O tom, že Švédové mají muzikálnost v krvi, není třeba pochybovat. Za poslední roky se na svět vynořilo tolik severských objevů, které zaznamenaly úspěch i za hranicemi své domoviny, že ke skandinávské zemi musí posluchač vzhlížet se zaslouženým respektem. Klobouk dolů i před šestadvacetiletou Tove Lo, která za viditelnější proražení může děkovat hlavně producentské dvojici Hippie Sabotage. Na prvotině "Queen Of The Clouds" však zpěvačka ukazuje, že za zadkem vůbec nepotřebuje nějaké dva tydýty, jelikož její hlavní zbraní je právě hudební nadání podpořené hlasem plným dravého sex-appealu.

"Queen Of The Clouds" pevně stojí na základech skládajících se ze tří na sebe navzájem navazujících částí - sexu, lásky a bolesti, přičemž vás do každé z nich Tove vtáhne krátkým moudrem. Koncepčně se tedy jedná o inteligentní jednolitý celek vysílající signál o tom, jak to mladá hvězda vlastně myslela. Není možné, abyste se během poslechu ztratili či abyste od vytříbeného kotouče odtrhli pozornost. Velkou zásluhu na tom mají The Struts, kteří sedmi písním z dvanácti ušili kabát na míru, ze kterého by byla škoda se vysvlékat. Lo ale nespolupracovala pouze s anonymním producentským týmem, ale na pomoc si pozvala i osvědčeného Klase Åhlunda (Robyn, Katy Perry, Kesha) či Aliho Payamiho. A výsledek stojí ku*evsky za to.

The Sex

Paradoxně to nezačíná všechno láskou na první pohled, ale chtíčem po sexu a vzrušení, což je na druhou stranu logické, jelikož přece "The passion in the beginning is always gonna be the best part of it." Byla by velká škoda, kdyby vás k zemi odstřelila již úvodní "My Gun" s vytleskávaným podkladem a zvuky výstřelů, protože to nejlepší v sexuální části přijde až s "Talking Body", ve které Lo nemohla lépe vystihnout situaci, kdy slova jsou naprosto zbytečným elementem a k pochopení dvou stavů myslí stačí intimní pohyb lidských těl.

Že přitažlivá Švédka nebude chodit kolem horké kaše, je ale zřejmé už z předešlého tracku "Like Em Young", v němž vyplouvá na povrch zpěvaččina sladká nevinnost, za níž však stojí role svůdné kokety, která nemá problém se zajíčky. Nejpopovější záležitost na albu zaujme vedle chytlavého jamu hlavně vtipným textem: "Hey girl, why you're judging me when your, your guy is turning 53". A jsme u dalšího záchytného bodu celého debutu, kterým jsou texty. Ty jsou totiž neotřele otevřené, upřímné, duchaplné a bez jakýchkoli předsudků do posluchače pálí jednu ránu za druhou. Platí to i o další části, ve které už nejde jen o radost z příjemného ukájení.

The Love

Ač vám hlava říká něco jiného, srdci neporučíte. A pak začnete teprve šílet: "And then you freak out because suddenly you need this person". Jste v tom až po uši, a i když víte, že máte spoustu chyb, tak dokážete milovat celým svým srdcem, až protějšek sám pozná, že jste "charming as fuck" ("Moments"). Hlavní však je, abyste zůstali sami sebou, jako je o tom řeč v rázné "The Way That I Am", která překvapí zejména industriálním zvukem, na němž leží tenká vrstva dubstepového nátěru. Švédská interpretka zde vydává maximum ze své přímočarosti a slušivý surový drive dělá ze skladby jednu z nejlepších na desce.

Ovšem pravda - změny názoru můžete docílit hned při poslechu romantické "Got Love" s rázným a spádným refrénem, stejnou závislost si však lze vypěstovat i na "Not On Drugs", díky které si několikrát vzpomenete na šimrání v podbřišku a na pocit zamilování, kdy si opravdu připadáte jako po užití lajny.

The Pain

Jenže život není růžový jako malované prasátko a s odlivem zamilovanosti přichází boj o udržení toho krásného, co bylo, což však většinou končí strmým rozchodovým pádem. Do hlubších a temnějších hlubin se ponořila i třetí kapitola nahrávky, v níž se bojuje jak o zpětnou přízeň ("Thousand Miles"), tak o snahu vyrovnat se s nelehkým procesem odmítnutí a osobního selhání ("This Time Around"). Do pohybu se věci (a vaše boky) dají ale co nevidět, a to poslechem závěrečné taneční "Run On Love", v níž prim hraje zejména produkce Lucase Norda.

Kapitola o bolesti v sobě ukrývá i jeden doposud nezmíněný klenot, kterým je hit "Habits (Stay High)" v původní verzi od samotné autorky. Osobně jsem nikdy nepochopil, proč byla/je verze od Hippie Sabotage úspěšnější než originál, každopádně o singlu nepadla řeč z jednoho prostého důvodu - na desce se totiž najdou mnohem zajímavější a stylizovanější písně, než jakou je právě "Habits". V případě, že jste si danou skladbu zamilovali, znamená to pro vás jednu zásadní věc - z celého debutu budete nejspíš ještě více odvaření, než byste možná čekali.

Pokud však na remixovou verzi nedáte dopustit, pořiďte si deluxe edici. Na té se totiž (aby se neřeklo) fenomenální návyková záležitost vyskytuje. Vedle ní si pak můžete užít druhý bonus v podobě příjemné, avšak ničím neobvyklé písně "Love Ballad", která své místo našla již na březnovém EP "Truth Serum". Zaoceánská rozšířená edice nabízí ještě dva zářezy navíc: magickou "Crave", jež z fleku lze opravdu označit za deluxe, a rytmický remix "Not On Drugs" od Aliho Payamiho, který stojí za výše zmíněnou "The Way That I Am". A to už se vyplatí!

Ještěže Tove Lo nezůstala jen u skládání pro kolegyně Icona Pop, Cher Lloyd či Girls Aloud, ale rozhodla se ztělesnit své životní prožitky do podoby vysoce osobité prvotiny "Queen Of The Clouds". Díky ní si totiž podmanila nejen veškerá oblaka, nýbrž i posluchačovu mysl a duši. Švédská hvězda natočila na první dobrou logicky promyšlené album s příměsí osobních zkušeností složených z vášně, touhy, chtíče, bezhlavého zamilování, ale také na*rání, zklamání, smutku a agónie, které vás budou zásobovat potřebnými hudebními electro/popovými živinami minimálně do příštího roku. Možná že vás jeho poslech donutí stáhnout půlky, musicserver ale půlky roztahuje, dává hodnocení 8,5 a tleská.