Sven Väth své poslední studiové album vydal před skoro dvěma lety, dostalo název "Contact" (a píšeme o něm tady). V závěru roku 2000 ještě vyšlo rekapitulační album "Retrospective 1990/97", kde představil na jedné hromadě svá dílka u labelu EyeQ. Album "Contact" přineslo nové nápady do tvorby tohoto techno DJ-e, který se i obklopil novým teamem spolupracovníků. Na nové desce "Fire" zůstali Anthony Rother, Roman Flügel a Jörn Elling Wuttke, kteří pomohli s nahráváním. Ještě jeden host nesmí uniknout z tohoto seznamu a to zpěvačka, která si říká Miss Kittin. Zmínky o novém albu Svena Vätha vyplavaly na povrch v závěru minulého roku, kdy vyšel singl "Je T'aime... Moi Non Plus", na kterém právě hostovala Miss Kittin. Pokud je vám tento název podezřelý, věřte, že máte správné tušení, jedná se o onu profláknutou a nespočetněkrát přezpívanou erotickou nabitou klasiku francouze Serge Gainsbourga.

Oproti "Contactu" však Sven Väth zjevně přitvrdil, co se týče beatů a techno zvuků. Nejsou to takové sladké hrátky jako minule. Snad jen singly "Je T'aime...Moi Non Plus" a "Mind Games" dají vzpomenout nápadům minulého alba. Bohužel to však jsou i nejslabší elementy této desky. "Je T'aime...Moi Non Plus" se od originálu moc neliší a nad originál prostě není, ty vzdechy v originále jsou mnohem lepší! Nechápu, že takové věci byly dány na singly, ale to asi nezměním. Naštěstí, další vyloženě slabé kousky zde nejsou.

Hned z úvodu jste lapeni do rytmu, "Design Music" je přesně o tom, o čem je převážná většina skladeb novinky pojmenované "Fire". Skvělý rytmus, který není až moc rychlý, abyste stíhali tančit, techno samply a nikde nechybějící mumlání samotného Svena Vätha. Vydařené a nadupané jsou opusy "Shock Ralley", titulní "Fire" a nebo vrchol alba "Cala Llonga". "Shock Ralley" je postavena na dynamickém beatu, který je občas rozseknut a je nabourána roztančená linka vašeho podupování nebo tance. Zvuky čerpají z té více deep škály, jsou to techno "brusky" jako z čítanky klasiky tohoto žánru. Žádné sladké synťákové linky nemají moc prostoru, nesmíte být totiž tolik rozmlsaní. Ale aby vám to nebylo až tak líto, při zmíněné "Cala Llonga" se na vás přeci jen nějaké přijdou podívat. "Steel" zmařuje plán, že konec alba (poslední tři kousky) bude přeci jen v pomalejším tempu, po malém oddechu je tu dupák a zvukové smyčky typické pro Svena Vätha, tedy i pověstná basová linka, která nemůže chybět na žádném albu tohoto šamana německé techno scény.

Závěrečný zvukově velmi pestrý opus "Heisse Scheibe" má podle bookletu trvat skoro dvacet minut, nevěřte však této informaci! "Heisse Scheibe" je pomalejší pohoda trvající něco málo přes devět minut. Pak ticho a moment překvapení přichází necelé čtyři minuty před koncem disku. Pokud se dobře kouknete, skladba číslo čtyři má podtitul "part 1", tedy první část něčeho, co asi bude mít i své pokračování. Jednička skladby "Ghost" patří do kategorie té rychlejší části desky "Fire", má i vtipný text o tom, že "techno people" jsou duchové nebo jejich krotitelé? Druhé pokračování "Ducha" je pomalejší a jakýsi radio edit první části. A tajemství je odhaleno!

Sven Väth se opět vybarvil do nových barev, jako ten pověstný chameleon, i ten booklet je takový pestrobarevný, změnil trochu svůj styl. Už nenahrává uhlazené trancově laděné opusy z počátku své sólové dráhy (žádná "L'esperanza" se nekoná), ale po oběžné dráze svého hudebního putování se vrací ke kořenům techna, které má tak rád. "Fire" je dalším nedílným kouskem do skládačky tvorby jednoho z mála inovátorů německé taneční scény, který rozhodně nezklamal. Co dodat závěrem, snad jen trefné motto z obalu desky: "Club Culture... keep the fire burning!"