Tak dlouhá prodleva mezi alby u ní není zcela pravidelným jevem, ale vše má své vysvětlení. Lisa Stansfield si totiž znovu odskočila k herecké kariéře a mimo jiné si zahrála i v působivém snímku "Nothern Soul". Loni pak vyhlásila turné a postupně začala vypouštět informace k chystané řadovce se symbolickým názvem "Seven" (odpovídající skutečnému počtu vydaných desek v její kariéře). U všeho již klasicky byl i její dlouholetý, nejenom studiový partner Ian Devaney. S ním pak kormidlo otočila kamsi zpět ke svým kořenům, směřujícím k soulu, swingu a standardní podobě popu. Postupně vydané singly odhalily celistvou skládačku a naznačily, co od této kolekce vlastně očekávat. Nejlépe to pak vykresluje hybná "Carry On".

Minulá "The Moment" pod produkčním dohledem Trevora Horna se povedla, ale možná ji zbytečně sevřela do více vykrystalizovaných soudobě pojatých popových vod s přesně sestaveným ohraničením a pár přesahy. Lisa však evidentně vnitřně vyhlížela po mnohem živějším provedení, kterým se prezentuje na svých koncertech. Pokud jste viděli její živák "Live At Ronnie Scott's", bude vám hned jasnější, jak právě "Seven" zní. Kromě Iana se ve studiu sešla převážná část její doprovodné kapely, včetně skvělé dechové sekce, ta zde má nemalý prostor a místy hraje prim. Smyčcové aranže jsou sice střídmější, ale ve výsledku lépe fungují, podporují efekt a nezaměnitelnost projevu Lisy Stansfield; včetně doprovodných vokálů. Z nemalého množství písniček byla vybrána ucelená desítka (v základním provedení), jíž odstartuje ve víru funky ovanutá "Can't Dance", v níž odhalíte všechny její tváře, zatímco "So Be It" se vám dokonale nacpe do vaší paměti (není však zbytečně vtíravá).

Klasické balady "Stupid Heart" a "Conversation" neklamou svým tělem, rozmáchnutými emocemi a gradací je snadno trumfne dynamicky vystavěná "The Rain"; má až hmatatelný bondovský nádech. Naopak svižnější "Why" a "Picket Fence" stavějí na rozmanitosti jejího zpěvu, jenž s věkem zraje a dostává se mu nových atmosférických houští, vystavěných přímo pro ni. Závěrečná "Love Can" toto vše jen podtrhuje, necelých čtyřicet minut možná není moc, ale někdy je méně vlastně více.

Pro fanoušky vyšlo "Seven" i v rozšířené deluxe verzi, která nabízí novou úpravu skladby "You Can't Deny It" z jejího debutu "Affection" a pak tři živá provedení hitů "Set Your Loving Free", "Time To Make You Mine" a "Someday (I'm Coming Back)" ze zmíněného loňského turné. To by mělo letos na podzim pokračovat několika evropskými zastávkami, ta pražská tam zatím bohužel chybí.

Na mnoho let připravovaném (a s odloženým termínem vydání) albu "Seven" se Lisa Stansfield navrací v organickém stylovém monumentu, který pasuje k jejím hlasovým dispozicím, plných soulové energie. V tomto případě nastolená drobet retro stylizace není vůbec na škodu. "Seven" je třeba objevovat a dát mu více času, posléze vám však deska rozhodně nezapadne do zapomnění.