Diamantová kolekce Lucie Bílé láká krásným obalem. Uvnitř jsou však rozpaky

"Sice takhle nevypadám, ale to vůbec nevadí, grafika udělala svoje." Tato věta jako by říkala mnohé i o tomto výběru. Pronesla ji sama Lucie Bílá v pořadu "Dobré ráno" a okomentovala tím titulní fotografii tohoto nablýskaného kompletu. Člověk může hned odhalit upřímnost a lidskost zpěvačky, ale také útok na první signální potenciálních kupců, kteří pak mohou být výsledkem doma zklamáni.

Začněme tedy vizuální stránkou projektu, která na první pohled vypadá luxusně, napucovaně, na tváři Bílé skutečně Photoshop nenechal ani vrásku. Jenže komplet otevřete a civí na vás mizerná xkrát zvětšená fotografie nicneříkajících CD vyskládaných vedle sebe. Chuďoučký booklet obsahuje jen proslov Petra Maláska a pořadí písní, kde je jen minimum podrobností, o archivních fotkách interpretky ani nemluvě. Ale to se dá odpustit, hlavní je přece hudba sama.

I u ní se ale dá najít několik jenomže a to první je hned nejpodstatnější. Pokud se tedy výběr honosí podtitulem "Best Of The Best", proč na něm chybí dva hity z nejzásadnějších - "Zpíváš mi requiem" a "Dívám se, dívám"? Zhruba do třicáté položky této sestavy jsou tu opravdu samé podstatné skladby kariéry Lucky Bílé. Druhá polovina ale obsahuje spoustu vaty a jen málo důležitých stop kariéry v podobě písní "Miluji tě", "Píseň samotářky" nebo "Desatero".

Absolutně jsem nepochopil přítomnost živých verzí písní "Jednoho dne se vrátíš" a "Tam za vodou v rákosí", které zazpívala Bílá se svými hvězdnými kolegy Waldemarem Matuškou a Věrou Špinarovou v kdysi populárním pořadu "Lucie na bílo" na playback. Proč nebyly použity studiové verze, které by jinak rozhodně byly příjemným zpestřením nahrávky? Konec výběru obstarávají nové pop songy "Jsem to já" a "Stop", ke kterým už kolegové na musicserveru jasně vyjádřili svůj názor. Ale přerušme kritiku a pojďme se podívat, proč by si lidé měli "Diamond Collection" přece jen pořídit.

Důvod číslo jedna je zcela jasný - hlas interpretky. Tu hladí, šimrá, laská, ale v otvírací skladbě "Requiem" drsně rozrazí dveře a emotivně vyřve všechny své bolesti a smutky. "Modi" srdceryvně popíše život italského malíře, aby pak "Tygřice" z repertoáru AC/DC vytasila drápy a pomohla posluchače dovést až ke dveřím hradu "Zimní královny". Proto se dá celá tato nálož muziky poslouchat naráz. Nenudí, mění nálady, výrazivo. Texty Gabriely Osvaldové nepostrádají vtip, nadhled. Hudba Ondřeje Soukupa je nadčasová, šmrncovní a výrazově šťavnatá.

Jenže právě s přerušením spolupráce trojky Bílá - Soukup - Osvaldová šla, zdá se, původní tvorba v kariéře zpěvačky do ústraní. Před sedmi lety vydala Bílá "Platinum Colection" a od té doby jediné celé album s původními skladbami "Woman". Přitom by se nedalo říci, že by Lucie kvůli neustálému koncertování neměla čas na nové písně. Ano, v polovině října startuje pokračování "Černobílého turné", to má ale pouze pět zastávek.

Více času zpěvačka tráví u muzikálů - ať už je to "AIDA", "Němcová!" nebo aktuálně připravovaná "Adams Family". Má také rozjeto spoustu jiných projektů a den má prostě pouze dvacet čtyři hodin. V kontextu těchto faktů vychází z tohoto pomyslného souboje "Platinum Collection" jako jasný vítěz. Nabízí totiž opravdu jenom hity a mnohem reprezentativnější průřez kariérou mnohonásobné Slavice, než nová kolekce. Ta svoji ztrátu alespoň trochu stahuje mnohem rozsáhlejší stopáží.

Říká se, že když zpěvák neví, co dál se svojí kariérou, vydá výběr hitů. Jestli je tomu tak i u jedné z nejzásadnějších žen historie českého popu, ukáže až budoucnost.