Jak již bylo řečeno v upoutávce, majálesy se Ostravské Univerzitě (OU) v minulých letech příliš nevydařily. Problémy tehdy byly nejen s organizací, ale také s programem, počasím, návštěvami, a tak vůbec. Letos se zdá, že Stavovská unie vykročila novým, chvályhodným směrem. Ač se akce neobešla bez potíží, nelze ji než pochválit.

Majáles byl tradičně zahájen průvodem masek, jenž pochodoval od Voliéry (univerzitní hospůdka v areálu Filosofické fakulty) až na Výstaviště. Tam, u pódia na travnaté loučce, se účastníci rozlezli a vyčkali vyhlášení krále majálesu. Ten byl proti očekávání poněkud méně (veřejně) známou osobou - byl jím Marek Holý, ostravský herec, který si uznání vysloužil údajně výborným ztvárněním Romea (já jsem zmíněnou inscenaci neviděl). Podle původních předpokladů měl být králem dokonce Aleš Valenta, jeho harmonogram se však nesloučil s harmonogramem Majálesu. Uvažovalo se i o Jaromíru Nohavicovi , ale jeho management si nárokoval příliš velký honorář. První skupinou, která na Majálesu vystoupila, byli Woody Town. Jejich set dokonce začal v souladu s programem, tedy kolem půl druhé. Postupně se však nabíralo na zpoždění.

Po Woody Town přišly na řadu Kuličky štěstí, populární to kapela v Ostravě, která svou kombinací rocku, funky a jazzu již leta letoucí baví severomoravskou metropoli. Jejich vystoupení trvalo přes půl hodiny - festivalová klasika. Sungrave se jmenovala ostrá partička, koncertující po Kuličkách štěstí. Jestliže Kuličky duši pohladily, "sluneční hrob" ji napevno zarval pod zem. U řádně tvrdého grind coru tomu ani jinak nemůže být a nic na tom nezmění zjemňující prvek v podobě "slečny bubenice". Organizátoři při volbě vystoupivších skupin zvolili logický, a zřejmě také jediný únosný přístup, a to, že střídali hudbu tvrdšího ražení s uklidňujícími rytmy volnějších souborů (alespoň první polovina Majálesu byla takto strukturována). Po Sungrave proto zahráli Dudes & Balls, kteří muzikantsky stáli po boku právě třeba Kuliček štěstí.

Vystoupení skupiny Endless bylo alespoň pro mne velkým lákadlem a velice jsem je očekával. Kapela přišla na řadu kolem čtvrté hodiny (oficiálně měla bavit od 15:30). Vítězové kategorie nejlepší hard’n’heavy skupiny roku letošních Andělů během svého pětatřicetiminutového setu nacpali do publika vše, co jen mohli. To znamená ostré kytary, výrazné melodie, kvalitní instrumentální výkony, energii a spontánnost. Předvedli jak ukázky se své poslední desky, "Vital #1", tak z debutu "Perhilion".

Až do vystoupení Endless si mohli pořadatelé nejen gratulovat za snadný průběh, ale také se mohli radovat z počasí, které bylo jednoduše ideální (možná až moc). Svítilo sluníčko, bylo teplo, pivečko teklo proudem, opékaly se klobásky, prostě takový malý povedený festival v centru Ostravy. Všechno ale jednou končí, i pěkné počasí v pondělí šestého května skončilo. S úderem čtvrté hodiny se nad Výstavištěm začaly stahovat mraky, jež ihned po skončení koncertíku Endless spustily a déšť jakžtakž přestal až za tmy. To pochopitelně zasmušilo nejen organizátory, ale dozajista i vystupující - Filipa M., Windy a Hot Wasserman, jejichž performance se odehrály za zvuků vodních kapek. Jenže tou dobou už mnoho z návštěvníků mělo pořádně vypito, pročež se tančilo i za bouřky a z přilehlých travnatých ploch se staly správné festivalové kaluže bláta.

Když hrála skupina GG Pump, nebe se uklidnilo a mohlo se poslouchat a pozorovat, aniž by se člověk musel krčit pod střechou či pod deštníkem. Ostravanům je tato hercovní rocková partička dobře známá, takže si těch pár stovek přihlížejících často i se zpěvákem zapělo.

Podobně tomu bylo i u hlavní hvězdy večera, kapely Priessnitz. Ti jsou na Moravě hodně populární, a když spustili "Krásný sny", refrén "...třeba na sever..." se rozléhal celým areálem silou desítek hrdel. Koncert Priessnitz se sice setkal s velkým úspěchem, ale měl dva háčky - zaprvé byl příliš krátký a skupina (z časových důvodů) nezahrála ani jeden přídavek, což mně přijde vcelku neprofesionální. Tím druhým zádrhelem je fakt, že Priessnitz málem vůbec nepřijeli, a to kvůli dešti, k čemuž se později přidaly i jakési potíže finanční. Živou show tak zakončili poněkud nečekaně Klamy reklamy, další z představitelů populárních, avšak lokálních souborů, které v Ostravě a okolí s přehledem plní kluby.

Majáles 2002 ale nebyl pouze o rockových koncertech. Od tří hodin odpoledne se ve vedlejší budově hrálo divadlo, kde své kousky předvedli jednak divadelní uskupení Berušky, Dividlo a XXXHX XOXXOXX, jednak klaun Mimo. Mám dojem, že ani divadla si nemohla stěžovat na nezájem publika, akorát z vystoupení Berušek odcházeli někteří diváci lehce rozladěni, protože dále od pódia nebylo herce příliš slyšet. Prostory, v nichž se představení konala, se později staly jednou velkou tančírnou.

Když začalo venku pršet, většina návštěvníků se nahrnula dovnitř, kde začala reprodukovaná muzika - pro mnoho lidí se devátou hodinou uzavřel svět a začali tančit na drum’n’bass ostravských DJs zvaných Dvojka Trojka. Majáles definitivně skončil kolem druhé hodiny ranní, a to s řádně zaneřáděným pavilonem C5 (tam se právě konala taneční party). Jedna z pořadatelek a předsedkyně Stavovské unie OU, Lucie Nováková, se nechala slyšet, že akce se poněkud prodraží, protože opilí hosté zničili například umyvadlo na toaletách apod. Inu, poněkud smutný konec jinak vcelku vydařené akce.

Majáles Ostravské Univerzity, Výstaviště Černá louka, Ostrava, 6.5.2002