České metalové publikum je již doslova zmlsáno povětšinou bezchybnou organizační prací dvou hlavních tuzemských pořadatelů koncertů tvrdších hudebních odnoží, Pragokoncertu a Obscure Promotion. O to víc je každé zaváhání, jak se říká, na ráně, v tomto případě spíše na očích. Velký dav černě oděných osob zlověstně postávající před Novou chmelnicí byl vidět z dálky. V době, kdy měl být klub otevřen, v jeho útrobách teprve zuřila zvuková zkouška. Lidé byli ponecháni na mrazu, nebo vehnáni do náruče přilehlých náleven.

Následně se bohužel opakoval nešvar v podobě kontroly elektronických vstupenek. Nedlouho poté, co se Chmelnice publiku otevřela, začala hrát jediná předkapela, exotičtí Taiwanci Chthonic. Kontrola kódu každého lístku si však vyžádala svůj čas. Mnoho lidí se proto pod pódium dostalo až ve chvíli, kdy si pánové a dáma balili svá fidlátka. To byl bohužel i můj případ. Velká škoda. Chthonic rozhodně patří mezi poměrně neotřelé kapely, které nejsou v Česku k vidění každý měsíc. Masky a tradiční orientální nástroj v rukou frontmana dávaly tušit, že set rozhodně za vyslechnutí a shlédnutí stál.

Chthonic hráli nepochopitelně krátce. Ačkoliv byla stage předem připravena pro hlavní hvězdu večera, Satyricon nechali lidi ve zcela přecpaném klubu čekat dobrou hodinu. Za to organizátor nepochybně nemohl. Obsure Promotion však zcela neodhadli návštěvnost. Do poměrně malé Chmelnice se muselo vtěsnat několik set hlav. Většina z nich navíc ignorovala zákaz kouření a ventilace nefungovala. Slabší povahy doslova omdlévaly. Není divu, že se před desátou hodinou klubem množilo spílání na adresu norské smečky a protestní pískání.

Přestože si Satyricon dali načas, jejich nástup na stage nikterak úchvatný nebyl. Jako první zazněla poměrně utahaná věc "Voice Of Shadows", během které se pan Satyr jen snažil po stadiónovém způsobu vyhecovat dav. Následující "Hvite Krists Død" již působila o poznání našlápnutěji. Poměrně dobrý zvuk a slušně odváděná práce hudebníků na pódiu přiměla mnohé diváky kapele únavné, zbytečné čekání odpustit. Vystoupení mělo gradující tendenci. Zcela jasně potvrdilo, že Satyricon dnes černou pekelnou síru využívají jen jako decentní voňavku pro svou umírněnější, rockem a pompézností nasáklou tvorbu. Tento svůj koktejl ale míchají poměrně slušně. Pochopitelně se hodně hrálo z nové, eponymní nahrávky. Skladby z ní do setlistu poměrně nenásilně zapadly.

Satyr se obklopil zkušenými hudebníky, kteří jednoduché skladby zvládají bez sebemenšího zaváhání. Hlavní protagonista se tak mohl, jak je u něj koneckonců typické, vyžívat v hecování lidí a házení zlých póz do kotle. Jeho vokální výkon však tímto nikterak netrpěl. Rovněž mistr Frost za monstrózní bicí soupravou hrál své party s rutinním přehledem. Pořádně své končetiny provětral až při legendární hymně "Mother North". Rozdíl v jeho hře byl v tu chvíli enormní.

Satyricon si své manýry neodpustili ani při přídavku. Ač bylo všem v klubu jasné, že ještě musí zaznít tři klasiky (krom zmíněné "Mother North" ještě "Fuel For Hatred" a "K.I.N.G"), kapela se po každém kusu nechala znovu sáhodlouze vyvolávat. Atmosféra v sále byla tou dobou již stěží snesitelná. Odpařující se pot z tělnatých metalistů začal kondenzovat na stropě a následně se jako déšť snášel zpět na hlavy davu. K black metalu evidentně nepatří jen obligátní sníh...

Norové celkově předvedli po hudební stránce silné představení. Dané vystupování již neodmyslitelně patří k image, kterou si Satyricon v posledním desetiletí budují. Berte, nebo nechte být.