Ti správní indie fanoušci ten příběh už znají. Charakteristický zvuk partičky Poliça si loni v květnu oblíbili takoví fajnšmekři jako Prince, Jay-Z nebo Justin Vernon, čímž jí dost pomohli. Její charakteristický zvuk ale může být přesně to, co druhou desku "Shulamith" může pohřbít.
6/10
Poliça - Shulamith
Vydáno: 18.10.2013
Celkový čas: 50:55
Žánr: indie pop
Skladby: Chain My Name, Smug, Vegas, Warrior Lord, Very Cruel, Torre, Trippin, Tiff (featuring Justin Vernon), Spilling Lines, Matty, I Need $, So Leave
Vydavatel: Mom + Pop
Důležitý je mít ksicht. Platí to pro život obecně a pro asi všechny jeho aspekty taky. Hudbu nevyjímaje. Chceš-li uspět, byť třeba lokálně a regionálně, musíš se nějak lišit od ostatních. Použij neobvyklej nástroj, měj super texty nebo vokalistu s nezaměnitelným hlasem. Americká experimentální indie electropopová skupina
Poliça má zejména to poslední. Zpěvačka Channy Leaneagh má skutečně charakteristický hlas a ještě charakterističtější způsob, jakým s ním nakládá. V případě desky "Shulamith" její domovské formace ale zrovna tenhle její
ksicht může být tím prvním, co posluchače od poslechu odradí.
Debut "Give You The Ghost" nabídl opojení z atmosférických aranží, opojení z opojení kdekteré indie persony, a zastřenému falzetu slečny Leaneagh tak věnoval málokdo pozornost. Druhé album kapelu obnažuje a osvětluje nemilosrdným reflektorem. Člověk už bere fakt, že muzikanty miluje
Justin Vernon, jako... fakt a věnuje se detailům. A nad všemi se tyčí jako puberťákova nekontrolovatelná erekce ten její hlasový projev. Ten vokodér, ten reverb a samotná barva hlasu. Není potřeba chodit kolem horký kaše, ano, je to nepříjemné až nasírající.
Jinak je vlastně všecko při starém. Skupina hraje ten svůj těžko zařaditelný mix synth a electropopu, post rocku, psychedelie a já-nevím-čeho-všeho-ještě, který je tu rozjetější ("Chain My Name"), tu temnější ("Very Cruel"), tu rozpustilejší ("I Need $"), ale vždycky doplněný o ten
(zatracený)
vokál, který dost tahá za uši. Jasně, je dost malicherný na to klást až takovej důraz, zvlášť když je cítit, jak moc si pánové a dáma i přes tu svou stylizaci a
nízkonákladovost dali záležet na produkci, na druhou stranu celek tvoří i detaily, a když jeden z nich není příjemný, je výsledný dojem tímto poznamenán. A to přesto, že tohle všechno dohromady je ten pravý ksicht Poliçi.
"Shulamith" je přes to všechno docela povedená deska. Ve své podstatě pestrá a zvukově
(hlasově(!))
koherentní. Na druhou stranu tak nějak skličující, neurvalá, zbytečně
tripoidní a neuposlouchatelná. Hype kolem kapely opadl a zůstala jen docela neobyčejně obyčejná nahrávka. Která když skončí, tak se člověku tak trochu uleví. A to je divný.