Máte za sebou úspěšný rok, ve kterém jste sbírala ocenění a vyprodávala koncerty. Jak to zahýbalo s vaším životem?

Myslím, že můj život se během uplynulého roku nijak zvlášť nezměnil. Jsem vděčná za každé ocenění a za každý koncert, na který přišli fanoušci. V podstatě žádný úspěch ale nepřipisuji sobě, vnímám ho jako takový malý zázrak.

Vaše tvorba působí velmi upřímně, bez přetvářky. Zdá se, že děláte hudbu čistě pro radost a všechen úspěch je jen bonusem, se kterým jste ani nepočítala. Je to tak?

Hudbu dělám proto, že mě to velmi baví, a jsem šťastná, že mohu skrz ni dělat radost nejen sobě, ale také jiným lidem. Všechno, co náhodou přijde navrch, opravdu vnímám jen jako bonus. :-)

Jedna z vašich nejúspěšnějších písní se jmenuje "Normálný život". Zpíváte v ní o chaloupce v horách, pečení buchet a úplně obyčejných a přirozených hodnotách. Jaký je normální život Simy Martausové? Je přesně takový, jaký ho popisujete?

Myslím, že takový svůj normální život si může každý zařídit tak, jak cítí. Můj život je sice normální: přirozené hodnoty, buchty, příroda – to vše se snažím v sobě pěstovat už dnes, ale chaloupka v horách, děti a některé další věci, o kterých zpívám, snad přijdou přirozeně až časem.

Na své druhé desce jste své autorské písničky propojila se zvukem celé kapely. Vnímáte právě tento krok jako zlom ve vaší kariéře?

Chlapci z kapely (M. Zajko, I. Ajdži Sabo, M. Gašpar, P. Lengyel, M. Wittgruber) moje písničky velmi pěkně oblékli do hudby, kterou mají přirozeně v sobě. Nikdy jsem nepřemýšlela, zda je tento krok zlomový, jediné, co vím, je to, že tohoto kroku určitě nelituji, protože chlapci jsou nejen skvělí hudebníci, ale také lidé.

Jak se cítíte jako jediná žena v kapele mezi samými muži? Napsala jste o tom dokonce písničku "Päť chlapov v kapele".

Cítím se mezi nimi super! :-) Jsou vtipní, pěkní, dobří, gentlemani, učí mě vychutnávat si dobrou hudbu, dobré jídlo... Asi každá žena by se s nimi cítila takto dobře.

Jako své vzory uvádíte třeba francouzskou zpěvačku Zaz, Tomáše Kluse nebo Janu Kirschner. Právě s Janou býváte občas srovnávána. Neuvažovali jste o nějaké spolupráci?

Jana je podle mého názoru úžasná zpěvačka a určitě bych byla moc ráda, kdybychom spolu někdy něco vymyslely. Sice jsem nad tím ještě nijak intenzivně nepřemýšlela, ale kdyby to mělo přijít, byla by to pro mě čest.

Momentálně připravujete třetí desku, která by měla vyjít na podzim. Bude v něčem jiná, nebo se budete držet svého osvědčeného stylu? Kdy uslyšíme první singl?

Také na další desce se budu držet stylu, který se mi líbí. Stejně jako na albu "Dobrý deň, to som ja", také na novince necháme některé písničky přesně v takovém stavu, v jakém jsme je nahráli živě. I to vnímám jako takový malý zázrak, který není moc běžný. Ve studiu jsme se sešli, šli jsme nahrát dema a nakonec z toho vzniklo něco, co je tak přirozeně pěkné a naše, že jsme se rozhodli dát to na desku v takovém stavu, v jakém to bylo. První singl "Karavan" by měl být na světe už v létě, a to díky Slovenskému rozhlasu, který se ho rozhodl hrát, za což jsme mu velmi vděční.

Nové písničky prý testujete i na koncertech. Jaké na ně zatím máte od posluchačů ohlasy?

Někdy nás lidé překvapí, že na ty nové písničky tak hezky zareagují. Většinou to neočekávám a pak mě to mile překvapí.

Vystupujete zatím především na Slovensku, ale například 3. července si zazpíváte na koncertě Tomáše Kluse v Hranicích na Moravě. Jak jste se k této příležitosti dostala?

To, že budu hrát před Tomášem Klusem v Hranicích, má na svědomí Venco Vlasák – blízký člověk a velmi dobrý kamarád celé naší kapely i našeho manažera Jožka Šeba. Tomáše mám velmi ráda a možná Venco ani neví, že mi tím splnil takový malý sen. :-)

Chystáte do budoucna více koncertů v Česku? Jsem přesvědčen, že písničkářka vašeho typu u nás momentálně schází a že by vaše tvorba mohla oslovit i české posluchače.

Byla bych velmi ráda, kdybychom mohli mít v budoucnu v Česku více koncertů. Kdyby se tato možnost naskytla, určitě by mě to moc potěšilo.

Kromě zpěvu se věnujete i herectví, dokonce jste ho studovala. Plánujete nadále zpěv a divadlo kombinovat, nebo se chcete soustředit hlavně na jednu činnost?

Kromě zpívání momentálně hraji v RND (Radošinské naivné divadlo, poznámka redakce) ve hře "Polooblačno". Ani tak nezáleží na mně, ale na panu Štepkovi, jestli mě v budoucnu ještě do nějaké hry obsadí. Herectví je krásné umění, ale muzika je mému srdci bližší, a tak bych chtěla zpívat a tvořit, dokud budu moci.

Myslíte, že vám herecké zkušenosti částečně pomáhají i v komunikaci s diváky na koncertech?

V komunikaci s diváky mi nejvíc pomáhají hlavně oni sami. Když s nimi komunikuji, vnímám je jako takovou svou malou rodinku, s kterou společně vytváříme atmosféru na koncertě. V takových chvílích nedělám nic plánovaně, nečerpám z herectví, ale jen z toho, že mohu být sama sebou.

Poznámka redakce: Autorkou obou fotografií je Kaja Čemová.