Mnoho lidí si pod ekology představí šílence připoutané řetězy ke kolejím, ke vstupním bránám, ke stromům, k věžím. To je jedna jejich tvář, mají ovšem i obličej sympatičtější, jako každý člověk. Důkazem budiž EDO 2002 - Ekologické dny Olomouc, v jejichž rámci se krom spousty diskusních fór, mítinků, divadelních a filmových představení konal i festival "Koncert EDO 2002". Proběhl ve středu na prvního máje, a to na Horním náměstí v Olomouci.

Akce započala již brzy z rána, v devět hodin, kdy již vcelku slušně početné publikum přivítalo lokální skupinu Barevnej den. Kvintet ve složení bicí, dvě kytary, basa a klávesy, resp. flétna, svým příjemným folk-pop-rockem navnadil Olomouc na zvučnější jména, která po něm následovala. Druhý v pořadí vystoupil soubor Hradišťan,jenž jakoby signalizoval a připomínal, že se hraje na Moravě, neboť při pohledu do publika bylo jasné, že diváci nejednu tradiční píseň z vystoupení Hradišťanu znají. Obě skupiny, jak Barevnej den, tak Hradišťan, strávily na pódiu zhruba hodinku, což je na festivalu (nebojme se EDO 2002 takto nazvat) jev spíše neobvyklý.

Po Hradišťanu, který skončil lehce po půl dvanácté (dopoledne), čekalo publikum s napětím na třetího účastníka, a to Zuzanu Navarovou a její doprovodnou kapelu Koa. Prodleva mezi sety byla poněkud delší a pořadatelé se ji pokusili, leč spíše neúspěšně, zaplnit ukázkou dětského aerobiku. Naštěstí hopsání, jež se na podobnou akci vůbec nehodilo, skončilo velice záhy - po jedné písni. Když v půl jedné přišla Navarová a Koa před dav, náměstí již bylo slušně zaplněné a nedočkavé. Odhadoval bych takové dvě tisícovky přihlížejících. Ač je pravděpodobné, že většina posluchačů hudbu Navarové nezná nijak do hloubky (včetně mě), přijali ji s nadšením a koncert se nesl v krásném aroma vzájemného porozumění a ocenění. Písně Zuzany Navarové totiž nejsou žádnou nepřístupnou alternativou, určenou jen několika málo intelektuálům, ale naopak chytře vrstvenou, multi-žánrovou, melodickou hudbou, která je na obdobné akce jako stvořená. Zpěvačka se svým "multietnickým" bandem navíc přidala improvizační bonbónek, neboť odzpívala několik skladeb, které, jak sama řekla, neuměla. Na závěr byl samozřejmostí přídavek - svérázná adaptace "Colorada" od Kabátu.

Jelikož se EDO 2002 neslo v různobarevném kabátku, musela po Navarové přijít skupina, která by nehrála mix jazzu, world music, rómské hudby a folklóru, a která by pokud možno stála na tzv. jiném břehu. Byla jí pražská funky partička Vrtule 1, kterou mohou obyvatelé hlavního města znát např. z projektu Funky In Fusion. Vrtule 1 - to je pět mužů (kytara, basa, saxofon, klávesy, bicí) a jedna dívka - jak říkal kytarista - slečna Bára. Vrtule 1 nastupovala ve dvě hodiny odpoledne, tedy v době, kdy bylo Horní náměstí zalito spalujícím sluncem. Proto, a také kvůli neznámosti skupiny na Hané, se z počátku hudebníci předváděli hrstce nadšených (většinou dosti zpitých) tanečníků. Ale jelikož jejich muzika má energii, výrazné melodie a slušné texty (viz. např. píseň "Koncové"), postupně se přidávali další a další diváci, aby se ve finále pohupovalo a skákalo do vrtulového rytmu dobrých dvě stě lidí, nepočítaje zástupy všude okolo stojících a sedících zvědavců. Zajímavým momentem koncertu byla chvíle, během níž před pódiem temperamentně tančila asi tříletá holčička a zároveň, v tutéž dobu, se v zadních řadách strhla bitka několika mladíků - dětská radost a nevinnost stála v kontrastu k "dospělácké" agresivitě a primitivnosti.

Vrtule 1 rozproudila, alespoň některým, v žilách krev, a ti měli smůlu, pokud chtěli tančit dál. Jako pátá přišla na řadu písničkářka Radúza. Kdekdo by si řekl, že tato málo známá interpretka, jíž v loni vyšlo album u Indies Records, a která mimo jiné komponuje hudbu pro divadlo, bude tak nějak oddechovým přelomem, během něhož se půjde většina přítomných občerstvit. Nebylo tomu tak. Její set se ukázal být pravděpodobně nejvřeleji přijatým. Hrála sice hodinu, z toho však musela dvakrát přidávat, ač, jak sama nepřímo přiznala, neměla až zase tak z čeho vybírat. Jenže její vynikající, nesmírně emotivní projev doprovázený pouze hrou na akordeon strhnul většinu přihlížejících a poslouchajících k bedlivému vnímání - u Radúzy to jinak nejde, protože její písně jsou postaveny mnohem více na textech než na folkem a folklórem říznuté hudbě. Když se Radúza odporoučela, nastartovaly se přípravy na příchod prvního z "velikánů" dne, bezpochyby velký magnet festivalu, skupiny Vltava.

Robert Nebřenský a spol. nazvučovali a připravovali scénu více jak půl hodiny, takže první skladba se ozvala až mírně před pátou. Jistě netřeba zmiňovat, že většina diváků produkci Vltavy zcela zjevně (alespoň) částečně znala, tedy se hodně zpívalo a tancovalo - někde a někdo víc, jinde méně, živo však rozhodně bylo. Vltava hrálo přes hodinu, během níž zazněly hity "Prasátko", "Básnik les" nebo "Marx Engels Beatles", jímž koncert skončil. Nebřenský, když se s "Oloumoučáky" loučil, řekl: "A teď už na vás čeká Lenka Dusilová." Ta byla posledním vystupujícím.

Jako správná hvězda nechala posluchače řádně napnuté. Poté, co se za své nástroje postavila celá skupina Secret Service s Dusilovou v čele a vyzkoušela si kvalitu zvuku, se všichni odebrali do zákulisí se slovy: "Dáme si ještě panáka." Panák trval několik minut, po kterých se vrátila jen kapela a napustila diváky našlapanou, rockovou instrumentálkou. Ta byla jakýmsi intrem, po němž se dostavila i Lenka Dusilová s kytarou přes ramena, a koncert mohl začít. Její vystoupení mělo zcela jistě nejrockovější, netvrdší nádech, ale publiku, ten den navyklému spíše na klidnější repertoár, to evidentně nevadilo. Opět se skákalo, kroutilo, jednoduše pařilo. I na vojácích, kteří dohlíželi na klid a bezpečnost akce, bylo patrné, že by nejraději odhodili uniformy v dál a přidali se k davu. Jenomže povinnosti jsou holt povinnosti.

Ve středu prvního května zažila Olomouc opravdu multikulturní den. Ekologické dny, které ve středu začaly a potrvají přes čtrnáct dní, nebyly jediným programem, který měli obyvatelé Hanácka na výběr. Na vedlejším náměstí se konal volební mítink ČSSD, kde hrála dechovka, tančily mažoretky a krafal ministr kultury Dostál. V jedné z okolních ulic hustili do hlav obstaróžních domorodců svá moudra komunisté, a aby toho nebylo málo, ODS zvala prostřednictvím "chodících cedulí" na páteční setkání Klause a Langera s občany. Přestože i EDO 2002 je svrchovaně ideologickou (a částečně i politickou) záležitostí (pořádá ji mimo jiné Hnutí Duha), na středečním hudebním festivalu se většina lidí výborně bavila, a proto si organizátoři, ať jsou kdokoli, zaslouží jednu velkou pochvalu. A s nimi ještě ten, kdo zodpovídá za počasí, protože bylo vskutku nádherně...

Festival Koncert EDO 2002, Olomouc - Horní náměstí, 1.5.2002