Ačkoli Marie Rottrová před dvěma roky dala turné sbohem, nyní tento příslib porušila a na jedno takové menší se přece jen vydala. Opět s sebou vzala dětský sbor Coro Piccolo, několik dalších hostů a v pěti českých a jednom slovenském městě navazuje na své vánoční koncerty. První zastávkou byla pražská Lucerna.
© Patrik Bouzek / musicserver.cz
Právě volba Lucerny mohla být jednou ze dvou pih na kráse, kterou koncert měl. Velký sál má sice svoji koncertní auru, ale na vánoční koncerty už tak vhodný není.
Ve srovnání s Divadlem ABC, které hostilo vánoční koncert
Marie Rottrové před pár lety, neposkytuje takový klid a intimitu, což bylo znát hned od počátku, kdy se o prolog postaraly děti ze sboru
Coro Piccolo s první koledou. Teprve poté za doprovodu čtyř andělíčků a bouřlivého ohlasu nastoupila na scénu i samotná zpěvačka, aby stylově navázala písničkou "Vrátil se zpátky ten vánoční čas".
Marie Rottrová se rozezpívávala trošku volněji, což jsem sledoval i na minulém koncertu, ale platilo to pouze u druhé "Večerem zhýčkaná". Hned s následující "Co mám, to dám" už byla její pěvecká jistota zpět. Její hlasový projev byl opět suverénní a dokonce možná v lecčems i o něco lepší. Několika písničkám, jako třeba "Máma", totiž vtiskla novou podobu dotýkající se šansonu. Přál bych vám slyšet, jak bouřlivě to publikum následně ocenilo. Jsem přesvědčený, že v nějakém intimnějším prostředí by byl její šansonový koncert ještě větším zážitkem.
© Patrik Bouzek / musicserver.cz
Náplní večera byly převážně klidnější písničky, které zapadaly do adventního času. Ne že by byly pouze pozitivní nebo čistě vánoční, ale nezařadila ani ty příliš smutné. Možná i proto Marie Rottrová ani slůvkem nevzpomněla na nedávno zesnulého Pavla Bobka, což mě trošku překvapilo. Na co ale naopak vzpomněla, bylo, proč se jí říká Lady Soul, a Vánoce neVánoce několika kousky zabrousila i do tohoto stylu. Nejvíce asi se svým hostem Petrem Němcem, s nímž si zazpívala nejen "Purpuru", ale především předělávku "Melting Pot", tedy "Oči", která je i přes své stáří pořád skvělá. Petr Němec pak dal sólo ještě "Cadillac Sally" a "Opatruj svých sedmnáct", což už tak výborné nebylo.
Dalšími hosty byly ještě
Markéta Konvičková a
Elis. První jmenovaná představila svoji píseň "Touhy", společně pak zazpívaly "Bye Bye" v rytmu jive a vše završila Elis se singlem "Shubidu". Nedá se říct, že by to byl vyslovený propadák, obzvlášť "Bye Bye" publikum docela rozproudila, ale když takovéto expresivní zpěvačky navazovaly na písničky jako "Lásko", "Skořápky ořechů" nebo "Řeka lásky" a na nonšalantní dámu s klidnou dikcí, jejíž síla zpěvu je někde uvnitř, vzbuzovaly svými hlasovými kreacemi mírný údiv. Zvlášť když kolovrátkovou a lehce cirkusovou "Shubidu" vystřídal opět sbor Coro Piccolo s koledami jako "Štědrý večer nastal", "Nesem vám noviny" nebo "Jak jsi krásné jezulátko".
Coro Piccolo působil daleko vhodnějším dojmem a vůbec nevadilo, že sem tam nějakého menšího člena nemohli dostat ve správnou chvíli z pódia nebo že jedno z dětí při střídání za mikrofonem spadlo z vyvýšené části pódia, případně že občas nefungoval ten správný mikrofon, což se na rozdíl od Slavíka povedlo velmi rychle vyřešit. Koncert to spíše osvěžilo a hlavně koledy v jejich podání byly přesně takové, jaké měly být - ty vážnější v klasických úpravách a ty veselejší dostaly poněkud odlišný, swingový háv. Ve výsledku tak společně s hlavní aktérkou Lucernu přece jen do vánočního oparu zahalily.
© Patrik Bouzek / musicserver.cz
V úvodu článku jsem psal o dvou pihách na kráse. Vedle místa, jehož volba byla vzhledem ke kapacitě pochopitelná, byl tou druhou překvapivě doprovodný orchestr Septet Plus. Ne že by by ho tvořili špatní hudebníci, však je to fragment Orchestru Karla Vlacha a s Marií Rottrovou už nějaké to turné taky odjeli, ale občas jsem měl pocit, jako by někde vázlo propojení nejen mezi orchestrem a zpěvačkou, ale i mezi jednotlivými nástroji. Jednalo se spíše o detaily a těžko říct, zda byly způsobené tím, že se jednalo o úplně první koncert turné, nebo to byl záměr. Přesto jsem v tu chvíli
vzpomínal na halové turné, kde Flamingo i
Neřež byly v tomto ohledu naprosto famózní.
Těchto pár negativních věcí, které jsem zmínil, berte spíše jako hnidopišství zhýčkaného redaktora, který je ale na druhou stranu velmi rád, že Marie Rottrová vyslyšela jeho (a nejen jeho) dva roky staré rýpnutí, že je ještě brzo na konec koncertování. Pořád je to paní zpěvačka s velkým charismatem, duší, za kterou se vyplatí se vydat na koncert. To koneckonců ocenila i z velké části vyprodaná Lucerna, která aplaudovala po každé z písniček a na konci celého koncertu se loučila s Lady Soul potleskem vestoje. Doufejme, že to tentokrát nebylo loučení na dlouho a že
Marie Rottrová znovu brzy svůj odpočinek přeruší a přichystá nějaký jiný, třeba i jinak laděný koncert.