Wikipedie říká, že "Břidlice je označení pro usazené částečně metamorfované horniny s jemnou zrnitostí vzniklé z jílovců a prachovců. Obsahuje především minerály biotit, muskovit a andalusit. Břidlice mívají černou až šedou barvu; vyznačují se dobrou rovinnou štěpností, takže z nich lze snadno vytvářet tenké desky." A právě příběhům kolem této horniny se věnuje povodená kompilace "Zpívající břidlice".

Editor Martin Kyšperský (který se autorsky či muzikantsky podílel na některých skladbách) dal dohromady jedenáct písní od jedenácti uskupení, jež se právě břidlici věnují, a to z různých stran, směrů a poloh. "Tam dole pod zemí kape čas pomalu" zpívá Nikola Muchová v úvodní skladbě "Kape mi na karbid". Písni popisující nelehký život manželky horníka pracujícího v břidlicových dolech. To Vladimír Václavek slova nepotřeboval, sestavil pozoruhodnou industriální koláž. Skladbu, v níž pospojoval a nechal v sebe navzájem prorůst zvuky, jež devět let sbíral v podzemí.

Ať už jde o countryovou instrumentálku "Procházka dolem horem i spodem" od Vladimíra Dudka, halucinogenní modlitbu šíleného vědce "Underground music" Těch syčáků nebo tajemnou legendu o mrtvých hornících od Květů ("Horníci"), velmi dobře se daří udržet atmosféru, jež se váže k té černé hornině, která provázela ještě ve dvacátém století život téměř každého člověka (ať už šlo o školní tabulky nebo střešní krytinu).

A právě i klasická gramofonová deska byla ve své době plněna břidlicí. Ty československé se takto vyráběly až do roku 1964 - a právě proměně gramofonového průmyslu se věnuje skladba "Stará deska" od Zdeňka Krále.

"Zpívající břidlice" je zdařilá vinylová kompilace pro lidi, kteří rádi vzpomínají na minulou dobu. Vracejí se ke kořenům, k vinylům, běžným zapomenutým příběhům běžných zapomenutých lidí. Jste-li takto romanticky a nostalgicky založení a rádi se vracíte k tradicím, s albem strávíte spoustu času. S albem a příběhy břidlice.