Tvrzení, že Karel Svoboda = český pop, nebylo několik desetiletí daleko od pravdy. I když tvrdošíjně odmítal označení hitmaker, tento kompilát dokazuje, že žádný jiný skladatel u nás nesložil tolik známých melodií a popěvků, z nichž se valná většina dodnes hraje v rádiích a ještě dlouho hrát bude.

Neměl jednoho svého koně, ale v podstatě skládal muziku pro celou špičku české populární hudby šedesátých až osmdesátých let. Nejčastěji spolupracoval přímo s tím nejpovolanějším. Karlu Gottovi napsal téměř sto písní a zhruba pětina z nich se objevuje i na "Zlaté kolekci". Tu otevírá patrně nejslavnější píseň "Lady Carneval". Jak zmiňuje Miloš Skalka v průvodním slovu obsáhlého bookletu trojalba, jen u nás se s původní verzí této písně prodalo na tři sta tisíc desek a byla přezpívána do mnoha cizích jazyků.

Začátky muzikantské kariéry Karla Svobody jsou ale neodmyslitelně spjaty s kapelou Mefisto, od které mohou posluchači slyšet na prvním disku tři písně - instrumentálku "Návrat Gemini", hit Marty Kubišové "Nechte zvony znít" a nakonec skladbu, ve které si - jako v jedné z mála - zazpíval i sám Svoboda. Jedná se o duet s Václavem Neckářem "Tenhle bílej měsíc".

Už v sedmdesátých letech začínal se svým bobtnajícím muzikálním talentem pokukovat po rozsáhlejších kompozicích, které nabízel film, muzikál či seriály. První muzikál, který Svoboda opatřil svojí muzikou, byl ten s názvem "Byl jednou jeden", ale slávy těch úspěšných, které napsal o dvacet let později, s ním rozhodně nedobyl. Jiné to bylo s filmovou hudbou k pohádce "Tři oříšky pro Popelku" nebo komedií "Což takhle dát si špenát?"

V letech osmdesátých napsal několik hitů i pro italskou zpěvačku Annu Rusticano, jeho hudba se objevila v kultovním seriálu "Návštěvníci", děti ji měly možnost poznat například v "Létajícím Čestmírovi". A i když je už tento výčet poměrně bohatý, stále se jedná o pouhý výcuc z celé jeho rozmanité práce, kterou cizeloval svůj skladatelský rukopis až téměř k dokonalosti.

Sametová revoluce znamenala ale zároveň stopku v chuti psát hitové singly spoustě interpretů české popmusic a Svoboda se naplno vrhl do práce na muzikálech. I z nich se nakonec vylouplo pár hitů, které jsou zde obsaženy - "Jsi můj pán" z "Draculy", "Ó, Monte Christo" z "Monte Christo" nebo "Přísahám" z posledního Svobodova díla "Golem".

Plnému hodnocení brání pouze dva faktory. Nedostatečně využitá časová kapacita, kdy by se možná i dalo umístit při nedožitých pětasedmdesátinách právě pětasedmdesát písní na tato tři CD, a také nepovedená verze písně "Dobrá zpráva" z roku 1980 od Václava Neckáře. Kompilace jinak nabízí jeden z nejzevrubnějších pohledů právě na Svobodu - hitmakera. Právě díky hitům se stal známým, oblíbeným mezi lidmi. Ti ale patrně nemohli tušit, že jako prakticky každý génius má i Svoboda problémy, se kterými bojuje, a má pocit, že je na ně sám. Bohužel se je rozhodl řešit radikálním a definitivním způsobem.

Zbylo po něm mnoho krásných melodií. A jelikož hudba jsou vzpomínky, bude se na Svobodu ještě hodně dlouho vzpomínat jako na skladatele, kterých Česká republika měla jako šafránu, a v budoucnu jich bude ještě míň.