Theory Of A Deadman (TOAD) svou kariéru započali již v roce 2001 v kanadském městečku North Delta. Netrvalo to dlouho a díky hitovému potenciálu jejich písní a dobré image se jim podařilo rychle stoupat po žebříčku slávy. Píše se rok 2014, a i když stoupat přestali, stále se vyhřívají na předních pozicích, zejména pak na americkém kontinentě. Během své cesty dokázali nahrát několik skutečných hitů jako "Bad Girlfriend", "Santa Monica" či "Not Meant To Be", které si na koncertech prozpěvují tisíce fanoušků. Pokud by se hudebně i mediálně měli k někomu přirovnat, pak to budou již zmínění Nickelback. A to v dobrém i špatném.

Chad Kroeger a spol. začali svou kariéru ryzím grungem s lehkými rockovými vlivy, ten se však postupem času transformoval do obyčejného pop-rocku zabaleného naoko do hávu původního grunge. TOAD však na rozdíl od nich drží žánrovou laťku pořád ve stejných mantinelech. Progresi v jejich tvorbě by člověk musel hledat lupou. Svůj styl však díky tomu vypilovali do autorské značky "Made In TOAD". Největší zásluhu na tom má, nijak překvapivě, frontman a zpěvák Tyler Connolly. Jeho projev má dostatečné charisma i sílu. Dokáže zaujmout jak četnou řadu fanynek, tak širokou řadu čistě rockových fandů. Rozhodně by nikdo nemohl tvrdit, že pozváním veterána Alice Coopera jakožto hosta na desce se snažili zaujmout něžné pohlaví nebo oscilovat na mainstreamových rádiích. I toto drobné gesto značí, že mají rockovou hudbu rádi.

Alice Cooper však není jediným hostem novinky. Ve skladbě "Livin' My Life Like A Country Song" si kytarový part střihl Joe Don Rooney, kytarista známé americké country skupiny Rascal Flatts. Skladba je skutečně střižená do country ve stylu Kid Rocka, a i když je to těžký kýč a jen stokrát omleté totéž, nahrávku to stejně příjemně zpestřuje. Hvězdný Cooper však titulní skladbě mnoho nepřidal. Svůj part spíš odříkává a jeho přítomnost nemá ve výsledku valný význam. Tady je rozhodně škoda nevyužitého potenciálu. "Savages" navíc nepatří ke zrovna zvlášť původním a originálním písním a po pár posleších ji s radostí začnete přeskakovat. Tohle se moc nepovedlo.

Když už jsme narazili na negativa, TOAD by se měli rozhodně krotit u balad. Pomalé písně jsou sice na rockových deskách téměř povinností a zákonem, ale takové unylé a prázdné cajdáky si vážně mohou odpustit (díky bohu za výjimku "Angel"). Ploužáky "The One" a "In Ruins" se téměř nedají poslouchat a smysl jejich existence lze označit za velmi sporadický.

Jakmile však formace sáhne do kytar trochu hlouběji, šlape jí to více než slušně ("Heavy", "Drown"). Tato nevyváženost je bohužel charakteristickým znamením všech počinů těchto Kanaďanů a je důvodem, proč se na ně mnozí dívají skrz prsty a s nedůvěrou. A je to škoda, protože i na novince dokazují, že hrát slušnou rockovou hudbu prostě umí a mají ji v krvi. Mám však takové tušení, že nějaké výrazné změny se nedočkáme ani v budoucnu a hluchá místa se budou objevovat i na jejich dalších počinech. Dobrou zprávou ovšem je, že "Savages" je slušná deska, která v jejich zatím nepříliš široké diskografii co do kvality nahrávek zabere přední příčky.