Očekávání před prvním koncertem turné k (alespoň prodejně) velmi úspěšné novince Tata Bojs "Birorytmy" byla velká a plna nadějí, k jistému napětí přispěl i fakt, že divadlo Archa (schopno pojmout přes tisícovku návštěvníků) bylo již několik dní před koncertem vyprodáno. Čekalo se na obří šou plnou projekcí, nových efektů a nových písní a ta, třeba uznat a přidat uctivou poklonu, se Tata Bojs povedla. Jednoduše vystrojené pódium se dvěma plátny, obří hlavou s televizními obrazovkami namísto očí a úst (že by další stupeň vývoje od minulého televizního "Futuretrobota" z "Futuretra"?), dvěma barevnými nafukovacími příšerkami rámujícími okraje pódia (Milan Cajs - "magistr umění" opět nezklamal), bohatý světelný park, nějaká ta mlha, trampolína, ze které čas od času vylítl některý z muzikantů... daly prostor pro vizuálně velmi pestrý a výjimečný zážitek čítající přibližně dvě hodiny. Ani po stránce zvuku prostor divadla nezklamal, ze všech úhlů profesionálních možností to byl koncert téměř bezchybný.

Logicky se nabízí i kritéria zhodnocení obsahu, či chcete-li náplně koncertu. A zde už oslavné výkřiky lehce zadrhávají, pravidelnému a přejícímu divákovi této trojky z Hanspaulky už mohou naskakovat jisté kontury pochybností. Ty se rýsují v místech, kde přemítá, jestli to, čeho si na Tata Bojs vždy cenil, někam neutíká v neprospěch snadnější vstřebatelnosti, většího pohodlí při skládání a ústupu od originálního rukopisu. Jistě, diváka, který se s nimi teprve seznamuje, svou koncertní energií, stále ještě nápaditostí a originalitou, nadchnou. Na druhé straně jsou tu ti, kdo je vídávají již léta pravidelně a mohou cítit znatelný úbytek náboje ve skladbách a jejich přiblížení se k jisté tuctovosti a popovosti. Ubylo hardcoreovské dravosti, ubylo hravosti v aranžích i textech.

A to je nejlépe viditelné jen při trochu nepříznivé konstelaci playlistu (viz. níže), kdy se může stát, že vedle sebe zazní skladby, které jsou si nad očekávání podobné. V případě recenzovaného koncertu se dá s trochou nadsázky říct, že celá druhá třetina splynula v jeden nevýrazný blok. Asi nelze paušálně konstatovat, že za to mohou "Biorytmy" - atmosféru unylé popovosti posilovaly i skladby z "Futuretra" ("Maličká", "Ramínka"...), zrovna tak mezi pestřejší momenty večera mohly patřit právě písně nové desky (osobní tipy bych věnoval "Attention Aux Hommes", "B.M.O." a "Růžové armádě"). Lze spíš vidět, že písně z dob dřívějších jsou stále o pomyslnou úroveň výš či dál než ty nejnovější. Nebo alespoň muzikantsky vyčnívaly skladby jako "Geometrická", "Prométheus", "Oba dva", nakonec i nová verze "Jara" z repertoáru dost výrazně.

Neznamená to, že by "Biorytmy" byly pro koncertní podobu nevhodné, neznamená to, že písně z nich časem neuzrají, rozhodně to neznamená, že by přestalo být atraktivní chodit na koncerty Tata Bojs. Možná tento článek vznikl jen jako výsledek stesku po "starých nenávratných" časech spojených s nadšením a radostí z objevování těch pod pódiem i na něm.

Koncertní playlist - Attention Aux Hommes!, Toreadorská otázka, Vlezlá, Maličká, Časová, Geometrická, Náměsíčná, Jednotka času, Dubová psychóza, Vozejček, Ramínka, Šťastnější, Shower Girl, B.M.O., Tanečnice, Prométheus, Růžová armáda, Divnosti, Oba dva, Jaro

Tata Bojs, divadlo Archa, Praha, 20.4.2002