Brandy bylo v únoru 23 let, právě se vdala a má novou desku. Ta se jmenuje "Full Moon" (úplněk), což má signalizovat její dospělost a zralost. Aby bylo jasné, Brandy nebo také Moesha (podle úspěšného černošského TV sitcomu stejného jména - vysílala ho Markíza) už nechce být teenagerskou hvězdou a nová deska má potvrdit její status nové stálice ženského popu. Chce být novou Janet Jackson. Zatím má na svém kontě dvě desky a hity jako "The Boy Is Mine" a "Almost Doesn't Count". Ale po pravdě řečeno, Brandy je na této desce tou méně zajímavou věcí. Její hlas nebo příběh je snadno zaměnitelný za kteroukoliv jinou současnou pop hvězdu (Britney počínaje, Keys konče), mnohem zajímavější je chlapík, který stojí v jejím pozadí a tahá za nitky. A protože jeho mohutná postava se za útlou Brandy asi neschová, bude se v souvislosti s "Full Moon" mluvit hlavně o něm.

Jmenuje se Rodney Jerkins a je mu dokonce teprve 24 let. Ale věk nehraje v R&B roli a když mohla Brandy natočit první desku ve svých patnácti, proč by se Rodney nemohl sotva po dvacítce stát největším popovým producentem. Zatím toho stihl dost - začal u Whitney Houston, napsal jí hit "My Love Is Your Love", pak pomohl ke slávě Jeniffer Lopez s "If You Had My Love" a pomohl prodloužit kariéru Toni Braxton s "He Wasn’t Man Enough". Další písně napsal pro Britney Spears, 'NSync, Backstreet Boys nebo dokonce Lionela Richieho. V té době už měl ovšem díky singlu "The Boy Is Mine" Brandy a Monicy zářez v podobě třinácti týdnů na čele amerického žebříčku a Grammy za spoluautorství písně "Say My Name" Destiny’s Child. A když ho pak samozvaný král popu Michael Jackson pozval jako hlavního záchranáře do trosek své kariéry, nebylo se čemu divit. Jerkins produkoval pro Jackovu poslední desku sedm skladeb - po pravdě řečeno těch lepších ("Heartbreaker" nebo závěrečnou "Threatened", podepsán je ovšem i pod nemastným neslaným singlem "You Rock My World"). Nakonec ale ani on nazachránil ex-krále od pádu do zapomnění.

Zatímco Jacko už asi dojel, Jerkins pokračuje ve velké jízdě. Jak je ve světě R&B producentů zvykem, vybral si jednoho z koní ze své stáje a vložil do něj veškerou svou energii. Správně jste uhodli - tím koněm (klisnou?) je Brandy. Po albu "Never Say Never" z roku 1998 je druhým plodem jejich spolupráce právě "Full Moon". Řekl jsem, že Brandy je nezajímavá? Když lká a pláče v pomalých soulových baladách ("When You Touch Me", "Nothing", "He Is"), opravdu není o co stát, ale když se do práce pustí Jerkins, teprve pak přichází ten opravdový nářez. (Samozřejmě R&B ’nářez’, aby nedošlo k nedorozumění.) Jerkins má výjimečný talent pro programování beatů, směle se může zařadit mezi nejlepší beatmakery popové scény. Vychází ze starého funku, těžký beat na druhou dobu doplňuje slapovou basou. Současný megahit "What About Us" je typickým příkladem nové funkové školy. V rytmech to bublá, prská, jednu chvíli se dokonce jakoby chybně předbíhají. A k tomu pípání a prskání a synteticky upravený hlas zpěvačky. Futuristická produkce jak se sluší a patří a navíc pořádně temná - Jerkins si nechá říkat Darkchild. O beatech toho hodně pochytil od The Neptunes a něco také od Timbalanda. Hodně se toho ale naučil i v anglickém 2stepu. V půlce "All In Me" se pomalý rytmus změní v rychlý evropský breakbeatový nářez - někdo zakřičí 2step a Jerkins je prozrazen.

Díky Jerkinsovi se Brandy může přiblížit na dohled zmiňované Janet Jackson, mnohem zajímavější bude ale asi srovnání s poslední deskou Aaliyah. V mnoha případech ("Anybody", "Like This") ji Brandy výrazně připomíná. Ovšem většinou jí chybí náboj, který měla Aaliyah v hlase. A syntetická modulace hlasu, ke které Brandy často musí sáhnout, nepomáhá. Boj o uvolněný trůn první dámy futuristického popu bude ještě tvrdý. V současné době se o místo na slunci hlásí zcela nové mladičké zpěvačky Ashanti (produkuje ji Ja Rule) a Tweed (v péči Timbalanda a Missy Elliott). V jejich konkurenci to Brandy nebude mít lehké. A kdyby to nevyšlo, tak Brandy má v záloze ještě jiné trumfy - bonusovým trackem desky je předělávka "Another Day In Paradise" Phila Collinse (jako duet s jejím bratrem Ray J). Jak popsat pokus o fůzi toho nejprofláklejšího středního proudu s tuctovým hip hopem? Jedním jediným vhodným slovem - "průjem". Když se Brandy k něčemu takovému snížila, měla asi jasný plán, dobýt Evropu (v německy mluvících zemích a také u nás se jí to skutečně povedlo). Kdyby ale měla jít touto cestou, mohla by se rovnou odstěhovat do Německa a točit další předělávky bílých popařů. Pak nás bůh (černý i ten bílý) ochraňuj! Píseň na americké i anglické verzi vcelku pochopitelně chybí.

Na závěr ještě "Full Moon" shrňme. Dokud písně tlačí dopředu futuristický hip hopový beat, deska funguje. Na příliš mnoha místech jsou ale písně tak přeslazené, že byste z nich mohli dostat pořádné bolení břicha. Když musí Jerkinsův kybernetický pop vyvažovat sladkými baladami (z produkce jiných autorů), tak ať to alespoň dělá stylově. K tomu jí ale chybí i hlas i talent. Druhá polovina alba (kromě "It’s Not Worth It") je opravdový sacharidový šok. Pokazí tak dojem z první poloviny alba. (Mimochodem 73 minut je na popové album podle mého názoru trochu moc). Brandy se možná v očích amerických posluchačů touto deskou etablovala jako dospělá zpěvačka, našince to ale asi moc nevzruší. "Full Moon" je hodně nevyrovnané album, Jerkins je excelentní hitmaker (znovu to potvrzuje ve "What About Us", přesně za takové písně se v Americe dostávají Grammy), ale zdá se, že stejně jako na "Invincible" ještě na produkci celého alba nestačí.