Supertramp jsou jednou z několika velkých skupin, co měly umělecký vrchol už v sedmdesátých letech a které znám jen podle jména a několika největších hitů. Navíc, přiznám se, hudba ze škatulek art rock, progresivní rock, jazzrock atd. mi nikdy zvlášť nepřirostla k srdci. Byla to doba velkých stadiónových kapel, výtečných instrumentalistů, co hráli dlouhé náročné skladby a hudba oplývala jistou akademičností, jež byla v druhé půli 70. let udupávána diskem a podřezávána punkem. Jak vidno, některé kapely to přežily a dodnes, třebaže jen sporadicky, vydávají nové desky, občas vrhnou na trh nějakou tu výběrovku či vyjedou na další poslední turné.

Nedá se předpokládat, že by třeba právě Supertramp, považováni za popovější odnož progresivního rocku, v těchto dnech, kdy vydávají po pěti letech nové album, zbourali hitparády s písní jakou byla "The Logical Song" (dodnes se hraje v rádiích) či celosvětově prodali 18 milionů kusů jediné desky, jako tomu bylo v případě "Breakfast In America" z roku 1979. Nové dinosauří vejce se jmenuje "Slow Motion" (Pomalý pohyb) a tento název je velmi příznačný. Tady se nikam nekvaltuje, až na pár výjimek skladby plynou líně až nevzrušivě - jako v titulní bluesové "Slow Motion", v níž bezpečně poznáte zvuk kláves hlavní osoby Supertramp, Ricka Daviese. Ten je nejen zpěvákem a klávesákem skupiny, ale všechny písně též složil a otextoval, nemluvě o produkci alba. Z linie desky nic výrazně nevyčuhuje, pánové si hrají jakoby jen pro sebe. Nabídnou pár příjemných momentů, jako v najazzlé "Little By Little" (tady mi připomněli jiné veterány Steely Dan) nebo v milém retroslaďáku "Over You", ale občas zahrozí nebezpečným pocitem nudy. Možná proto se mi nejvíc líbí předposlední skladba "Goldrush", která má countryový nádech a vícehlasy á la Eagles. Vůbec nejvíc to kapele sluší, když se trochu odváže, dechaři mocně zadují jako v "Tenth Avenue Breakdown" a hudba je aspoň nadrzle ostrá.

Do účetnictví jim nevidím, ale teoreticky by Supertramp měli mít vystaráno do konce života. Proto si mohou dovolit nahrát album, jakým je "Slow Motion". Osm mužů si hraje pro radost a věrní fanoušci, kteří již před čtvrtstoletím nosili dlouhé vousy jako jejich idoly, si snad tu jejich desku koupí. Jinak se nekoná žádná revoluce, "Slow Motion" je solidně odvedená práce a kapela si pár kousky doplní playlist následujícího turné, které jistě bude postaveno stejně na letitých hitech.