Ač se Staré pušky již značně proflákle označují za tuzemský punkový allstar band, v případě novinky je označení punkový již spíš zavádějící. Druhá deska "Stálo to za to" je žánrově pestřejší a je prodchnutá blues, country, folkem a klasickým tuzemským songwritingem jak z dob Semaforu (ve vší vážnosti). Z typických tříakordových punkových či chcete-li punk-rockových vypalovaček tu zbylo jen pár momentek, posun od frontmanovy domovské Degradace je opravdu silně patrný. Holt nikdo nemládneme.

I nyní jsou hlavním nosníkem skladeb texty, které jsou vesměs velmi povedené, leč docela odlišné od těch na první desce. Témata nejsou tak těžká a řekněme velká, spíš osobní až intimní, i když opět humorně a odlehčeně servírovaná. Zpěvák Sydney je svým charismatickým projevem nadto skutečně osobitě předkládá svým posluchačům. Krásnou písní jsou zejména "Slavíci z plastelíny", kde si skupina s vtipem sobě vlastním stěžuje na nikdy nepřicházející slávu, "Starý a starší" je zase, jak název napovídá, o stárnutí.

Vtipně zpracovaný je i obal, který navazuje na minulou nahrávku a dává tušit, o čem vlastně nástupce bude. Staré pušky na něm disponují silným arzenálem, jehož síla tkví v zapamatovatelných melodií, chytrých a osobních textech i zkušených muzikantech. "Stálo to za to" je albem, který je lehké si zamilovat, neboť písně jako "K.C.M.S", "Perný rok" nebo třeba "Tvé místo" mají vlastní duši, kterou do skladeb hudebníci vložili díky upřímné potřebě sdělit daná témata svým posluchačům. Album není komerčním produktem, ale osobitou výpovědí, a to je na něm velmi cenné.

Na závěr je třeba říct, že podobných desek se moc nevydává. Díky své nezaměnitelné osobitosti má tu moc posluchače vtáhnout do sebe. Srozumitelné texty pak v nás budují pocit, že hudebníkům rozumíme, že jejich zážitky a starosti sdílíme s nimi. Nepochybuji, že těchto třináct příběhů si najde své fanoušky. Stojí totiž za to.