"Komouši z*urvený. Poslat je do p*či," uvedl David Koller "Oheň", předposlední skladbu základní části koncertu o tom, že "už se nechcem nikdy vracet tam, kde nám bylo mizerně". Lucie měla za sebou asi devadesát minut vystoupení, pro poměrně statické (jakože se moc nehýbalo, ale o to více zpívalo) publikum, složené ze zcela jistě šťastných a nadšených, převážně pamětníků (ať už jakékoliv etapy kapely), kteří si stihli včas koupit jednu z několika stovek vstupenek.

Bez patnácti dnů rok po loňském charitativním koncertu v SaSaZu se Lucie vrátila do Prahy a zahrála druhý zahřívací koncert svého zahřívacího turné. Malé, klubové vystoupení pro osm set návštěvníků se uskutečnilo v Retro Music Hall za nepřehlédnutelné podpory Staropramenu. Pět dnů před tím už si kapela svou letošní koncertní premiéru (nepočítáme-li drobnou epizodu v muzikálu "Větší než malé množství lásky") odbyla v Londýnském O2 Shepherds Bush Empire (den po nich tu hrála Courtney Love, manželka Kurta Cobaina, co se narodil stejný den jako Robert Kodym, hezká souhra náhod).

Setlist koncertu se příliš nelišil od těch loňských, oproti SaSaZu došlo vlastně jen na přeházení skladeb (začalo se zcela nečekaně "Amerikou") a přidání tří libůstek. Lucie zavzpomínala na první desku a k jistě nejen mému nadšení jsme si mohli připomenout "Mít tě sám", "Nech to stát", ale hlavně fantastickou "Utíkej". Z debutu tak během večera zaznělo celkem sedm skladeb.

Ale ono je vlastně jedno, co Lucie hraje. Protože už jenom vidět zase tyhle čtyři pány pohromadě, je zážitek. VELIKÝ zážitek. K tomu moc příjemná světla - třeba při "Noci" se strop toho malého, takřka rodinného sálu proměnil v obrovskou hvězdnou oblohu. Romantika, jak má být. Fakt. K tomu poměrně solidní zvuk (na Retro Music Hall nadstandardní, jinak byl, hlavně ze začátku, dost utopený Kollerův zpěv). Navíc kapela byla evidentně v dobré náladě, což dokládal třeba P.B.Ch., když si mezi přídavky brnkal basovou linku ze "Summer Nights" z "Pomády". A publikum, s nímž si skupina může od začátku dělat, co chce. To vytvoří prostě kotel energie a atmosféru, na níž jen tak nezapomenete.

A i když už jste zřejmě řadu písní viděli naživo nespočetněkrát, rádi si je znovu a znovu odzpíváte spolu s kapelou. Jo, zpívalo se tu vlastně nonstop, texty znali snad všichni včetně barmanů točících Staropramen všude tam, kde hudba spojuje. Vlastě už jen ten nadvakrát začínanej "Panic" - "Tak nejdřív vy. A nahlas. NAHLAS." už mě tolik nebaví, protože se to identicky už roky opakuje na všech koncertech Lucie i Wanastowích Vjecý.

Lucie prostě předvedla přesně to, co po ní chceme - hraje v nejslavnější sestavě své nejslavnější hity. David Koller většinu času stojí s kytarou nebo mikrofónem vepředu, tam, kam jako jeden z frontmanů patří (jestli jsem dobře počítal, tak vzal paličky do ruky jen v devíti písních), a nechává za sebe bubnovat svého syna Adama. Kapela je dobře sehraná (i když "Zkamenělý dítě" se nějak rozjede vždycky, to už je jeho úděl) a má před sebou veliké - kolosální turné po velkých halách ve velkých městech. U toho prostě člověk musí být. Čert ví, co bude dál. Jestli po Warm Upu nedojde zase k nějakému dlouhodobému ochlazení.

V Retru ale Lucie sebe i své posluchače rozehřála více než dostatečně. Po dvou přídavcích si nadšené publikum vytleskalo kapelu na pódium ještě jednou a neplánovaně se opakovaly "Šrouby do hlavy", které už muzikanti v podstatě jen zahráli a zpívat nechali celý sál. Dvouhodinový koncert tak vyvrcholil mohutným předáním energie z obou stran pódia.