Minulý rok slavilo hned několik domácích zpěváků svá životní jubilea, jedním z nich byl i Václav Neckář. Ten sedmdesátku oslavil 23. října a jen o dva dny později Supraphon vydal tuto kompilaci. S její dramaturgií si tentokrát moc hlavu nelámal, prostě na ni nasázel ty nejznámější písničky v původních verzích a hotovo.

Recenzent pak má problém. Má hodnotit tuto kompilaci z hlediska přínosu písní na ní obsažených do historie českého popu? Nebo se jí má zabývat ve smyslu, co neotřelého vlastně přináší oproti jiným výběrům, které již dávno vyšly? Na první otázku je jasná odpověď. Drtivá většina skladeb je už z titulu tohoto kompilátu velmi známá a populární. Lidé si jednoduché a hravé songy lehce spojí se zpěvákovým potutelným úsměvem a jeho dolíčky ve tvářích.

Jeho hity dřív přinášely do domácností dobrou náladu. Nechyběla jim lehkost, vzdušnost, rozdováděnost. To vlastně platilo až do období sametové revoluce. Jenže pak Neckář stejně jako většina tuzemské produkce pocítil závan ostrého hudebního větru ze západu a dlouho vrávoral na piedestalu posluchačské úspěšnosti. Po nahrávce "Pod komandem lásky" čekal na další album "Oči koní" téměř dvě desetiletí, která byla orámována také velkými zdravotními potížemi, ze kterých se dostal jakoby zázrakem.

Odpověď na druhou otázku je také hodně nejednoznačná. Výběrových desek vydal Neckář několik, a pokud bych se měl soustředit na hity, rozhodně bych si raději vybral jedno ze dvou dvojCD "Pokus o autoportrét" či "40 hitů - Jsem tady já". Pro fanoušky rockovějšího a přemýšlivějšího Václava Neckáře je tu pak sampler "Život", který Supraphon vydal v rámci své kolekce Zlatá edice již v roce 2011.

Jedinou novinkou je zde aktuální singl "Podzim", ve kterém Neckář pokračuje v úspěšné spolupráci s Jaromírem Švejdíkem a Dušanem Neuwerthem. Jelikož jsou písně řazeny chronologicky, je jasně patrná změna Neckářova stylu. Z rozjuchaného veselého chlapíka se stal přemýšlivý interpret, který svojí novou polohou mnohé překvapil. K hodnocenému disku ale jako kdyby se poslední dvě písně prostě nehodily. "Půlnoční" byla megahitem, "Podzim" také není o moc horším songem, celkově však do zvuku a feelingu celého kompletu moc nezapadají.

Na konci po pověstném tenkém zasyčení laseru, který znovu načte počet skladeb a celkový čas nahrávky, zbude pocit rozporuplnosti. Pocit, že se kulaté jubileum dalo oslavit jiným způsobem a důstojněji, zároveň však uznání, že Václav Neckář jako populární zpěvák má za sebou opravdu pořádnou dávku dobře napsaných i nazpívaných hitů.