11.04.2014 12:00 - Martin Wipplinger | foto: Marek Gerhard / musicserver.cz
Kapela Clou ukončila kariéru a její frontman Lukáš Vyhnal dal exkluzivně pro musicserver svůj poslední rozhovor. O konci kdysi velmi populární skupiny, která získala dvě sošky Anděl a dostala se do rotace evropské MTV, vyprávěl sice vyrovnaným hlasem, mísilo se v něm ale naštvání a smutek.
Od kdy v kapele zrála myšlenka na definitivní konec?
Za těch mnoho společných let jsme si s myšlenkami na konec pohrávali několikrát. Často vzešla ode mě, ale jsem horká hlava, takže vychladnout a všechno si vyříkat byla vždycky cesta jak pokračovat. Naposledy jsem nad tím přemýšlel asi před rokem. A mezitím to stejné uzrálo v hlavách kluků z kapely. Takže se dá říct, že to celé bylo dlouhodobějšího charakteru a souviselo to s tím, že jsme si přestali hudebně rozumět.
Clou se odmlčeli prakticky od klipu "Now I Need A Lie", který vyšel loni v březnu. Kdy naposledy jsi dal médiím rozhovor?
Je možný, že to bude právě tak ten rok. Pravdou je, že v poslední době už ani o rozhovor média příliš nestála.
Věděli jste už před natočením "Old Dogs New Tricks", že půjde o vaše poslední album?
Nevěděli. Bylo nám jasné, že pokud nenapíšeme po čtyřech letech novou desku, tak se Clou můžou s dalším fungováním rozloučit. Věci, které se staly v průběhu natáčení "Old Dogs New Tricks" - čímž myslím hlavně odchod Pavla a Veroniky -, nás paradoxně nakoply a dodaly nám spoustu elánu. Přijali jsme to, že Clou zůstanou ve třech, a jeli jsme dál. Pak přišel Radek Tomášek s tím, že bude působit v
Support Lesbiens, což jsem zprvu, pravda, moc nedal. Ale překousl jsem to a věci se srovnaly do normálu.
Clou
Kapela Clou vznikla v roce 2001. Největší popularitu jí přineslo hned debutové album
"Postcards", které vyšlo o čtyři roky později. Díky němu získali dvě ocenění Anděl - za objev roku a skladbu roku, kterou se stal hit "Island Sun". Poté přišly nahrávky "Clou" a
"For Tonight" a další celkem úspěšné singly "Snowy Wings", "For Tonight" nebo skladba "Choked On Memories" k filmu "Prachy dělaj člověka". Následovala několikaletá odmlka, kterou skupina vedená zpěvákem Lukášem Vyhnalem ukončila albem
"Old Dogs New Tricks". Ačkoli po něm měla našlápnuto na další dlouhohrající desku, svou činnost ukončila kvůli vnitřním neshodám na další hudební směřování v březnu 2014.
Není tedy hlavním důvodem konce Clou to, že Radek začal hrát v Supportech?
Není to důvod současného konce, za tím jsou opravdu neshody v názorech na hudbu. Kdyby rozpad Clou nastal před tím rokem, kdy jsem o něm nahlas uvažoval, hlavní důvod by to byl. Řekl jsem tehdy Radkovi k tomu své, vybuchl jsem vzteky. Všechno jsme si ale vyjasnili a začali jsme plánovat budoucnost. Necelý rok po vydání "Old Dogs New Tricks" jsme vyměnili management, chtěli jsme nový vítr.
Považuješ comeback Clou, který přišel před dvěma lety, za úspěšný?
Možná se někteří budou divit, ale považuji. Byl jsem rád za to, že se kapela dostala zpátky a s takovým materiálem. Teď už můžu prozradit i to, že v plánu byla další deska, kterou jsme chtěli vydat letos.
Opravdu jste byli připraveni vydat další album?
Byli, Petrock pro něj měl nějaké písničky. Nová deska byl cíl nás všech. Věřil jsem tomu, že pro ni vyprodukujeme skvělý songy. Jenže jsme zjistili, že každý z nás má o těch písničkách úplně jinou představu.
V oficiálním prohlášení píšete, že je potřeba "tenhle kolotoč zastavit". Jak moc ho brzdil fakt, že dnes už jste všichni otcové rodin?
Rodiny určitou roli samozřejmě taky sehrály, ale můj táta mi kdysi řekl jednu moc hezkou větu: ženská tě může opustit kdykoli, ale hudbu můžeš opustit jen ty. Není to o tom, že bychom si řekli: tak a teď se budeme věnovat jenom rodinám. Všichni jsme mimo Clou měli i vlastní projekty, skládali jsme svoje písničky. Upřímně řečeno, nemám rád ty omáčky, který se často kolem rozpadů kapel tvoří, ty strašný děkovačky a tak podobně. Prostě jedna éra skončila. Může mě to mrzet, ale život jde dál.
Původně jsem se chtěl zeptat, jestli se Clou hudebně vyčerpali. To jsi mi ale vlastně vyvrátil informací o chystané desce.
A já si fakt myslím, že nevyčerpali. Tím ale neříkám, že jsem nebyl překvapený tím, že poslední album "Old Dogs New Tricks" nezaznamenalo takový úspěch. Neuměli jsme to uchopit jako dřív. Posluchači ho víceméně přešli jako spoustu desek jiných kapel. Možná je to dobou, nedokážu na to odpovědět. Za tou nahrávkou jsem si hodně stál. Vlastně si stojím za všemi alby, které jsme jako Clou natočili. "Old Dogs New Tricks" je ale pro mě osobně výjimečná v tom, že nám produkci dělal náš bývalý spoluhráč Pavel Bureš, se kterým jsem si vždycky po hudební stránce rozuměl. Chápu ale, že posluchači měli trošku jiný názor.
Co dál? Budeš táta na plný úvazek?
Je to tak. Jsem táta od rodiny, který se teď bude muset vypořádat s volnými víkendy. I když je pravda, že poslední dobou měli Clou koncertů míň a míň. Na prvním místě je teď určitě dcera Bela.
Kolem hudby už se pohybovat nebudeš?
V tuhle chvíli určitě ne. Já si myslím, že mi muzika stejně jednou bude chybět, a až se tak stane, začnu něco dělat. Teď pro změnu opráším skateboard a budu jezdit.
Ohlédněme se krátce za kariérou Clou. Kde její křivka vystřelila nahoru?
V období první desky "Postcards" a neuvěřitelného úspěchu singlu "Island Sun", který překvapil úplně všechny, včetně nás. Tenkrát jsme asi byli ve správný čas na správném místě. Všechno do sebe fantasticky zapadlo - od live zahrání v Esu u
Leoše Mareše po neskutečnou rotaci, kterou "Island Sun" dala Evropa 2 a následně i další rádia. Ta písnička byla tehdy všude. S tím se samozřejmě svezly i naše koncerty. Moc si vážím toho, že jsme mohli vystoupit s
Green Day nebo
Good Charlotte. To byl mazec.
Nebojíš se toho, že právě kvůli "Island Sun" si Clou část lidí v Česku bude pamatovat jako kapelu jednoho hitu?
Ale ono to tak vlastně je. Top hit jsme složili jen jeden. (směje se) Ale zase na druhou stranu, kdybychom měli opravdu jen jeden povedený singl, tak ti to koncerty neuživí, což nebyl náš případ. Troufám si tvrdit, že kvalitních, hitových písní jsme měli víc. Když zpětně koukám na katalog Clou, tak za žádnou skladbu, kterou jsme natočili, se stydět nemusím. Raketový úspěch ale měl jen "Island Sun", to je fakt.
Zmiňoval jsi koncert Green Day, na kterém Clou předskakovali v roce 2005 v tehdejší Sazka Areně. Jak se ti na to dnes vzpomíná?
Nikdy v životě jsem nehrál před deseti tisíci lidmi. Jen tehdy. Na tu směs radosti a stresu, kterou jsme cítili, se do smrti nedá zapomenout.
Převládala u tebe spíš radost, nebo stres?
Na rovinu říkám, že tréma. Dvacet minut obrovský zodpovědnosti před tolika fanoušky, tam to snad ani jinak nešlo. (směje se) To na Good Charlotte už jsem si to užil. Asi jsem si připadal jako ostřílený mazák.
Kdy se naopak ta vaše pomyslná kariérní sinusoida dostala nejhlouběji pod bod mrazu?
Dobře nám nebylo ve víc momentech. Nejhorší okamžik v kariéře skupiny ale nastal ve chvíli, kdy nám baskytarista Brian dal vědět, že končí. V té době jsme byli hodně na vzestupu a cítil jsem to jako zradu. Zavolal nám, sdělil svoje důvody a my to museli akceptovat. Nic jiného nám nezbývalo. Problém byl i to, že se to celé událo v den, kdy jsme měli koncertovat někde u Havličkova Brodu. Brian řekl, že už ani na koncert nedorazí. Z mého pohledu se nám tehdy povedla neuvěřitelná věc. Za šest hodin potom, co se k nám tahle zpráva dostala, jsme stihli nazkoušet akustický set a koncert jsme odehráli. Vezmi si to, rocková kapela hraje svůj koncert unplugged z toho důvodu, že ji před pár okamžiky opustil jeden ze členů. Víc emo nálada tenkrát na tom koncertě být nemohla.
Jak ses vyrovnával s tím, že ti jako zpěvákovi někteří lidé vyčítali nedokonalou anglickou výslovnost?
Mrzelo mě to hlavně na začátku. Později už jsem si to tolik nebral a víceméně mi to bylo jedno, protože jsem zpíval, jak nejlépe jsem dovedl. Pořád jsem byl radši, že mi bylo rozumět, než abych se pouštěl do nějakého žvatlání, které by bylo pro ucho nepříjemné.
Pojďme zpátky do současnosti. Opravdu už Clou nepřidají žádné vystoupení, kromě dvou naplánovaných v Litovli a Kladně?
Ne.
Ani v létě na některém festivalu?
Ne, opravdu už žádné další vystoupení
Clou nebude. Je konec, ta kapela skončila vydáním tiskové zprávy. Zrušili jsme pražský koncert a zůstaly tyhle dva, které jsme se po dohodě s manažerem rozhodli odehrát. Každopádně obě vystoupení zahrajeme, jak nejlépe umíme. Budou tam nějaké emoce, ale ty musíme překonat a s publikem se rozloučit.
Je to důstojná rozlučka držitelů Andělů a kdysi nejpopulárnější tuzemské skupiny, která se dokázala prosadit až na obrazovku evropské MTV?
Ať se fanoušek sám sebe zeptá, jestli opravdu chce, aby se s ním rozloučila kapela, ve které to vnitřně nefunguje. To je stejné, jako kdybys chtěl odjet závod s autem, které nejede, nemá motor. Těšil jsem se na velký comeback a budu upřímný, ještě jednou jsem si chtěl na toho Anděla sáhnout. Když jsme totiž Clou zakládali, měli jsme za cíl tuhle sošku získat. To se nakonec povedlo dvakrát.