Česká metalová scéna nespí. Naopak - vznikají výborná alba. Toto důležité poselství přináší poslech nové desky "Vital #1" ostravské formace Endless, která byla mimochodem oceněna jako nejlepší hard’n’heavy interpret loňského roku, a to v novinářské sekci výročních cen Anděl 2001. V českých luzích a hájích bohužel mnoho neznamená, když je někdo uznávaným metalovým umělcem. Narozdíl od zahraničí jsou čeští posluchači více infiltrováni zkomercionalizovanou tvorbou prvoplánových hurá projektů, jejichž charisma vyčpěje po dvou posleších jako odložené pivo. O to chvályhodnější je nadšení, s nímž se někteří producenti a vydavatelé pouštějí do realizace "undegroundových" desek, jejichž úspěch není ani zdaleka zaručen. Endless jsou naneštěstí z těch, kteří v obchodech nemají na růžích ustláno, ale měli by mít.

Jistě neuškodí trochu si přiblížit historii skupiny - Endless vznikli roku 1994 v Ostravě. První desku, "Perihelion", vydali o pět později, přičemž v mezičase stihli jednak vyhrát v soutěži New Rock Generation, jednak několikrát pozměnit personální složení bandu. V dnešní době Endless tvoří Libor Bartusek (zpěv, kytary), Jarda Adámek (kytara), Mirek "Rybíz" Čajka (basa, toho ovšem nedávno nahradil Peťa Hutín) a Radek Šlachta (bicí). No a rok 2001 se pro soubor stal dozajista přelomovým, a to z mnoha důvodů (vydání desky a její recenze ve spoustě periodik, vítězství v Andělovi).

Přistoupit k albu "Vital #1" s chladnou hlavou a bez emocí pro mě bylo krajně obtížné, neboť všechno, co jsem o desce dříve četl, byla samá chvála a žádná hana. Po prvním odehrání jsem ale začínal tušit, že Endless si kvanta poklon nejspíš zaslouží. Po druhém a třetím přehrání jsem o tom již byl přesvědčen. Kdysi se Endless definovali jako doom metalová skupina, ale tato škatulka dávno neplatí. "Vital #1" je velice barevná a různorodá deska, která na několika místech dalece překračuje hranice heavy metalu. To si mohou Endless dovolit především díky špičkové instrumentální rovině, kdy všichni členové ovládají své nástroje s bravurou, kterou v poslední době tak často postrádám u nu-metalových ikonek. Deska začíná ostrou, trashovou "Xea-tuath-eo", pokračuje zajímavě strukturovanou skladbou "Sundown" s výtečnou melodií v refrénu, polevuje při "Fragments", což je píseň, v níž je značně cítit vliv Paradise Lost a graduje ve dvou "monstrózních" kusech - "History" a "Pilgrim".

Pro ty, kteří by si chtěli udělat detailnější obrázek o tvorbě Endless, napíši, že Bartuskův zpěv se po většinu doby pohybuje v rovinách křiklounů z rodu Maxe Cavalery, ale čas od času zabrousí i do mírnějších poloh, v nichž nezřídka evokuje Eddie Veddera nebo Nicka Holmese z Paradise Lost. Základní hudební tvar Endless je postaven na středněrychlé rytmice, jenomže tímto jednoznačná charakteristika kapely končí. Její tvorba je totiž hodně členěná a vrstvená, kdy v jeden okamžik se na vás valí zběsilá metalová jízda, aby se v zápětí vše zlomilo do klidné, instrumentální polohy, kytary jsou doprovázeny flétnou, zpěvákův řev je podepřen ženským vokálem (hostuje zde Zuzka Zamazalová ze Silent Stream Of Godless Elegy).

Lidé, kteří muzice nerozumí, nebo ještě hůře - v ní nevěří, říkají, že metal je mrtvý, že budoucnost i současnost patří elektronické scéně a podobné žvásty. Není tomu tak! Endless jsou zářným dokladem toho, že tvrdá hudba má stále co nabídnout, že i v malé České republice může vzniknout výtečná deska, která snese srovnání se zahraniční elitou.