Nacházíme se na Nürburgringu, světoznámém závodním okruhu v západní části Německa, na kterém si své síly poměřovaly největší legendy motorsportu - od Nikyho Laudy, který se bouračkou na přilehlém Nordschleife postaral o jeho postavení, přes hvězdného Michaela Schumachera až po brzy sesazeného šampiona Sebastiana Vettela. Už jen stát na místě s takovou aurou je zážitek. A právě zde se také koná jeden z největších a nejdůležitějších festivalů na světě - Rock am Ring.

Rock am Ring je festival s téměř třicetiletou historií, line-upem, který bere dech, a pro mnoho hudebních fanoušků je to místo, o jehož návštěvě dlouho sní, málokdo z nich však svůj sen dotáhne do konce. A právě pro ty, kteří věří, že "příští rok už to snad konečně vyjde", musicserver připravil kromě čtyřdílné reportáže i boxy s praktickými informacemi, jak to na festivalu chodí a na co je dobré se připravit. Ty ale očekávejte až v příštích dílech.

Stejně jako na Glastonbury, Szigetu, Readingu nebo Coachelle i na Rock am Ringu naleznete téměř vše, co v daném roce hýbe hudební scénou. Jsou tady skoro všichni - od legendární Metalliky, která nechává sestavovat setlist fanoušky, přes neméně hvězdné Linkin Park, Kasabian a Mastodon, kteří zde v minimálně evropských premiérách prezentují nové singly z právě vycházejících alb, až třeba po aktuální britské hvězdičky typu Jakea Bugga, Johna Newmana nebo Rudimental. Je to místo, kde můžete hodnotit, jak se s comebackem poprali Nine Inch Nails nebo Crazy Town, ale stejně tak můžete objevovat dosud nepoznané hvězdy alternativy nebo hardcoru. Pro člověka, který se nenechává svazovat hudebními žánry a hledá jen to nejlepší, je to doslova ráj.

Na osmdesát tisíc návštěvníků může působit zlověstně, ale vězte, že s frontami nebo ucpanými uličkami se zde prakticky nesetkáte. Areál je tak obrovský, že jej za dobu konání ani celý neprojdete, a pokud už za sebou máte zkušenosti třeba z šedesátitisícového Novarocku nebo Frequency, leccos vám bude povědomé. Třeba vozíky, na kterých si Němci dovezou do kempu mohutné reprobedny a budou na nich pouštět System Of A Down nebo Rammstein do brzkých ranních hodin, aniž by vůbec viděli kteroukoliv ze zde vystupujících kapel. Nebo počasí, které zřídkakdy podleze třicetistupňovou hranici, díky čemuž si téměř každý domácí návštěvník ováže krabici s vodou/pivem/čertvísčím lepicí páskou a vytvoří z ní provizorní kabelku přes rameno. A nebo variacemi na pokřik Helga, který zde zní odevšad, a vždycky se najde spousta lidí, kteří se k němu s radostí připojí. A co teprve všichni ti exoti, kteří svých sto kilo skryjí do převleku Pikachu, Maria, zelené gorily nebo baletky s růžovoučkou sukýnkou? Nezáleží na tom, co vše už máte za sebou, tahle atmosféra vás pohltí.

Zatímco pro naše festivaly často platí poučka "čím víc pódií, tím víc Adidas," Rock am Ring si vystačí se třemi. A i tak budete mít co dělat, abyste je všechny stihli obíhat. Hlavní scéna Centerstage je velká asi jako čtyřpatrový dům, druhá Alternastage za ní o mnoho nezaostává a nejmenší Clubstage, která jako jediná postrádá promítací obrazovky, je velká asi jako největší pódium na Colours of Ostrava. Vy už jste ale určitě zvědaví, co všechno se na nich odehrálo.

Čtyřdenní hudební maraton odstartoval německou variantou Večírku pro nedočkavé, který známe od královéhradeckého Rock for People. Fanouškovská základna čítající troj až čtyřnásobek platících však organizátorům dovolila připravit mnohem velkolepější přivítání, a tak coby předkrm servírovala sestavu, v jejíž čele stáli Iron Maiden. O nich ale až za chvíli.

Vůbec první vystoupení totiž patřilo metalcoristům Falling In Reverse. Tato pětičlenná sestava s potetovaným Ronnie Radkem je lasvegaskou odpovědí na stále rostoucí popularitu Bring Me The Horizon, kteří svým hardcorovým přednesem smíchaným s melodičtějšími pasážemi cílí převážně na mladší ročníky. A právě ty byly díky ukázkám z desek "The Drug In Me Is You" nebo "Fashionably Late" navzdory únavě z cestování a pražícího slunce spokojeny. Pěkný koncert, který kromě uvěřitelnější agresivity nic nepostrádal, nicméně už tehdy bylo zřejmé, že laťka půjde během následujících hodin ještě mnohem výš.

Punk-rockeři Pennywise si s melodikou nikdy hlavu nelámali, a tak se jejich část odpoledne ve znamení tří akordů neslo spíše v monotónním duchu, kterému hulákání principála Jima Lindberga také příliš nepomáhalo. Snad jen ta coververze "Stand By Me" stála za řeč, jinak se ale dojmy z jejich vystoupení v pestré a tvrdé hudební konkurenci následujících hodin rychle vypařovaly.

Koncerty The Offspring už léta provází nelichotivá pověst, která hanobí vokální kvality frontmana Dextera Hollanda, ale stejně jako na Novarocku 2012, ani zde se tyto zkazky nepotvrdily. Kalifornským punkáčům to šlape stejně dobře jako v době, kdy vydali své průlomové album "Smash", a právě k jeho dvacátému výročí se aktuální turné váže. Pecky jako "Bad Habit", "Come Out And Play", "Gotta Get Away" nebo "Self Esteem" skvěle zapadaly mezi hitovky z přelomu tisíciletí a u stárnoucích muzikantů zřídkakdy viděné vtipné slovní výměny mezi zpěvákem a padesátiletým Noodlesem působily nečekaně svěžím dojmem. Festivalové časy jsou však neúprosné, a tak na novější věci typu "Hit That", "Hammerhead" nebo "Cruising California (Bumpin' In My Trunk)" už bohužel nedošlo. The Offspring jsou ale na turné prakticky neustále, takže příště už snad dojde i na ně. Každopádně se jednalo o sympatické vystoupení.

Také Iron Maiden patří ke stálicím, které jste mohli vidět naživo téměř každý rok. To už však dále neplatí, zpěvák Bruce Dickinson totiž před dlouhými zástupy fanoušků v příslušných tričkách prohlásil, že po odjetí všech zastávek je čeká delší pauza. Pro pomyslné "Na viděnou" si ale nemohl vybrat lepší formu. Kolega Odehnal v reportáži z Brna kritizoval slabší vokální schopnosti frontmana, a pokud tomu v moravské metropoli skutečně bylo tak, jak tvrdí, důvod je nasnadě - festival Rock am Ring, na kterém pětapadesátiletý Dickinson vystupoval se svou smečkou o tři dny dříve.

Na Nürburgringu totiž anglický rodák řádil jako tur, zpíval jako Bůh, kličkoval mezi plameny, ve vojenském kostýmu mával britskou vlajkou a neúnavně hecoval své věrné, kteří hltali nejen jeho, ale také veškeré pohyblivé propriety na stagi, včetně několikametrových figurín a měnících se plachet s obaly desek. Dvouhodinová show plná nekončících kytarových sól skončila pro autora tohoto textu, který se nijak netají neutrálním vztahem ke kapele, s jednoznačným poselstvím - muziku Iron Maiden nemusíte bezmezně milovat a vzhledem k opakujícím se programům ani nemusíte být na každém turné, respekt k nim je ale na místě, protože i navzdory svému pokročilému věku si svou pozici headlinerů na největších festivalech světa stále zaslouží.

V programu avizovaný speciální host byl pro mnohé až do poslední chvíle překvapením. Přesto se ale našlo několik fanoušků, kteří jeho totožnost odhalili už dříve a s pandí maskou na obličeji už nedočkavě stepovali pod velkým pódiem. Německý rapper Cro vydává v těchto dnech desku "Melodie" a stejně jako předloni na Frequency i zde měl k hitům jako "Allein" nebo "Traum" fantastickou odezvu. Ta pro následující dny jen stvrzovala trend, který je patrný všude po světě, a sice, že nezáleží na tom, jak velká hvězda na festival přijede, většina návštěvníků si stejně nejvíc užije domácí interprety, se kterými si může vše zazpívat. Je to smutné, ale je to tak.

Na drum'n'bassové scéně momentálně nenajdete žhavější jméno než Rudimental. Čtveřice Britů, kterou na pódiu doplňují další muzikanti a vokalisté v čele s nesmírně talentovanou a všestrannou zpěvačkou Anne-Marie, zní naživo překvapivě organicky, přičemž hlavní zásluhu na tom má trubka a živé bicí. Právě díky nim by posluchači znalí jen hitové trojice "Feel The Love", "Not Giving In" a "Waiting All Night" měli zapomenout na dusavý rytmus a připravit se na to ,že jim Rudimental připraví zcela odlišný hudební zážitek, který čerpá tu ze soulu, támhle z elektra, onde třeba i z rocku. Představit si to můžete asi tak, jako kdyby se Parov Stelar Band pustili do mash-upu s Morcheebou. V každém případě ale věřte tomu, že tohle chcete vidět.

Z úplně jiného soudku je rakouské duo Klangkarussell. Dvojka Tobias Reiser a Adrian Held pobláznila německá (a tím pádem bohužel i česká) rádia kolovrátkem "Sonnentanz (Sun Don’t Shine)", na který by nyní ráda navázala o něco povedenějším songem "Netzwerk (Falls Like Rain)", kompletní album jim ale v diskografii zatím chybí. Snad i proto jejich DJ-set s několika živými nástroji zněl v tuto chvíli nezáživně a jednotlivé songy byl problém rozlišit. Takoví Disclosure jsou v tomto ohledu mnohem dál. S Klangkarussell se také program úvodního dne zhruba kolem třetí ráno uzavřel. To nejlepší ale mělo teprve přijít.

Jak je vidno, co na Rock am Ringu slouží teprve jako rozjezd, by u nás stačilo na celý festival. Před zjednodušujícím kopáním do vlastních řad je ale třeba mít neustále na paměti, že v Německu pracují s úplně jinými rozpočty než u nás, a kdyby bylo v České republice dostatek fanoušků, kteří by neváhali utratit za lístek přes šest tisíc, mohly by RFP, Colours a celá řada dalších domácích hudebních přehlídek vypadat úplně jinak. Třeba by pak mohly dovézt i Kings Of Leon, Nine Inch Nails a Queens Of The Stone Age dohromady. To je ostatně jen střípek z těch, kteří se na velkých pódiích vystřídali během druhého dne.