Hana Hegerová uzavřela svoji nahrávací činnost v roce 2010 veleúspěšným albem "Mlýnské kolo v srdci mém". Je ale jisté, že posluchači chtějí stále slyšet její písničky, proto se Tomáš Padevět, editor Karel Deniš a samotná interpretka pustili do sestavování tohoto výběru písní.

Již na začátek je třeba říci, že toto opravdu není výběr největších hitů a nejznámějších písní této šansoniérky. Tím bylo dvojalbum "Vše nejlepší" z roku 2006. Mezi sedmašedesáti songy tohoto trojCD samozřejmě pár z nich nechybí a ten nejznámější - "Levandulová" - je zde hned ve dvou verzích. Klasické studiové a verze z pětitisícího koncertu Václava Neckáře z pražské Lucerny. Tu si můžete prohlédnout i ve videoklipu. Nechybí ani "Potměšilý host", "Lásko prokletá" či "Kdo by se díval nazpátek?".

Především je zde však vidět snaha vybrat ze dna moře všechny perly v podobě neznámých písní, zapomenutých, o kterých už si sama zpěvačka či autoři mysleli, že dávno neexistují. Například o skladbě "Klíče" si jak skladatel Petr Hapka, tak Hana Hegerová mysleli, že je už ztracena. A hle, na tomto kompletu se jako jedna z dvaceti písní objevuje vůbec poprvé na CD.

To ale není jediná specialita tohoto výběru. Celý prostřední disk je věnován písním cizojazyčným. Hegerová v roce 1967 zářila v pařížské Olympii a ve francouzském jazyce zpívala už deset let předtím. Zní to krásně a při zjištění, že její francouzštinu piloval bývalý manžel Edith Piaf Jacques Pills, je jasné, že si diváci v městě nad Seinou odnášeli z jejích koncertů skvělé zážitky. Francouzsky zpívaných songů zde ale tolik není. Drtivou převahu má němčina a opravdovou perlou je například baladická nahrávka "Wenn Schatten länger als die Wege sind" skladatele Petera Ludwiga.

Z dalších vrcholů kompletu nelze opomenout píseň s textem Petra Rady "Kázání v kapli Betlémské", která se v roce 1967 dokonce objevila v rozhlasové Houpačce manželů Černých. I z tohoto faktu je patrné, jak se v tom roce uvolňovaly poměry ve společnosti a potažmo v hudbě. Bolševik je znovu rázně přitáhl až za rok...

Malý problém pro fajnšmekry se bude spíše týkat zvuku. Mnohé nahrávky, které se na albu objevují, jsou raritní, vzácné, ale i přes veškerou, bezpochyby skvělou práci, kterou na albu udělal při sestřihu nahrávek a remasteringu Oldřich Slezák, na několika z nich prostě zůstává otisklý zub času. Takové "Ein Pferd klagt an" nebo "Co je blues" znějí způsobem, kdy jehla na gramofonové desce úpí pod nánosem chloupků a prachu.

Na tyto detaily ovšem spolehlivě zapomenete při poslechu přednesu Hegerové. Ta při šansonech využívá i svých hereckých schopností. Dokáže během jednotlivých písní lámat nálady, dojmout, naštvat, pobavit, občas se i zasměje nebo si zabrečí a umí do svých písní vtáhnout způsobem, jako finále mistrovství světa hokejového fanouška.

Její obdivovatelé mohou jen litovat, že zřejmě hlavně díky svému vrozenému puntičkářství natáčela písně mezi lety 1990 až 2010 více než sporadicky. To, že netrpí předsudky, dokázala skladbou, která celý komplet uzavírá. Pro film "Česká RAPublika" natočila totiž píseň "Kde domov můj" s trojicí rapperů Orionem, Jamesem Colem a Hugo Toxxxem.

Samostatnou zmínku si zasluhuje i booklet kompletu. Osmadvacet stránek s mnoha fotografiemi, kopiemi titulek ze stránek kdysi slavných časopisů, poznámkami ke všem písním a s obrovskou porcí ostatních informací je výsledek skvělé práce všech, kteří se na tomto kompletu podíleli. Opět by zde byla pouze malá výtka pro fajnšmekry. Poznámky k písním v bookletu jsou vedeny chronologicky a samotné písně na nosičích nikoli, takže posluchač musí neustále listovat a těžko hledá zrovna tu konkrétní píseň, která mu právě rotuje v přehrávači. Celkově je ovšem vidět, že Supraphon chápe, že toto je jeden z důvodů, proč si kupovat fyzické nosiče. Výpravný booklet s množstvím informací a fotografií a vůbec celková vizuální stránka výběru, na kterém nechybí ani obaly všech alb, co Hegerová natočila, a její podpis potvrzují, že tuto stránku má komplet - vyjádřeno slovem, které se hodí právě k poslední písni trojdisku - vychytanou.

Touto kolekcí Hegerová jasně dokazuje, kdo desítky let seděl a stále sedí na trůnu českého šansonu. Její nasledovníci mají velký důvod k ní vzhlížet a třeba jí i popřát k dvaaosmdesátým narozeninám, které oslaví 20. října.