The Pretty Reckless se na nové desce vybavili kulomety té pravé rockové energie

17.03.2014 13:00 - Marta Šindlauerová | foto: facebook interpreta

Není vždycky fajn mít v kapele někoho slavného, protože pak nikdy nevíte, jestli lidé chodí poslouchat vaši hudbu, nebo řvát na danou celebritu "MARRY ME!". Newyorští The Pretty Reckless ale stále více dokazují, že pro ně platí ta první varianta. Frontwoman Taylor Momsen už je třeba brát sakra vážně.
8/10

The Pretty Reckless - Going To Hell

Skladby: Follow Me Down, Going To Hell, Heaven Knows, House On A Hill, Sweet Things, Dear Sister, Absolution, Blame Me, Burn, Why’d You Bring A Shotgun To The Party, Fucked Up World, Waiting For A Friend, Kill Me, Only You
Vydáno: 17.3.2014
Celkový čas: 45:16
Vydavatel: Razor & Tie
První deska The Pretty Reckless "Light Me Up" měla tak trochu výhodnější pozici: po jejím zveřejnění nastal moment mírného šoku. Málokdo asi předpokládal, že nenápadná seriálová hvězdička žije dvojí život: jednou je spořádané katolické děvče a podruhé zase rockerka s drastickým make-upem a postojem právě jsem si dala jointa. "Light Me Up" byla silná, odvážná zpověď té špinavější části Momsen, která v sobě obsahovala obrovské množství působivých melodií a příjemných překvapení. Jaký je tedy následovník debutu? Je mu velmi podobný, ale lepší. Nahrávací proces byl sice zkomplikován povodní během hurikánu Sandy, kdy voda odplavila veškeré studiové vybavení kapely, část naštvanosti ale hudebníci vložili právě do své tvorby.

Taylor Momsen je vlastně zatraceně šťastné dítě. Dostala shůry herecké nadání, hlas, muzikálnost a v neposlední řadě i tělo, jehož předností umí náležitě využívat, aniž by při tom působila jako poslední štětka. Jako v podstatě rocková hvězda si nějaký ten exces může dovolit a herečka se v ní nezapře nejspíš nikdy.

"Going To Hell" je nahrávka, za kterou by mnozí kolegové hudebníci dali cokoliv. Taylor a její komando na ní ukazují, proč se s nimi musí počítat i nadále a možná se nechat v budoucnu ještě více překvapit. Je to vyspělý, syrový rock bez jakýchkoliv příměsí, jehož hlavním komponentem je Momsen s věčně jakoby znuděným hlasem, který se po celou stopáž udržuje ve své charakteristické nízké poloze s občasnými výkyvy do jemně nakřáplých výšek.

Deska doslova praská ve švech - tolik výtečných písní se na ní sešlo. Možná by proto bylo dobré si rovnou říci, co se nepovedlo, ať máme od toho méně chutného pokoj. Nejprve je to zbytečně dlouhá, nemastná neslaná "Sweet Things", kterou před zahozením do koše zachraňuje jen pokus Taylor o screamo. Druhé, co se tak nějak vymklo konceptu desky a působí značně mdle, je akustická "Waiting For A Friend". Je sice doprovázena foukací harmonikou, ale celkově se hodí spíše někam k táboráku než na seriózní rockový počin. Tím ovšem výhrady končí. Pokud vyřadíte tyto dvě položky, sesype se na vás smršť výtečných písní, které nepostrádají textovou hloubku ani instrumentální um.

Hned úvodní dynamická "Follow Me Down" (autorkou hudby i textu je mimochodem sama Momsen) s erotickým intrem nasazuje laťku hodně vysoko a obavy, že nic lepšího už nepřijde, zhatí aktuální singl "Heaven Knows". Lehce stadiónový opus, na kterém Taylor vypomohl dětský sbor, svou rozverností navazuje na jednu z nejpomalejších "House On A Hill", jež lze označit za ekvivalent k "Nothing Left To Lose" z debutu. Pokud vydržíte nebo přepnete "Sweet Things", čeká vás další várka skvělých skladeb nekompromisně bušících do vašich uší. Nemá cenu komentovat každou zvlášť - jsou všechny stejně dravé, melodické a díky Taylor i stejně správně na*rané.

Rozhodně by se ale slušelo zmínit mlácení do kbelíků ve strhující "Fucked Up World" a fantastické bonusy "Kill Me", s jedním z nejlepších refrénů na nahrávce, a "Only You" se smyčcovou úpravou - lepší zakončení alba si nemůžete přát.

Na první poslech nová řadová deska The Pretty Reckless není ani nic moc extra zvláštního. Postupně vám ovšem pronikne do žil a přestanete pochybovat o tom, že "Going To Hell" dostane kapelu do té nejvyšší ligy. Pro zařazení do kategorie rockových velikánů musejí Taylor Momsen, Ben Phillips, Mark Damon a Jamie Perkins pochopitelně ujít ještě dlouhou cestu, ale pokud si udrží nastolený stupeň kvality, kdo ví. Za pár let by klidně mohli vyprodávat stadiony.


NÁZORY

Vložit názor

Povinné položky jsou označeny hvězdičkou. E-mail je třeba pouze pokud budete chtít zasílat reakce a nebude zveřejněn.

Zasílat reakce e-mailem na vaši reakci, článek nebo nezasílat.

Antispam: * Napište první dvě písmena ze slova musicserver
Bez správné odpovědi na tuto otázku nebude názor přidán.

  • Sweet Things (Petra, 17.03.2014 15:20) Reagovat

    Souhlasím s recenzí. Je to skvělé album, ale mě se třeba "Sweet Things" :D Ale to je prostě asi věc vkusu :) Jinak "Absolution" je úžasná! :)

  • nejlepší (KlaudieS, 18.03.2014 15:21) Reagovat

    Taylor je můj vzor (módní) už pěknou řádku let, jejich první album jsem od jeho vydání ještě nepřestala poslouchat, a tak volám - Pretty reckless v Praze! Prosííím

  • souhlas (Los Angelos, 19.03.2014 10:48) Reagovat

    Moc příjemný překvapení. Deska se povedla a je opravdu ještě lepší, než jejich (skvělý) debut. Autor recenze celkem slušně vystihl všechny klady a zápory jak desky, tak i kapely. Palec nahoru.

  • připoju ji se ke kladnému hodnocení ,skvělé a... (bandaz, 20.03.2014 22:00) Reagovat

    připoju ji se ke kladnému hodnocení ,skvělé album ,baví mě to ,a jinak "Swee Things výborná skladba ".

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY