Když přicházela na karlínská prkna Brody Dalle společně se svou doprovodnou kapelou, nedočkavý dav ji hlasitě vítal. Popadla kytaru a svým osobitým chraplákem odstartovala pondělní show. Na nenápadné scéně se skromnými světly jako první zazněl song "Rat Race" ze sólové desky "Diploid Love", kterou blonďatá rockerka vypustila do světa teprve na jaře letošního roku. Následovaly pak punkrockové pecky jako "Die on a rope", "Dismantle Me" a "Coral Fang", které vznikly během působení v The Distillers. Tyto našlapané hity se střídaly se sólovou tvorbou, z níž nejvíce vyčnívaly velmi podařené písničky "Don’t Mess With Me" a "Meet The Foetus / Oh The Joe".

Na prvních pár písniček si mamku přišla na schody poslechnout i malá Camille. S mladším bráškou a rodiči Brody a Joshem Hommem totiž objíždí jejich společné turné. Bylo však překvapivé, že jen několik lidí pařilo nebo zpívalo v davu. Je možné, že Brody ztratila nespočet fanoušků, kdy po delší pauze a mateřské vkročila do hudebního showbyznysu jiným směrem? Zaslechla jsem názory jako "Když ona už tak neřve," nebo "když ono už to nemá takový grády". Věřte mi, nebo ne, ale v pondělí jsem se přesvědčila o tom, že Brody nejenže neztratila svůj specifický řev, ale ani kouzlo z dob největší slávy. Její "thank you" znělo dokonce ještě hlouběji a hruběji než na nahrávkách.

Je fakt, že v poslední písničce "Underwold" byly znát už značné intonační problémy, ale popravdě, kdo by dokázal takto odeřvat celý koncert? Každopádně si myslím, že osobitá Brody Dalle si zaslouží více pozornosti, než abych napsala pár prázdných řádků o tom, že byla jen příjemným zpestřením před hlavní hvězdou večera. Věřím tomu, že v pondělí do Karlína přišli někteří věrní fanoušci především na její vystoupení v poněkud komornějším stylu.

Trumpety mexicky laděné "Underworld" odtroubily odchod předskokanky a po kratší pauze na scénu nastoupili Queens Of The Stone Age. Nedočkaví fanoušci, kteří mezitím zaplnili celý sál, dali jasně najevo, na koho se celý večer těšili. Když zazněl jeden z nejznámějších songů "No One Knows", dav v jedné vlně pařil a zpíval známou melodii. Snad větší šílenství jsem zažila už jen na Rancid, kteří před dvěma lety prvně zavítali do Prahy.

Jestliže u Brody Dalle vynikal zpěv, tady to byly jednoznačně kytary, které se dokonale doplňovaly. Originální a výrazné riffy dominovaly průběhu celého vystoupení. Světelná show byla působivá a přesná, přesto celková projekce nepůsobila megalomansky. Bohužel nemohu takto pochválit zvukaře. Už po několika minutách jsem pochopila, proč ten týpek u vstupu přede mnou říkal: "Zapomněl jsem si vzít špunty do uší." Zatímco hlasitost u předkapely byla úměrná, v průběhu vystoupení QOTSA naše bubínky trpěly z napálených decibelů. Nevím jak dole, ale nahoře to bylo peklo a jinak dokonalé kytarové vyhrávky byly téměř neposlouchatelné. Není to ovšem problém jednoho koncertu.

Alespoň na chvíli našim uším ulevily oddechovky "Like Clockwork" a "The Vampyre Of Time And Memory", které byly proloženy nejnabitějšími hity "Go With Flow", "Little Sister" nebo "Sick, Sick, Sick". Nejvíce prostoru v setlistu ale samozřejmě zaplnila tvorba z nové, kritiky velmi dobře přijaté desky "...Like Clockwork".

Queens Of The Stone Age se s českým publikem rozloučili patřičným nekonečným nářezem, kde kytary daly na chvíli prostor i pro pekelné bubenické sólo. Odcházeli jsme sice téměř hluší, ale s nezapomenutelným hudebním zážitkem. A určitě všichni doufáme, že to není naposled, kdy do našeho mírného pásma tyto ikony až z daleké Kalifornie přiletěly.