum, hledá nové formy a evidentně nerad stojí na jednom místě. Tato cesta je zřetelně patrná v posledních dvou letech, kdy postupně pracoval na následovníkovi této povedené desky.

V procesu nemalou úlohu sehrál výběr producenta, nejužšího spolupracovníka, který by pomohl dopilovat finální podobu a tvář celé nahrávky. Postupným mapováním terénu došlo na Island (ten je, zdá se, u nás teď velmi v kurzu), v případě Carloffa to má však svou logiku a opodstatnění. Volba totiž nakonec padla na Barði Jóhannssona, jehož zkušenosti a bádání i v oblastech vážné hudby byly přesně to, co hledal. Hned s úvodní "I'm An Island And People Are The Sea" se tak rozevře krajinomalba nálad, které korespondují s typickým islandským naturelem, jež třeba prezentují Sigur Rós nebo Ásgeir.

"Morphosis" je velkým manévrem již ostříleného lodivoda. Oproti "The Escapist" je střídmější k ruchovým experimentům a pevněji stojí na základech melodií. Pryč je tak rozmáchnutá zvuková komplikovanost a košatost, ta sice byla cílevědomě sestavena do jednoho funkčního celku, nebyla však stravitelná pro všechny, kteří ji zkoušeli pochopit a ponořit se do ní. Na druhém albu je znát, že i když zůstala ona rovina laborování a hledání nových formulací, jak získat potřebné harmonie a elementární stavební pilíře jednotlivých skladeb, do popředí se dostala určitá přímočarost. Naštěstí byla zachována rozmanitost a dějový vývoj, díky nimž na "Morphosis" není hluchého místa. Všechny tyto proměny zachycuje i dobře vybraný pilotní singl "Days Go By".

Kromě Barðiho se na natáčení podílel Doug Yowell (opět se podepsal pod rytmikou a programmingem bicích), cellistka Terezie Kovalová a klavírista Honza Andr. Samotné "Morphosis" má hned několik tváří, na jedné straně nabídne až tetelící se kompozice postavené na niterných atmosférách (na taktu klavíru a ruších vystavená "Cave" nebo melodramatická "No Matter"), druhým/opačným horizontem jsou téměř roztančená spektra (například z dřívějších koncertů známá "Cos You Know" v mnohem propracovanější finální verzi). Kandidáty na další singl je závěrečný souboj mezi "Too Soon, Too Close" a "Last Runner", který je i stěžejním textovým středobodem (a zároveň paralelou) celé desky.

"The Escapist" bylo uceleným srovnáním se s životními událostmi a místy mělo až depresivní zákoutí. "Morphosis" je taktéž v tomto celistvé, co se týče zvoleného tématu: věnuje se totiž toku času, časovým smyčkám, cyklům, v kterých prožíváme nejenom pozitivní momenty, skutečnosti a že svým způsobem máme každý přesně vymezený (možná i na setiny sekund změřitelný) interval svého žití. Jak vše střemhlav nezastavitelně utíká, jak nalézáme, ale i ztrácíme důležité věci okolo nás v sestavené rovnici dní. Všude přítomný melancholický podtón se tak dotýká zjištění, že čas je sám o sobě ošemetná, pomíjitelná veličina, která nás dokonale dokáže ovládnout. Mezi řádky a slovy je čitelný i strach ze ztrát a z nich plynoucích budoucích nálezů. Nad tím vším se ale pokouší vládnout a vkrádat se titěrná, křehká zasněnost a záchvěvy naděje a optimismu.

Boris Carloff však i nadále zůstává experimentátorem, pro kterého onen výlet na Island a kooperace s Barði Jóhannssonem mohla být důležitým tvůrčím impulsem do následných let a zjištěním, jak se dá efektivně pracovat, nakládat se svým nabitým rozhledem a získanými indiciemi inspirací. Současně s tímto obohacuje a rozvíjí svůj hlasový potenciál, který je charakteristický nezaměnitelnou barvou hlasu a způsobem zpěvu. Zajímavým kontrastem v tomto je pak, zatím ojedinělý, téměř duet "I've Been Thinking Of You", v němž hostuje Katrína Kata Mogensen z kapely Mammút.

"Morphosis" je jako časová spirála, díky které si Carloff srovnává své pocity a postřehy o řečišti hodin, dnů, měsíců, roků a s ním spojenými hmatatelnými událostmi a flashbacky do minulosti. Jeho druhá deska neztrácí nic z propracovanosti prvotiny "The Escapist", nabízí však nový pohled a efektivnější přístup, jak s touto hudební hmotou zacházet a získat z ní maximum. Je i mnohem přístupnější, přestože to je stále celkem komplikovaný pop s mnoha přesahy. A do hry o domácí album roku nám tak vstupuje další silný hráč.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY