Když v roce 2005 vydal Peter Lipa album "Lipa spieva Lasicu", stala se z toho minimálně slovenská událost roku. Tito dva, nejen věkově si blízcí kamarádi, si navzájem skvěle rozuměli a své porozumění dokázali, až nebývale upřímně, předat dál. Album se poslouchalo a prodávalo jedna báseň. A tak pánové pomalu začali pracovat na další nahrávce. Peter Lipa si počkal na Lasicovy texty a mezitím vydal desku ve spojení s mladší generaci muzikantů "Lipa 68". Shodou okolností i na něj Milan Lasica přispěl dvěma kousky. Fakt překrásnými. Možná si vzpomenete na milou "Čo mám rád".

Mezitím Milan Lasica dokončil sbírku svých čtrnácti básní, básní plných lásky, touhy a erotiky. Básní převážně o vztazích a lásce. O rozkoši. Například v písni "Rozum" Peter Lipa zpívá: "Zbožňujem tvoje stehná / zvlášť keď si neposedná / a tvoje lýtka plné / pri neúplnom splne." Nebo v "Nenúť ma" se můžete zaposlouchat do slov: "Nenúť ma vravieť pravdu / Má kratšie nohy ako lož / O láske môžem básne spievať / A myslím iba na rozkoš / Rozkoš je ešte krajšia ako luhanie / Rozkoš bez lásky je vraj rúhanie / Tak poďme skúsiť peklo / Aby nám neutieklo."

Lipa pak vytvořil demosnímky, které dále rozpracoval s mnoha muzikanty. Ti fungovali jako spoluautoři hudby a producenti skladeb. A šlo opravdu o pestrou skupinu jmen: Marian Čekovský, Juraj Tatár, Martin Gašpar, Roland Kánik, Boris Urbánek a Oskar Rózsa. I díky jejich spolupráci není toto, ne úplně krátké album monotónní, ale naopak tepe různorodými nápady.

Shodou šťastných náhod si pak Lipa pro výsledný mastering našel Vlado Mellera z New Yorku. Pána, který pochází také ze Slovenska a pracoval třeba na albech Beastie Boys, Kanyeho Westa nebo Michaela Jacksona. Lipu ale zaujal svou prací na desce "Momentum" od Jamieho Culluma. "Návštěva po rokoch" je díky němu ve své pestrosti velmi kompaktní, podobně jako se to povedlo u Horáčkova "Českého kalendáře". Úvodní dramatická titulní píseň je cítit silným bigbandem a starými noirovými filmy, "Túžba" je příjemný nekomplikovaný šanson. "Mimozemšťan" je docela komplikovaná jazzová věc. Ale všechny jsou navzájem provázané.

"Návštěva po rokoch" je dalším důkazem, jak noblesně se dá stárnout. Pánové Lasica i Lipa jsou oba sedmdesátníci, cítíme z nich jejich životní zkušenosti, cítíme i upřímnost, s níž nám své zkušenosti zprostředkovávají. Oni vědí, o čem mluví, oni si to všechno prožili. Je fantastické, že pořád mají tolik síly a energie, aby mohly vznikat takovéto projekty. Mají energie víc než někteří třicátníci.