GrandFinále bylo tentokrát koncipované trošku jinak, než to předchozí. Jednak se nezpíval originální singl, což je trošku škoda, a ani se nevypadávalo postupně. Čili průběh stejný jako kola předtím, i když jisté zadání tu bylo - zpívaly se tři songy: jeden česky, jeden anglicky a jeden musel být duetem s koučem. Takže, pojďme na to.

Hned první vystoupení GrandFinále bylo právě to společné, konkrétně v režii Lo Hrůzové a Pepy Vojtka. Ačkoli Katapult jsem nikdy extra nemusel, "Jen jednou dostat šanci" v podání těchto dvou, bylo výborným nápadem. Takový ten nádech českého bigbítu tam zůstal, ale díky oběma dostal i trošku svěžejší výdech a osobitost. Navíc jim to skvěle šlapalo, což na úvod jistě prospělo.

Prvním sólistou byla Vendula Příhodová, která coby zahraniční písničku zazpívala "Black Velvet" od Kanaďanky Alannah Myles. Ze začátku jsem si říkal, jak budu psát oslavný ódy, protože byla skvělá, ale někde ve dvou třetinách ji začala "přikrášlovat", což se zrovna k téhle písničce až tolik nehodilo. Nebylo to poprvé a, jak se později ukázalo, ani naposled, co v Hlase platilo, že méně je někdy více. Zkrátka ke konci už to nebyl černý samet, ale šmirgl číslo P120. Musím ale říct, že se mi hodně líbil medailónek a v návaznosti na něj je mi skoro líto, že Vendula v soutěži nezazpívala alespoň jednu lidovku, protože v té tasovské zněla naprosto luxusně a myslím, že by to diváci ocenili.

Slovenskou povinnost si odbyl Martin Císar společně s "Boli sme raz milovaní" Paľa Habery, jehož upřímnost a nekompromisnost mi v Hlase dost chybí. Opravdu to byla povinnost, protože do této doby jsme od něj slovenskou písničku neslyšeli a bylo to možná dobře. Kdyby Martin slovensky zpíval dřív, nemusel se dostat tak daleko. Netuším, zda jde jen o zvyk, ale něco mi na jeho podání vadilo. Když tak nad tím přemýšlím, bylo to jeho mírně nepřirozené frázování, a jak zmínil Pepa Vojtek i nuance ve výslovnosti, což je velká škoda, protože hlas mu k tomuto songu sednul naprosto dokonale. Slovenština ale byla proti němu.

V druhém duetu večera se představila Vendula Příhodová společně s Michalem Davidem a nutno říct, že jejich "Up Where We Belong" bylo neméně povedené jako ten první. David se sice nemusel tolik snažit napodobit chraplák Joe Cockera, ale Vendula zazpívala part Jennifer Warnes velmi citlivě a s nadhledem a odstartovala tak svůj velký večer.

Jestli byla ve výběrech jedna překvapivá věc, pak ji měla na triku Andrea Holá, když si vybrala "Rise Like A Phoenix". Možná nebudete vědět, co to je za písničku, ale že letošní Eurovizi vyhrála nějaká vousatá zpěvačka Conchita Wurst, to jste pravděpodobně zaregistrovali. A ta právě bodovala s touto skladbou. Přiznám se, že sám jsem ji slyšel úplně poprvé a říkal jsem si, že podle podání Andrey Holé je velmi dobrá. Nicméně po tom, co jsem si pustil orginál, si dovolím tvrdit, že tak dobrou písničku z ní udělala až Andrea, která originál dokonale předčila a pozvedla. Myslím, že ne každé zpěvačce by se to povedlo a za to patří Andree velký obdiv a respekt.

Klidná písnička k neklidné Lo Hrůzové, i tak by se dal charakterizovat výběr "Z nebe pláče déšť" od Hany Zagorové. Což o to, to není v jejím případě nic nového a ona se tím netají, ale tentokrát mít místo mikrofonu cukřenku, může profesionálně cukrovat koblihy v pekárně. Proto je s podivem s jakou grácií a hloubkou ji ve výsledku zazpívala a že důsledkem trémy bylo nakonec jen zaškobrtnutí v textu. Díky své barvě hlasu a stylu zpívání z ní vlastně udělala dosti odlišnou písničku, u níž ale zachovala to podstatné - mírně melancholický základ.

Vybrat společný song pro dva, už to je někdy náročný úkol a pro tři leckdy takřka neřešitelný jako v případě Týmu Darta. Brownova "I Feel Good" evidentně seděla Martě Jandové a evidentně nesedla její slovenské kolegyni. Jejich svěřenkyně Andrea Holá byla tak někde uprostřed. Chvíli to bylo výborné, chvíli je jen tak doplňovala, což bylo dost nudné, a bohužel to občas úplně zabila, když se to pokoušela rozeřvat, což nemělo nic společného s feelingem originálu, který držela jediná Marta.

Vendula Příhodová, jako kdyby chtěla odčinit ještě to drobné zaváhání ze svého prvního vystoupení, se v česky zpívaných písničkách blýskla klasikou "Jednoho dne se vrátíš" od Věry Špinarové. Celkové hodnocení je tak jednoduché, protože stačí napsat, že to bylo lepší než "originál" Špinarové. Přesněji řečeno bylo rozhodně lepší pro ty, kterým už to ječivé podání leze krkem, nehledě na to, že drtivá většina zpěvaček ve snaze ho překonat, pak ječí ještě víc. Vendula ukázala, že je možné ji zazpívat v daleko klidnějším duchu, komorněji, se všemi tóny, které tam patří, a že jí to na kráse nic neubere, ba právě naopak.

Podobné nadšení jen těžko mohlo zavládnout u "The Power Of Love" Frankie Goes To Hollywood ve verzi Martin Císar 2014. Stylově mířil někam mezi originál a verzi Gabrielle Aplin, což by ještě nebyl takový problém, jako spíš to, že Martin byl díky tomu dost nudný a jakoby ne zcela jistý. Do originálu mu chybělo víc expresivity a určitých specifik, které má jen Holly Johnson, a do verze Aplin intimnější atmosféra. Neznamená to, že by to bylo špatné, ale jednoduše na předchozí výkony mírně ztrácel. Má obrovskou výhodu, že jeho hlas do těch pomalých věcí dokonale padne, ovšem na druhou stranu kvůli svému mládí je ještě občas nezvládá prodat tím správným způsobem.

To bylo koneckonců znát i při společné písničce s koučem. I když to byl v tomto případě naprosto marginální problém, protože ten hlavní byl už v písničce samotné. Že pro Martina - zpěváka a Majka - rappera byl problém vybrat nějakou smysluplnou písničku, pochopím, ale nemuseli vybírat úplně nesmyslnou - "I Was Wrong", kterou Majk Spirit nazpíval se Celeste Buckingham. Nejde o to, že by Martin part Celeste technicky neuzpíval, to bylo vcelku v pořádku, ale dost mu tam chyběl ten r'n'b fundament, na němž "I Was Wrong" stojí a bez kterého ztratila všechno ze svého kouzla. Myslím si, že v tento moment mělo přijít nějaké totální překvapení typu Eminema, či nějaký totální stylový úlet.

Netuším, kdo Andreu Holou takto přemotivoval, ale dámy ji měly trošku krotit, protože ani její poslední vystoupení nebylo úplně to pravé ořechové. Zpívala "Boty proti lásce", ale nemířila ani tak k Yvonne Přenosilové jako spíš k originálu Nancy Sinatra. Pro někoho, kdo jej nezná, to mohlo znít poněkud nudné, protože verze Přenosilové má svůj vlastní expresivní smrádek, ale já mám originál rád, a tak mi to vůbec nevadilo. Co mi ale vadilo, když to pak v půlce napálila až někam ke hvězdám, a s hlasivkami někde u stropu se snažila to pak celé dozpívat. Jednak se to do té písničky vůbec nehodilo a ještě ke všemu to neznělo vůbec libozvučně. Opět - méně je někdy více.

Čest zakončit soutěžní část dostala Lo Hrůzová s bondovkou "GoldenEye" Tiny Turner. Její výkon zcela jistě nebyl bez chyb. Znalcům původního textu, ještě teď vstávají hrůzou vlasy na hlavě a i ty poslední vysoké tóny by se daly zazpívat líp, nicméně to podstatné - míchání originality samotné Lo a originálu, jak ho před skoro dvaceti lety napsali Bono a The Edge - bylo naprosto famózní. Na rozdíl od Martina a Andrey prostě u Lo nemáte pocit, že by tam bylo něco navíc nebo naopak něco výrazně scházelo, ale co je podstatné, stejně jako u každé jiné písničky, i u "Zlatého oka" měl člověk pocit, jakože je naprosto nezatížená originálem a zpívá si to tak, jak ona cítí a chce, bez nějakých dalších kalkulací.

Vyhlašování výsledků bylo tentokrát dosti zdlouhavé, nicméně jedno pozitivum přineslo. Opět jsme si mohli vychutnat Martina Svátka s Blankou Janečkovou. Osobně si myslím, že "Celebration" od Kool & The Gang měli připravenou na svoje finále a někomu bylo líto, aby nezazněla, tak ji zařadil alespoň takto a nutno podotknout, že to byl skvělý výkon i neméně dobrá myšlenka. Oba už velmi uvolnění, asi i z nich spadlo něco málo stresu, opravdu slavili, jakoby dalšího dne nebylo. Škoda, že se do finále nedostali, mohlo být o něco živější i hudebně kvalitnější.

Pak už se ale konečně šly louskat výsledky. Osobně jsem si finalisty rozdělil do dvou skupin, Martin Císar a Andrea Holá, kteří mě v tom posledním kole úplně nezaujali, a pak Lo Hrůzová společně s Vendulou Příhodovou, kde platí opak. Obě mě bavily už od prvního kola až do samotného finále a navíc speciálně Vendula v tom samotném finiši zabojovala naprosto neskutečně. Toto moje rozdělení potvrdili i diváci, protože na čtvrtém místě skončila Andrea Holá a na třetím Martin Císar. A jak se rozhodlo mezi Lo a Vendulou už všichni víme. Vítězkou druhé řady Hlasu Česko Slovenska se stala asi ta nejneuvěřitelnější osoba - Lo Hrůzová. Jaký to rozdíl proti vítězce první řady Ivanně Bagové, že? Jen doufám, že tohle vítězství ji nesrazí dolů, ale pořádně nakopne, protože takovouto zpěvačku už Česko potřebovalo jako sůl. To ale uvidíme až časem. Nicméně jeden z prvních kroků už má jasný, za pár měsíců bude předskakovat Kabátům na jejich open-air koncertu na Vypichu.