Jako The Madden Brothers se Joel a Benji Maddenovi poprvé představili v roce 2011. Mixtape "Before - Volume One" bere ale spousta fanoušků domovských Good Charlotte jako špatný vtip. Sourozenecké duo chtělo skrze spolupráci s rapery zřejmě fyzicky zúročit několikaleté zkušenosti za DJským pultem. Klubové publikum ale neoslovilo a o rockovém netřeba asi mluvit. Možná je proto lepší, že kompilace dvanácti songů vyšuměla stejně rychle, jako ze studia bratrů nečekaně vzešla. Coby první regulérní počin tak můžeme brát "Greetings From California".

Good Charlotte sice před třemi lety oznámili přerušení kariéry (a následně ho zase odvolali, třebaže tvůrčí i koncertní pauza se prakticky opravdu odehrává), ale neznamenalo to schování nástrojů do skříní a dovolené s rodinami a přítelkyněmi. Dvojice muzikantů se naopak stáhla do své tvůrčí dílny a několik měsíců se důkladně věnovala vývoji společné desky. Nasávala inspirace, zkoušela, k dýchánkům zvala osobnosti v podobě Pharrella Williamse nebo producenta druhých a třetích Good Charlotte - Erica Valentina. Výsledná kolekce poctivou a dobře promyšlenou práci nezapře.

A ještě malá připomínka pro stále nechápající - Good Charlotte a The Madden Brothers jsou i přes totožná jména autorů dvě oddělené jednotky. Vkládat disk do přehrávače a čekat zvuk první zmiňované skupiny by bylo pošetilé. Spílat jeho tvůrcům stylový odklon potom výkřikem do tmy od umíněného dítěte. Tohle jsou jednoduše The Madden Brothers. A ti si pod rouškou jiné značky můžou dovolit hrát cokoliv. V případě čerstvě vylisovaného alba můžeme pro pořádek uvést pop rock, třebaže takové označení je opravdu hodně obecné. Beach Boys, soul, folk i blues - to jsou jen některé z mnoha prvků, které proces skládání zásadním podílem ovlivnily. Nahrávka má tak lehce nezařaditelný střih: mainstream si svým retro nádechem asi úplně nepodmaní, ale stejně není ještě natolik alternativní. Tohle outsiderství je nejspíš právě jedním z jejích kouzel.

Vždyť už debutový singl "We Are Done" byl neodolatelný první posel. Song, který by pravděpodobně nikdo od páru rockerů nečekal, naladěn na úplně jinou žánrovou notu, byl navzdory všem okolnostem skutečně dobrý. Snad budu mluvit i za další ze základny starých GC fans, když řeknu, že byl lepší než většina repertoáru vydaného marylandskou bandou od roku 2004. Letní znělka ušitá pro rádia, ale zároveň příjemně kazící kolovrátkový průměr. Hlavně pak skladba, ze které šla poznat muzikantská zralost, vlastnost, na niž se už deset let u Good Charlotte marně čeká.

Podobně uvolněná a oslavná nálada prosvětluje také další části tracklistu. Není se čemu divit, vždyť se nám skrze nich dostává pozdravů z bájné a každým druhým (nejenom) americkým hudebníkem opěvované Kalifornie. Místa, o němž snili za chladných nocí východního pobřeží také Maddenovic dvojčata. V konejšivých melodiích "California Rain" se ohlížejí právě za tímto snovým přeludem teenagerského věku. Doby, která je odchodem otce navždy formovala. Otce, jemuž ale v dospělém věku odpustili a konečného očistce mu dopřávají prostřednictvím folkového vyprávění "Brothers".

Na debutu se The Madden Brothers ohlíží za svými kořeny, za hudební esencí doby, z níž vzešli. Možná příjemné překvapení vzhledem k předešlým počinům - elektronika takřka chybí. Přiostřenou kytaru odsekávající riffy jako modlitby pro náctileté publikum mění na mnoha místech za zvuk poctivé španělky. Hlučné bubny nahrazují za poklidné perkusové siesty. A namísto vysokého napětí přeladili na střední tempo, v němž není kam spěchat a všechno je fajn pod zlatavým oparem kalifornského léta. Sborové zpěvy, pískot, hravé střídání melodických poloh - všechny ingredience jeho rázu napomáhají.

Nebylo by ale správné nostalgie, kdyby sladkost nedoplňovala i hořkost. Smutně úsměvnou stopou je "Good Gracious Abbey". Úvod v rytmu líné bossa novy přechází do skočného refrénu, ve kterém se zpěvák nestačí během setkání po letech divit, co se proboha stalo s jeho punkrockovou kámoškou Abbey. Nejvíce něhy a emocí si bratři schovali do závěrečné "Empty Spirits". Za zvuku jemného brnkání Benjiho se Joel vrací do opuštěného baru svého mládí a s Jeffem Buckleym linoucím se z jukeboxu v pozadí vzpomíná.

Největším nedostatkem alba je poté klasický nešvar i spousty jiných nesoudných interpretů - jednoduše příliš mnoho skladeb na jeden dlouhohrající počin. "Suddenly", "Love Pretenders" nebo "Bad"; tyhle songy jsme vůbec slyšet nepotřebovali a jenom zbytečně vyplňují stopáž. Přesto nakonec z "Greetings From California" převažuje pozitivní dojem. Hudebně si na něm The Madden Brothers zavzpomínali, zrekapitulovali svá místa v životě, vzdali hold Kalifornii, která je před několika lety vzala za své. A především - konečně se představili jako skutečně zralí hudebníci.