Pokud tomu nezainteresovaný člověk dobře porozuměl, v původních Support Lesbiens hrály před rozkolem největší roli hlavně osobní spory, ty hudební byly až podružné. Nyní už je to v podstatě jedno. Jestli si pánové křičeli do tváří nepěkné věci, je minulost, důležitá je pouze současnost a alba, která obě formace nahrály. A Portless na svém debutu na zvuk Supportů jednoznačně navazují.

Těžko na něj také nenavazovat, když formaci tvoří čtyři pětiny původních SL a za mikrofonem se stále činí velmi charakteristicky znějící Kryštof Michal. Možná trošku kytarovější sound není na škodu, ale pro větší odklon od minulé tvorby nestačí. Pokud to samozřejmě bylo vůbec záměrem. Nač vymýšlet něco úplně nového, když jste spokojení s tím, co jste dělali doposud. Od "New Ride" tak můžete čekat odpíchnuté poprockové hitovky s jasnými refrény a spíše dokreslující elektronikou.

Pokud je možno Portless něco vytknout, je to fakt, že i když deska funguje bezpochyby jako celek a písničky budou na živých koncertech určitě skvěle fungovat, v celém tracklistu není skladba, o níž by se dalo říct, že je jednoznačným hitem. Hodně bych se divil, pokud by nějakou písničku z "New Ride" rádia protáčela natolik, aby se zahnízdila v uších i lidem, kteří kapelu neznají. A že jich pánové v době minulé dokázali nahrát spousty. Pokud se to nepovedlo singlu "Dream A Dream", hitovější položku už kolekce nenabízí. O to vyrovnanější je ale celá desítka písní, mezi nimiž na druhé straně není slabší kousek.

Potěší už úvodní vyklidněná "To Be Together", která přejde do nářezové "Safe Flight". Obě polohy se jim pak podařilo spojit ve výtečné "Storm", která kombinuje pomalejší tempo s naostřenými kytarami. Poněkud jiný zvuk pak nabízí houpavá "Get What You Wish", v níž si rapové cameo vystřihl Henry D.

Debutové album Portless je přirozeným pokračovatelem toho, co muzikanti tvořili v Support Lesbiens. Nevyrovná se jejich prvním dvěma deskám, ale jako start nové kariéry funguje výborně. A na koncertech budou i novinky znít jako přirozená součást setlistu. Prubířským kamenem bude až druhá nahrávka, na níž budou mít muzikanti už více času a nebude nad nimi až tolik viset očekávání fanoušků a jich samotných.