Norská kapela Jaga Jazzist vystoupila po dvou letech opět u nás v České republice. Včerejší koncert byl ale jiný, než ty předešlé - skupina si jako posilu pozvala City Of Prague Philharmonic Orchestra, nástupce legendárního tělesa FYSIO. Ti nahráli hudbu k filmům například Davida Lynche, Romana Polanského, Stevena Spielberga a podíleli se mimo jiné i na filmech jako "Životy těch druhých" nebo "Schindlerův seznam". Proč tohle všechno? Skupina vydala v květnu živou desku "Live With Britten Sinfonia" a k ní v současné době pořádá koncertní šňůru. V každé zemi, kterou navštíví, pak spolupracují pokaždé s jiným orchestrem, který je na vystoupení doprovází.

Teď ale k samotnému koncertu. Ten začal s půhodinovým zpožděním, které nebylo nějak blíže odůvodněno či jinak objasněno. Obecenstvo začínalo být malinko nervózní, ale když okolo půl deváté zazněly první tóny úvodní skladby, ze všech napětí rázem spadlo. Jako první píseň byla zahrána "One-Arm Bandit" ze zatím posledního stejnojmenného alba. Dále zazněly skladby jako "Kitty Wu", balada "For All You Happy People", "Prungen", která byla speciálně složena právě pro poslední živé album, či "Oslo Skyline", která se dočkala standing ovation. Jednotlivé skladby uváděl Martin Horntveth, bubeník JJ. Byl zároveň jediným, kdo během celého koncertu promluvil.

Jestli jste měli možnost před koncertem slyšet album "Live With Britten Sinfonia", měli jste zřejmě jakousi představu, jak by celý večer mohl vypadal. Ke všemu zazněl celý jeho obsah právě na pražském koncertě. Pokud jste ho ale zažili doopravdy na vlastní kůži, zjistili jste, že záznam se s živým zážitkem nedá srovnávat. Hustá a hutná atmosféra Lucerny pohltila snad každého v sále, na oko působila i drobná světelná show na pódiu (ne vždy ovšem příjemná, světla mířící do publika kolikrát dělala neplechu, když se jasně rozsvítila a účastníky velice prudce ozářila, nebylo to zrovna moc příjemné) a staré známé skladby se symfonickým orchestrem dostaly rázem úplně jiný rozměr. Po zvukové stránce bylo také vše v pořádku, tedy alespoň co Velký sál Lucerny dovolil. Zvuk byl čistý a všechny nástroje byly slyšet jasně a zřetelně a žádný z nich nevyčníval.

Suma sumárum? Koncert Jaga Jazzist se povedl. I přes špatně namířené reflektory do publika, které působily na oči jako žiletka, když se zprudka rozsvítily, a poměrně krátkou dobu hraní (koncert trval něco okolo hodiny a půl, což je málo) byl pro mě jednoznačně nejlepším jazzovým koncertem tohoto roku. Skvělá hutná atmosféra, staré známé skladby v novém podání a přátelské laškování s publikem ("Tady v České republice je to nejlepší publikum," smál se Martin Horntveth) prostě nelze hodnotit jinak, než pozitivně.