"7 Seconds" už Neneh Cherry nikdo neodpáře. Stigma one hit wonder by se jí (a ostatně ani jejímu spoluhitmakerovi Youssouovi N'Dourovi) držet nemuselo a nemělo. A to přesto, že vydat další řadovou desku po legendární "Man" jí trvalo osmnáct let. Tahle žena totiž byla v podstatě pořád vidět. A díky "Blank Project" by mohla a měla být vidět zas trochu víc.

Trošku rušno začalo být kolem téhle Švédky usazené v Británii před dvěma roky, to když se dala dohromady s norsko-švédským jazzovým triem The Thing, se kterým vydala ale poměrně komplikovanou, neposlouchatelnou a neuposlouchatelnou desku "The Cherry Thing". Four Tetův tehdejší remix coveru "Dream Baby Dream" nakonec naznačil víc, než se zdálo. Totiž! Paní Cherryová a pan Hebden se domluvili, že společně připraví celé elpíčko. A tím je právě recenzovaný kousek.

Nečekejte žádnou jednoduchou popinu, v tomhle Neneh už roky nejede. Ostatně otevřít album vydané po tak dlouhé době jednou z jeho nejpomalejších a nejúspornějších položek vůbec, která ještě navíc oplakává muzikantčinu před pěti lety zesnulou matku, chce odvahu. A Neneh (i s Kieranem) tu odvahu má a ještě jí to i vyšlo. V projektu "Prázdný projekt" ale figuruje ještě jedna hodně důležitá složka. Bubeníci brácha a brácha z RocketNumberNine. Jejich surové bicí dodávají písničkám zvláštní, skličující atmosféru.

Slovo písničky je tentokrát použito úplně seriózně, bez jakékoliv ironie. "Naked", "Spit Three Times" nebo singl "Out Of The Black" s Robyn jsou v podstatě regulérní (electro)popové hitovky. Jsou to (ale) Hebdenova produkce plná disharmonických tónů a ty bicí od RocketNumberNine, které (nejen zmíněné) songy posouvají na vyšší úroveň, byť jim zavírají cestu do mainstreamových rádií.

Ona za to ale částečně může i samotná Neneh - jednak její časté nemainstreamové vokální hrátky (třeba v závěrečné "Everything"), jednak koncept nahrávání. Pánové a dáma totiž několik týdnů před zmáčknutím tlačítka record zkoušeli jako regulérní kapela ve Four Tetově studiu, samotnou desku pak nahráli za pět dní - každý den dva songy. A to živě, aby, jak říká Neneh, "co nejvíc zachytili atmosféru tady a teď".

A tohle všechno prosím pěkně z "Blank Project" dělá album, které budou příznivci škatulkování rádi zavírat do šuplíku s nápisem alternative pop. Na druhou stranu i přes to všechno se nedá říct, že by šlo o nahrávku nějak extrémně komplikovanou, prudce umění-pro-umění uměleckou. Že ale nejde o prvoplánovou, jednoduchou a prostou desku, to zase napsat můžeme s přehledem. Nic pro děcka z blyštivých diskoték. Spíše něco pro dospěláky tělem, duší i ušima.