Jednadvacetiletá Sky Tonia Ferreira má tak trochu neštěstí ve štěstí. Stačilo k tomu jedno nešťastné zatčení pod vlivem extáze a následné zrušení několika koncertů s Vampire Weekend, k tomu si připočtěte věčně zakaboněný výraz, kruhy pod očima a nedbalý vzhled, pár živých záznamů na YouTube, kde se nesmělá zpěvačka chová dle tamějších znalců dostatečně divně, a průmysl, v němž se většinou jedna a jedna rovná dva, je o další skoro doživotní odsouzení bohatší."Nejsem žádná feťačka," vzteká se. Nikdo se už ani neptal na pravý důvod přerušení šňůry. Hudebnice by jim totiž musela odpovědět, že to bylo krvácení hlasivek po neléčené laryngitidě. Takový důvod by ale samozřejmě nevyvolal v pseudomorální Americe dostatečnou vlnu pohoršení.

Všechno je to docela ironií, protože debut "Night Time, My Time" skandály ke své propagaci nepotřebuje a lehce si vystačí se svým hudebním obsahem. Ani interpretka si takovou promo kampaň nezasloužila. Své si užila už s pouhým odesláním prvotiny do lisovny disků. První smlouvu podepsala v roce 2009 a prostřednictvím sociálních sítí mluvila o debutu od roku 2011. Ustavičné rozepře s labelem ji však nutily závěrečný akt stále odkládat, a příznivci si tak museli vystačit pouze s několika krátkohrajícími nahrávkami. Album s kontroverzním obalem se dostalo na pulty obchodů nakonec až loňského října, u nás 17. března. Zatímco dřív bychom se tak dočkali asi jenom další modifikace teen popu ve stylu Katy Perry nebo Britney Spears, o tři roky později se setkáváme s jinou muzikantkou.

Rytmiku letního popíčku a městského elektra v jádru uslyšíte, skladby jsou pořád opatřeny chytlavostí spotřebního produktu a snadnou čitelností. Roky odkládání a pilovaní je ale nechaly udusat v kilech kytar, šumivých filtrech a nevyleštěných zvukových efektech. Ferreiru vybavily grungeovou nasraností a punkovou znuděností a nezájmem. Když se v "Boys" vyznává z citu k jistému chlapci, za hudbou vidíte nezúčastněný poker face, který si Sky snad dotáhla rovnou z přehlídkového mola. Přidejte syňtáky z dob, kdy byla Madonna ještě mladicí (čti: opravdu mladicí), hravost Cyndi Lauper, všudypřítomný glanc nové vlny a máte tu správnou číselnou kombinaci, jež otevírá dokořán dveře výživnému posluchačskému zážitku. Provokativnímu i půvabnému, s elegancí nejexkluzivnějších modelů, strhávající na sebe pozornost od začátku do konce.

Zpěvačka se na desce neprezentuje pouze jako modla rebelské mládeže, ale ukazuje i svou zranitelnou stránku. V "Nobody Asked Me (If I Was Okay)" tak možná vzpomíná právě na období, kdy s ní měli velké plány šéfové studií, ale nikdo se neptal, jak to vidí ona. Výtku z titulu opakuje prvně suše. Jak se zvyšuje pravděpodobný nezájem adresáta (adresátů), na síle přidává i nápor sdělení blonďaté křehule, která prý ve svých dětských letech byla prakticky němá. Jako protiklad k vyloženým kytarovkám v podobě energické "I Will" či ušmudlaných, The Jesus And Mary Chain pokřtěných "Omanko" a "Kristine" stojí popový klenot "I Blame Myself". V něm Sky mění klasické "ty nevíš, jak mi je" na smířlivé "ty ani nemůžeš vědět, jak mi je, proto tě z ničeho neviním, můžu si za to sama".

Velké vítězství desky vězí právě v její vyvážené harmonii, kdy vedle sebe stojí jak songy s dobrým rádiovým potenciálem, tak ty vyhovující nezávislé straně, kvalitativně všechny víceméně srovnatelné. A kdo by si myslel, že v závěru interpretce dojde dech, znovu by se mýlil. Titulní "Night Time My Time" je právě oním grand finálem. Při jeho skládání se nechala inspirovat Lynchovým "Twin Peaks" a tato informace asi říká vše. Stísněnou a ponurou atmosféru vyvolanou temným triphopovým podkreslením a skomírajícími varhany šperkuje Ferreira, která se slovy seriálové hrdinky ptá: "Když spadnu do prostoru, zastavím se na chvíli, nebo budu padat rychleji a rychleji?" Na odpověď nečeká. Sama dávno ví, že správná je možnost druhá a ta představa je jí vlastně sympatická. Zvrhlý konec bublegumového teenage románu pro punkrockery.

Sky Ferreira možná měla v popisu práce být další prázdnou figurkou na mainstreamové šachovnici, skrze níž si své ziskuchtivé úmysly chtěli zrealizovat páni nahoře. Klíček na ovládání ale i díky svému vlastnímu přičinění cestou ztratili. Bohudík. Nepřišli jsme tak alespoň o jeden z nejzajímavějších debutů na ženském bojišti posledních let.