Pokud si pozorně přečtete seznam skladeb na druhém albu Warpaint, bude vám to připadat skoro jako záhadná zpráva. Jako by samotný sled názvů skladeb měl být tajným kódem. Těžko rozluštitelným kódem, chce se dodat. A podobný efekt vytváří i samotná hudba. Eponymní počin dívčího kvarteta z Los Angeles je totiž temný, zahalený v husté mlze a i když nabízí mnoho nečekaných potěšení, těžko se dočkáme jednoduchých odpovědí. Kapely většinou nechávají beze jména nahrávky, na nichž chtějí přinést svůj definitivní sound. Ten warpaintovský je nyní postavený na skoro až hip-hopových beatech, melodických basových linkách a syntezátorech, vrstvených kytarách, naechovaných vokálech a celé to neuvěřitelné spojení jako by vzniklo v nějaké hodně děsivé jeskyni.

Právě ono strašidelné napětí, za které by holky byly před nějakými čtyřmi stoletími nejspíš upáleny, v kombinaci se strhujícím mixem siouxsiovské kytarovky a temného shoegazu, zapříčinilo, že už čtyři roky starý debut "The Fool" byl výraznou nahrávkou, ve své době hodně diskutovanou, a Warpaint etabloval jako jednu z nejdůležitějších kapel, která vyšla z post-miléniové Ameriky. S novinkou si sice dala na čas, ale především díky častému koncertování o ní bylo stále slyšet a rozhodně se na ni nezapomnělo. Navíc druhé album jenom potvrzuje její nesporné kvality.

Svůdné groovy již dokázaly dívčímu uskupení získat slavné fanoušky i mimo indie vesmír. Zatímco RZA adoroval rytmickou sekci, Justin Timberlake přibližoval poslech jejich hudby k "ležení na prázdném poli vedle dálnice pozorujíce záblesky reflektorů". Za mixážním pultem tentokrát stál věhlasný Flood, s jehož pomocí se dostali na rozhraní někde mezi The Electric Prunes a Cocteau Twins na straně jedné a Kendrickem Lamarem a Ciarou na straně druhé (ona zmíněná rytmika).

Nejchytlavější melodii na desce najdete v "Love Is To Die", v níž se promítá vliv zmíněných Cocteau Twins. Přes svou melodičnost je ale píseň plná skličujících obrazů ("I got a knife to cut out the memories") působících dost úzkostlivě. Svěží melancholii nabídne skladba "Teese", dubovou svůdnost zase "Hi", kdežto "Son" zní jako progresivnější verze Cat Power. "Disco/Very" pak je pronikavým důkazem toho, že když Warpaint chtějí, dokážou být až kouzelně bezprostřední. Rozhodně jedno z prvních opravdu skvělých alb roku 2014, které by vám nemělo uniknout!