Úterní večer 2.dubna v pražském klubu Futurum patřil utajenému koncertu (i když nevím, jestli byl až tak utajený, když o něm psal i jeden z nejčtenějších novinových plátků, ale to nehodlám řešit) Daniela Landy, který vydal velmi povedenou desku "9 mm argumentů", naši recenzi naleznete tady. Osobně nejsem fanoušek Daniela Landy, kterého asi každý bere jinak, rozhodně se však jedná o velmi zajímavého a nadaného jedince naší hudební scény. Jeho "9 mm argumentů" mi dalo za pravdu, že je jedním z nejnadanějších autorů. Každé jeho album, ať už "Valčík" nebo projekt "Smrtihlav" je nabité zajímavými a pestrými skladbami. Na koncert se dalo dostat jen pouze se speciální pozvánkou, jejichž počet byl limitován a na koncertě se to hemžilo kamarády, přáteli Daniela Landy, pracovníky vydavatele, novináři a několika šťastlivci, kteří se domákli pozvánek. Spolu s kamarádem a kamarádkou jsem patřil do poslední skupiny. Album "9 mm argumentů" jsem před koncertem neslyšel, jen z rádií znám skladbu "Šance".

Akce měla vypuknout o osmé hodině, to se však klub teprve začínal plnit a do pohodové atmosféry hrál výběr skladeb Landy. Kousek po tři čtvrtě na devět se na pódiu objevila doprovodná skupina a sám Landa, který věnoval úvodní komentář tomu, co nás ten daný večer čeká. Měla to být párty a neměl to být koncert, to byla informace, kterou nám tloukl stále do hlavy. Nejprve proběhl křest CD "9mm argumentů", takový hodně netradiční, žádné šampaňské. Na pódiu se objevila sekyrka a špalek. Drahocenná novinka na cedéčku byla Landou rozpůlena, tedy rozdrcena na několik kousků, vše pod heslem: "Chci být stále drsný!" Pak postupně zazněly skladby z novinkové desky. Každá z nich byla obohacena o vlastní komentář a pocity samotného autora. Nezazněly žádné starší vypalováky nebo něco podobného. Bylo to omluveno tím, že skupina nic jiného neumí hrát a že si Daniel Landa nepamatuje texty, což později vyplavalo pěkně na povrch a vzniklo několik velmi humorných situací, které sám Landa zvládl s bravurou sobě vlastní. Osobně mě chytly skladby "Kdyby", která koncert zahájila, "Tajemství" o tom, co se děje po smrti, "Obsidián", "Sen" nebo historií propletená píseň "Jméno ve skále". Daniel Landa se nezapře svými tvrdými názory vůči tomu, co se děje nejenom na naší politické scéně, skladba "Vltava" o tom jasně vypovídá. První výpadek textu přišel v "Lásce (Prase)", vše s humorem bylo dohráno do konce, skupina perfektně sehraná v čele s Tomášem Varteckým sehrála motiv ještě jednou a zpívalo se dál. "Jméno ve skále" se dočkalo několika opakovaných začátků díky nejapnému žertu z publika s pokusem o doplnění k historickým faktům, která byla zmíněna. Koncert trvající necelou hodinu uzavřela lehká a svěží hitovka "Šance".

Daniel Landa si odbyl malé premiéry, sám se doprovázel na kytaru, jak elektrickou, tak akustickou. Skupina sestavená z hráčů na housle, saxofon, klavír, klávesy, bicí, kytary a basu působila sehraně, i když vše nahráváte ve studiu, nemusíte si vždy vše pamatovat i potom. Landa humorem, který byl místy trošku drsnější, pobavil celé Futurum. Atmosféra byla tak trochu rozjuchaná a určitě trvala dlouho do noci. Pro mnohé to byla šance po dlouhé době opět vidět Landu naživo a možná se tato akce nebude jen tak opakovat. Připomínám, že Daniel Landa má zakázáno koncertovat, ani jemu samotnému se moc nechtělo, no, kdo by zpíval před mydlícím se publikem, že? Koncert propagující vydařenou nahrávku "9 mm argumentů" byl skoro po deseti letech a jen odhadem tři stovky účastníků této vydařené akce, mělo tu příležitost prožít fajn večer.

Mně osobně se koncert líbil, asi brzy vyrazím do nějakého shopu a toto CD si koupím. Tvorba Daniela Landy mi není rozhodně cizí, nové album však patří k vrcholům toho, co kdy natočil. Pestrost skladeb a textová vyzrálost mě oslovila a potlesk po koncertě byl zasloužený.

Daniel Landa, Futurum, Praha, 2.4.2002