V rozhovoru s Tomášem Tenkrátem z roku 2008 jsi na otázku, co tě nejvíc štve, odpověděla: "Bulvár, ...,televizní noviny, kde jsou samé špatné zprávy, tohle debilní počasí, to, že nemám čas, nebo když přijdeš do restaurace, zaplatíš strašné peníze za něco famózního a ono to pak famózní není." Jak bys na na ni odpověděla dnes?

Myslím, že jsem vůči těmto věcem už imunní. Teď mě třeba rozčiluje, že naši hokejisté nejsou schopni hrát (smích). A také, když lidé, kterým věřím a jsou mi blízcí, něco slíbí a pak to neudělají nebo nedodělají. To jsem pak takový fatalista, že se vytočím a pochybuji o celým jejich přátelství.

Co třeba nedodělají? Tvou novou desku?

Tak to bych se mohla rozčilovat akorát sama nad sebou, to stojí jenom na mně. Já se pořád cítím líp jako týmový hráč, než aby ta pozornost byla jen na mně. Kdybych byla tak geniální, tak už mám desku minimálně druhou nebo třetí. Sama bych si to všechno nahrála, složila, otextovala a sehnala peníze.

Je problém v tom, že nevíš, jak by mělo nové album znít?

Naopak, konečně mám pocit, že až teď je to opravdové. Kdybych ho vydala před třemi lety, asi by bylo sice hodně nadupané, ale možná trochu lehkomyslné.

Co tě za ty tři roky tak ovlivnilo?

Prošla jsem si procesem smíru s tím, že můj táta tady opravdu není. Že se o něj nemůžu opřít, kdyby se mi něco stalo. Že se musím opravdu spoléhat sama na sebe. Pak se mnou zamával nevydařený vztah, o kterým jsem si myslela, že je ten pravý a jediný na celém světě. Do toho jsem hodně hrála a pak jsem už nevěděla, čí jsem. Tak jsem se sbalila a na několik měsíců odjela pryč pracovat na farmu, kde to byla neskutečná fyzická námaha. Tam jsem se pořádně vyvztekala. Také mi pomohl koncert pro tátu, který jsem v listopadu zorganizovala a kde vystupovala spousta úžasných muzikantů.

Pro získání finančních prostředků na koncert jsi využila HitHit.cz, podařilo se ti vybrat všechny peníze, cos potřebovala?

Já jsem HitHit zaznamenala díky Vladimirovi 518, který tam svou desku prodal okamžitě. Zároveň mi hodně pomohl Supraphon, Iva Milerová a Janek Jaros. Vymysleli jsme ceny, natočili video a nakonec jsme vybrali osmdesát tisíc. Šla bych do toho znovu sama se sebou. Akorát nevím, na co ty lidi nalákám teď (smích).

V jakém stylu vůbec desku chceš? Od dob, co jsi byla v Black Milk, přes spolupráci s G-Point Hunters, B-Side bandem, Monkey Business, Vladimirem 518 či Takin‘Off, dost měníš žánry.

To ano, ale jsem ráda, že jsem si mohla všechno vyzkoušet a osahat. To jsou všechno zkušenosti, přes které se dozvídám, co mě nejvíc sedí a snažím se v tom utvářet vlastní styl, abych nezněla jako ta či ona, ale jako já...Terez. Vzhledem k tomu, že jsem vydala poslední desku v roce 2007, tak můžu být ráda, že ještě někoho vůbec zajímám. Dřív jsem měla práce hodně a teď vnímám, že trochu "padá řemen".

Uživíš se tedy čistě hudbou?

Občas je to velký stres, počítání každý měsíc, nedej bože, aby se ti stalo něco neočekávaného. Což se mi přesně stalo minulý rok a doteď se z toho vzpamatovávám.

Proč jsi za celou dobu nevypustila alespoň nějaký singl?

Jeden mi leží už tři roky v šuplíku. Tohle je moje naprostá slabina, asi bych potřebovala nějaké siamské dvojče, které mi pomůže tyhle věci domýšlet (smích). V tomhle má na mě dobrý vliv můj kytarista Tomáš Koudelka nebo Roman Holý. Shodli jsme se, že by bylo dobré to udělat třeba jako Dirty Loops a každé tři měsíce něco vypustit. Dneska stačí vzít iPhone, natočit klip ve studiu a je to.

Jak zvládáš články v bulváru, kde se do tebe docela navážejí, co nosíš?

Na jednu stranu je pravda, jak se říká "sejde z očí, sejde z mysli". Takže když je to pořád baví psát, ať to dělají. Naštěstí se nechodím nikam vystavovat a nastavovat, ale občas vystoupím na TýTý nebo na Slavíkovi, protože je super zazpívat si v televizi, a pak je zaručené, že se někde v bulváru objevím, ať chci, nebo ne. Jenže světla v televizi dokážou z docela pěkného člověka udělat zrůdu a ono také není umění udělat blbou fotku, takže pak máš super článek o tom, že vypadáš jako debil, ale co a jak jsi zpívala, to už je buřt.

Nepřemýšlela jsi o tom, že by ses vrhla do spárů managementu, který by tě koučoval se vším všudy? Od koncertů, přes mediální obraz, až po oblékání?

Jelikož je mi už jednatřicet a jsem zvyklá se o sebe dost starat sama, tak nevím, zda bych si nechala mluvit do všeho.. Ale nejsem samozřejmě proti nějaké spolupráci či konzultaci na toto téma. Strašně ráda bych potkala někoho, kdo by byl mým naslouchačem, který by byl schopen mi zabookovat kluby, komunikovat s tiskem a pracovat na tom takzvaném mediálním obraze. Protože mně je to tak nějak šumák, ale lidi na to prostě dají. Já se chci starat jenom o tu zásadní věc, což je pro mě muzika. Nechci tím ale hanit ty, kteří se mnou doposud spolupracovali, možná, že jsem příliš náročná. Jenže třeba moje kapela byla fakt skvělá a hrála dobře. A pokud jsem si k tomu nesedla já a neobvolala ty festivaly a kluby sama, tak jsme hraní měli zřídka kdy. Takový manažer mi je pak k ničemu.

Nejsi v trochu schizofrenní pozici, kdy hraješ a hostuješ s nejlepšími muzikanty u nás před tisíci lidmi, ale pak se sama musíš vrátit do malého klubu a stavět všechno od začátku?

To je úplně přesné. Protože najednou zjistíš, že čím víc hostuješ, tím víc toužíš po svém vlastním prostoru. Jenomže já tím hostováním musela vydělat na to, abych svou kapelu mohla alespoň uživit. Ale takhle se to nedá táhnout dlouho. Navíc do klubů obecně chodí méně lidí než dřív.

Svou kapelu jsi tedy rozpustila, s kým teď tedy jedeš turné?

Jedem turné ve dvou, já a kytarista Tomáš. Strašně mě to baví, hezky si v té komorní hudbě rochním. Koncert v Praze máme 27. března v holešovické La Fabrice. Kromě toho budeme na turné dělat předkapelu Ondrovi Brzobohatému.

Ty jsi také vystudovala zemědělku, dovedeš si představit, že by ses tím mohla živit?

Já mám spoustu plánů. Nejraději bych si otevřela krámek s kvalitními surovinami od svých kamarádů, co se mnou studovali, pracují na farmách a vyráběj třeba skvělé sýry. Nebo si alespoň pronajmu zahrádku, kde budu mít vysázené ty brambory a pórek (smích). Tyhle znalosti z vejšky jsou napořád, mám k tomu kladný vztah a budu moc ráda, když to bude jednou i moje budoucnost kromě hudby. Teď jsou priority nastaveny na jiné dobrodružství.

A co tvoje hudební sny? Vím, že jsi zkoušela zkontaktovat Wendy & Lisu, jejich song "Always In My Dreams" jsi přezpívala na své debutové desce.

Holky bohužel nějak nekomunikují. Poslala jsem jim nahrávku i s dopisem, možná se jim to nelíbilo (smích). Jsou to dvě ženský, které mi totálně změnily pohled na hudbu. Kvůli nim se mi moc líbí i tvorba Lenky Dusilové, strašně mi je tím připomíná. Mají vynikající texty, které jsou na velké přemýšlení pro všechny holky. Já asi nikdy nebudu jako Beyoncé. A prokristapána, snad nebudu nikdy ani jako Katy Perry. Wendy & Lisa pro mě znamenají tu pravou ženskou tvorbu.