Speciální datum si severská metalová hvězda Sonata Arctica vybrala pro svou pražskou zastávku "Pariah's Child World Tour", které je, jak název napovídá, věnováno prezentaci jejich poslední desky "Pariah's Child". Skladby z ní se také staly kostrou celého koncertu a jak bylo vidno, čeští fanoušci si je zamilovali velmi rychle, ale o tom až za chvíli.

Sonata Arctica si jako své hosty na probíhající turné překvapivě nevybrala nikoho z krajanů ani jiné severské kolegy, ale nepříliš známou italskou skupinu Trick Or Treat. Jejich set byl avizován na osmou hodinu a s přesností na minutu v tento čas také započal. Pražané jim poskytli opravdu důstojné přijetí, z čehož museli být italští metalisté rozhodně nadšeni. Prostor Retro Music Hall byl totiž už od první minuty zaplněn do té míry, že by těžko mezi přítomnými propadl špendlík. A tak si bouřlivé ovace vysloužili i Trick Or Treat, kteří předvedli srdnatý výkon, i když jejich prezentovaný power-metal nebyl zrovna objevný a spíš čerpal ze zažitých postupů. Zaujali coververzí slavného hitu od Cyndi Lauper "Girls Just Want to Have Fun", který dostal úsměvný, ale důstojný metalový kabátek. Po odehrání asi půlhodinového koncertního vystoupení se hladoví diváci dožadovali dalších skladeb, se spokojenými úsměvy na rtech se však hudebníci s Pražany rozloučili.

V deset hodin přišla na řadu očekávaná hvězda večera (nutno podotknout, že opět bez sebemenšího zpoždění), která dostala přítomné do varu hned úvodním singlem z aktuální nahrávky "Pariah's Child", tedy kouskem "The Wolves Die Young". Obavy z toho, že by k tuzemským fanouškům novinka ještě nedorazila, opadly již při prvním refrénu, když si ho s chutí zapěla velká část publika. Krásně mrazivá atmosféra tak zapůsobila hned zkraje koncertu, což je vždy dobré znamení. Ovace však sklízela snad každá z předváděných čerstvých písní. Nadšení vzbudila i krásná "Cloud Factory", která Sonatu Arcticu skvěle charakterizuje a patří k vrcholům novinky. Za jeden z nejsilnějších momentů koncertu považuji epickou "What Did You Do In The War Dad", jež zpěvák Tony Kakko nejen odzpíval, ale svým projevem i odehrál. Diváci mu viseli na na každém slovu, na každém pohybu, což bylo mezi přítomnými jasně vidět. Tony si tuto roli také náležitě užíval a dal do ní srdce, duši i mnoho fyzických sil.

K prvnímu máji patřila láska, a tak nemohla chybět aktuální, ve studiové verzi trochu kýčovitá a přeslazená balada "Love". Tu si užily sice především dámy, pro které byl, dle jejich pohledů, frontman v tu chvíli asi jejich jedinou láskou. Skupina samozřejmě nezapomněla ani na klasické hity "White Pearl, Black Oceans", "FullMoon" či "Replica", přičemž hlavně posledně jmenovaná zní v živé verzi opravdu výborně.

Na vystoupení pánů ze Sonaty Arcticy bylo velmi sympatické, že dokázali zkombinovat profesionální práci s upřímným herním přístupem. Neboli nepůsobili ani strojově chladně, ale ani jako nadšení amatéři. Tony Kakko. a spol. předvedli impozantní vystoupení, které strhlo celý natřískaný klub Retro Music Hall. Zcela zaslouženě se jim také dostávalo bouřlivého potlesku po každé skladbě. Fanoušci frontmana ten večer poslouchali na slovo a on se jim odměnil vyčerpávajícím výkonem. Tohle je přesně ten důvod, proč se vyplatí chodit na koncerty a dát za ně někdy i vyšší vstupné. Pochybuji, že někdo z přítomných litoval, že si pro sváteční večer vybral právě tuto akci. Lépe to snad ani dopadnout nemohlo.

Získaným poznatkem také bylo, že deska "Pariah's Child" zní naživo o moc lépe než ve studiové podobě a skladby z ní patřily k tomu nejlepšímu z celého setu. Samozřejmě nechyběl ani přídavek, na který diváci nemuseli čekat dlouho. Zaznělo trio písní "Blood", "San Sebastian" a "Don't Say A Word". A tím večer s finským bandem, který je na scéně neuvěřitelných patnáct let (utíká to), definitivně skončil. Ale dle očividné spokojenosti skupiny i návštěvníků zde seveřané rozhodně nebyli naposledy.