"Kolej Yesterday" se svojí nadčasovostí stává kolejí tomorrow

"Kolej 'Yesterday'" už dávno potvrdila status alba, které je jedním z milníků tuzemského rocku. Svým významem se dá směle přirovnat k "Želvě" od Olympicu či "Kuřeti v hodinkách" od Flamenga. Proto když letos uplynula rovná tři desetiletí od vzniku nahrávky, není divu, že se vydavatelství Supraphon rozhodlo znovu podívat tomuto dílu na zoubek, poslat ho v novém formátu do oběhu a třeba s ním seznámit i mladší generaci lidí, kteří o tomto opusu magnum slyšeli jen z doslechu od rodičů.

Nedá se říci, že jakožto u rockové desky by zde ve zvuku desky dominovala elektrická kytara. Hlavní roli zde mají klávesy, muzika nepostrádá taneční šmrnc, bluesovou zemitost a černošský feeling Michala Prokopa. Hodně bigbítovosti zde naopak mají texty skvělých básníků Pavla Šruta, Josefa Kainara a Jiřího Žáčka. Této trojici se pouze ve skladbě "Tramvaj" vpletl do řemesla Michal Bláha.

I hudba je však zde prvotřídní a nedá se říci, že by jedna složka přebíjela druhou, naopak se s texty skvěle doplňuje. Nechybí u ní ani vtip v podobě melodie "Jede jede poštovní panáček" v "Blues pro poštovní doručovatelku". Jednou z nejlepších písní je houpavé reggae Petra Skoumala "Odjezd" a také se zde nacházejí vlastně všechny opravdové rádiové hity, které Michal Prokop za svoji dlouhou kariéru natočil. Na konci alba jdou pěkně za sebou "Bitva o Karlův most", titulní song i "Blues o spolykaných slovech", přerušené skladbou, kterou znali diváci pravidelného zpěvákova diskusního pořadu "Krásný ztráty".

Nesmírně zajímavé je provedení, v jakém tato edice vychází. Netradiční papírová krabička, ve které jsou v pošetkách zabaleny CD (s původním obalem, který se však cenzorům vůbec nelíbil) a DVD, obsahuje i výtisk novin "Framus 5 Today". V něm lze najít mimo tradičních textů i ústřižky a fotky z dobových článků a také odpověď jednotlivých aktérů na otázku "Je třicet let dlouhá doba?".

Vždycky jsem marně bádal nad tím, jak je možné, že titulní song vznikl v roce 1984, dva roky před katastrofálním výbuchem v Černobylu, a přitom se v něm zpívá: "To tenkrát ještě ozáření hrozilo leda od slunce, to tenkrát ještě rostly holkám vlasy, to bylo před tím vejbuchem." Je snad Pavel Šrut věštec? Ne, je jen nadčasový básník, který používá neotřelá slovní spojení, nebojí se zapojit fantazii a má zřejmě i schopnost prognózy. Stejně tak je to s celou touto deskou. Ta se z hudby včerejška postupem času stává hudbou zítřka.