Druhé finálové kolo odstartovala maková panenka Kristína Mihaľová a jestli se nepletu, poprvé díky ní v našich talentovkách zazněla Björk. Sice to byla její nejneobvyklejší písnička "It's Oh So Quiet" ("Human Behaviour" ani "Army Of Me" bych opravdu nečekal), ale i tak to můžeme označit za docela odvážný krok. Už proto, že je velmi specifická. Úvodní zatemnělé vibrato bylo skvělé a ani pokračování nedopadlo o moc hůře. Sice by to klidně sneslo ještě o něco výraznější projev a trošičku víc pohybu a herectví, ale to už bych chtěl od takhle mladé zpěvačky trošku moc.

Jana Rybníčková přišla za Darou a Martou s Whitney Houston a odešla s Guns N' Roses a jejich "Paradise City". Dost slušný střih, nemyslíte? A víte co? Jedině dobře. Rozhodně to bylo záživnější než nějaká pěvecká ekvilibristika a onanie. Neříkám, že to nemohlo být pěvecky výraznější, mohla víc přitlačit na pilu, trošku víc si zařvat, jít do chrapláku, ale i tak mě to bavilo víc než cokoli od ní předtím.

Co se týče Andrey Janczarové, o té se mi ani už nechce psát. Irituje mě a patrně se to už nikdy nezmění. Tentokrát zpívala "Bang Bang (My Baby Shot Me Down)", ale ne verzi od Nancy Sinatra známou z filmu "Kill Bill", ale rockovější originál od Cher. Kdo ji někdy slyšel, musel se u verze Andrey kroutit jako žížala. Cher, ať je totiž jakákoli, umí dát písničkám duši, což Andrea nedokáže. Výsledkem pak byl děsně roztříštěný výkon, kde navíc lítaly zcela běžně i falešný tóny. Už z toho důvodu jsem nad chválou od poroty jen nechápavě kroutil hlavou.

Ani u dalšího ze soutěžících jsem porotu nepochopil, ale tentokrát jaksi opačně. Větší kritiku než u "Here Without You", kterou si vypůjčil Viktor Holomek od 3 Doors Down, jsme asi dosud neslyšeli. Viktor zazpíval vlastně poprvé pomalou a klidnou písničkou a dokázal v ní, proč si minule zasloužil postoupit. Netuším, jak jeho vystoupení fungovalo naživo, ale v televizi rozhodně nepůsobil odtažitě. Zazpíval tentokrát výborně a ukázal vlastně i jinou podobu Viktora Holomka.

O něco podobného se měl pokusit Martin Císar, ale tam to dopadlo hodně špatně. Sorry, ale Michael Jackson a jeho "The Way You Make Me Feel", ať už k volbě songu přišel jakkoli, byl totální krok mimo a pro něj nedosažitelný Olymp. Když pomineme, že měl od začátku problém skladbu vůbec udýchat, díky hluboké poloze jeho hlasu byl výsledek děsně jednolitý, a tím pádem i dost nezáživný. Tahle písnička je postavená právě na vysokých polohách a na tom energickém loudění plného pěveckého vypětí a nic z toho pochopitelně nebylo a vlastně ani být nemohlo, protože jednoduše Martin není ten typ zpěváka. Příště jinak a lépe!

Tentokrát nezářila ani Eliška Mrázová, která si vybrala filmovou písničku "Let It Go". Její problém je, že to je vlastně typická americká muzikálová melodie, která má velmi specifickou melodickou stavbu a i díky tomu vyžaduje neskutečně silný hlasový fond a jistou dávku herectví. S tím druhým Elis problém nemá, zatímco s tím prvním bohužel ano. Moc často bylo slyšet, že už je hlasově na hraně, ne-li chvílemi za ní. Navíc se snažila trefit někam mezi původní verzi Idiny Menzel a tu zjednodušenou Demi Lovato, ale zůstávala na takovém zvláštním rozhraní ani ryba ani rak. Přesto se tomu nedala upřít alespoň výborná energie a jistá osobitost.

Jestli někdo někoho vysloveně zaříznul výběrem písničky, pak to byl Michal David v případě Venduly Příhodové. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale vybrat jí "Stronger (What Doesn't Kill You)" Kelly Clarkson hraničí s atentátem a rozhodně to nemohl ani okecat nějakou moderní hudbou. Ač se to nezdá, tahle písnička je na zazpívání neskutečně těžká a je psaná vysloveně na tělo, a především na naturel Kelly Clarkson. Vendula vůbec nevěděla, jak s touto de facto tanečně-rockovou záležitostí naložit. I proto holka, která předtím zpívala skvěle, dokonce i a capella, najednou byla celou dobu, i kvůli špatně zvolené tónině, pod tónem a vlála v ní všemi směry. Jednoznačně nejhorší výkon Venduly ever, a to nejen v Hlasu.

To Pepa Vojtek takto se svými svěřenci neexperimentoval. Simoně Gážikové například věnoval provařenou "Still Loving You" od Scorpions, ale ani ta toho nebyla schopná využít. Nebudu ji srovnávat s holkama ze SuperStar, které tuhle píseň zpívaly před ní, nemá to totiž cenu. Při vší úctě k Simoně, jejímu hlasu a naturelu, tohle totiž taky nestálo za řeč. Když jsem ji poslouchal, měl jsem pocit, jako by se mi snažil vyznat lásku medvěd grizzly s motorovou pilou v zádech, což, jak jistě uznáte, žádná velká romantika nebude. Prý rocková balada... naopak, děkuji Simoně za noční můry.

Ještěže má Hlas Blanku Janečkovou a Martina Svátka, kteří nic moc dojem rychle napravili. Tentokrát zpívali o něco živější písničku Marvina Gaye a Tammi Terrel, známou "Ain´t No Mountain High Enough", a hlavně Martin táhnul a hned to bylo znát, Blanka byla v tu chvíli o sto procent lepší. Ne stoprocentní, ani sterilně perfektní, ale slepecky famózní. A zase jsme u toho, jak oni si to neskutečně užívají. Ne tu soutěž, ale především hudbu samotnou a nejlepší na nich je to, že se neberou tak vážně jako Ricco & Claudia z X Factoru. Myslím si, že díky tomuto entuziazmu budou jejich koncerty zážitkem.

Andrea Holá byla tentokrát poslána do disca a rovnou k jeho královně Donně Summer a jejímu největšímu hitu "Hot Stuff". Problém byl ovšem v tom, že jindy skvělá a v posledních kolech značně překvapující Andrea najednou zněla, jako kdyby ji někdo chytl pod krkem a nutil zpívat. Částečně se jí to dařilo, dokonce i intonovala, ale znělo to dost příšerně. Přiškrcený hlas navíc způsobil dojem, jako by na začátku nasadila a do konce písničky dojela v jedné linii. V propadácích tohoto kola to nebyla taková tragédie, nicméně pokud chce alespoň teoreticky pomýšlet na finále, vybral bych jí příště písničku, na kterou má.

Zatímco u jiných týmů vždy přemýšlím, koho bych nejméně postrádal, u týmu Michala Davida spíš přemýšlím, pokud pominu Vendulu, koho bych vyhodil dřív. Týká se to i Zola Leba, kterému jeho kouč podstrčil "Something Happened On The Way To Heaven" Phila Collinse. Na jednu stranu chválím, že to nebylo nic z těch provařených věcí, na druhou stranu jsem jakožto Collinsův fanoušek trpěl. Lebův mečák byl už od začátku nepříjemný a když se k tomu přidaly i falše, neměl jsem daleko k přepnutí kanálu. Přitom je to taková škoda, kapela, dechová sekce i vokalisté, to vše bylo srovnatelné se skupinou Collinse, jen před ně postavili špatného imitátora. Školní besídka hadr.

Lenka Hrůzová stále nepřestává překvapovat. Po minulém kole, kde punkovala, šla tentokrát do folku. V písničce "Časy se mění" od Golden Kids měla evokovat Martu Kubišovou, ale když pominu podobné zabarvení hlasu, zůstávala i v ní především sama sebou se svými přednostmi i nectnostmi. Až se tahle holka zklidní, nebudou s ní šít všichni čerti, přestane hnát kapelu, nebude zapomínat texty, bude to dokonalý zážitek. Tentokrát se tomu přiblížila už ve druhé polovině písničky. Její vystoupení jsou ale i díky těm nedokonalostem plná napětí a takové zvláštní tenze. A ještě jedna věc. Ačkoli osobně netrpím na české a slovenské písničky, tentokrát musím říct, že minimálně větší počet těch česky a slovensky zpívaných bych uvítal, čili i za toto má Lo jedno malé plus.

Netuším, co se tentokrát stalo, že to dopadlo, jak to dopadlo, ale drtivá většina soutěžících totálně propadla. Mohlo to být špatným nazvučením nebo krátkým časem na přípravu, nicméně po minulém kole je to velká škoda. Pro kouče muselo být asi tentokrát velké dilema, zda se rozhodovat podle konkrétního výkonu, nebo dle dlouhodobých zkušeností se soutěžícími. Pojďme se podívat, jak to tedy dopadlo.

Vyřazovat se začalo v týmu Michala Davida. Kdyby neházel Vendule Příhodové klacky pod nohy, asi by to dopadlo jinak, nicméně takto dostal záchranu od diváků Zolo Lebo a Vendula skončila v rozstřelu s Andreou Janczarovou. Jedinou férovou věc, kterou mohl David udělat, bylo dát Vendule šanci na nápravu reputace v příštím kole a naštěstí, i přes mé obavy, jí tu šanci dal. V soutěži tedy, konečně, končí Andrea Janczarová.

V týmu Darta šlo naopak vše podle předpokladů: jízdenku do Top 8 dostala od diváků Eliška Mrázová a dámy se rozhodovaly mezi expresivní Andreou Holou a o dost méně výraznější Janou Rybníčkovou. Volba naprosto jednoduchá - Rybníček alias Yanna končí a holka, která neví, kdo je Roman Holý, zůstává.

Asi nejkontroverznější vyřazování proběhlo u Pepy Vojtka. To, že přímo postoupila Lenka Hrůzová, je naprosto v pořádku, ale rozhodování mezi Simonou Gážikovou a Viktorem Holomkem mělo dopadnout jinak. Právě vzhledem k proběhlému kolu, kde byl Viktor jedním z nejlepších, si zasloužil zůstat alespoň ještě o týden déle. Potvrdily to i odtajněné hlasy diváků, které ho pasovaly na druhé místo. Pepa Vojtek ale rozhodl jinak, a tak Viktora Holomka už příště neuvidíme a Simona jde dál.

Vyřazování u Majka Spirita naopak patřilo k těm nejpřekvapivějším. Ani ne tak konečným důsledkem jako spíš průběhem. Snad všichni v mém okolí pasují Blanku s Martinem mezi favority na celkové vítězství, a tak i pro mě bylo šokem, že je tentokrát přeskočil Martin Cisár. Má sice skvělý hlas, ale Martin s Blankou hrají úplně jinou ligu a, s ohledem na Cisárova Jacksona, tentokrát i ligu v jiném sportu. V rozstřelu tedy bylo jasné, že si Majk nechá právě toto duo a skončí Kristína Mihaľová, nicméně pro fanoušky soulu a dua Martin - Blanka je to zdvižený prst, protože příště už je žádný kouč nezachrání. Faktická rozhodovací funkce totiž porotcům právě skončila a nyní už vše bude záležet pouze na divácích. Uvidíme příští středu.