Kapelu B3 (neplést se stejnojmennou kapelou ze Slovenska!) tvoří trio mladých kluků z New Yorku, konkrétně Timothy (22), Rod (20) a John (18). Už samotná esence názvu kapely vyjadřuje kromě celkem jednoduchého a efektního titulu také absolutní zkratku výrazu "Be Free", čímž má být zřejmě dáno najevo nespoutané mládí a touha po svobodě, o níž ovšem tihle tři klučinové nemohou mít ve svém věku ani ponětí. Stejně tak asi nemají producenti a manažeři nového chlapeckého zázraku ani potuchy o tom, kdo to jsou a byli bratři Gibbové. Přesto se právě tvorba skupiny Bee Gees stala námětem pro natočení debutového alba B3, které dostalo duchaplný název "First".

Máte-li pocit, že jsem proti trojici mladých kluků zaujatý, pak se nemýlíte. Jejich deska je opravdu nevydařená, nebo možná dokonce zbytečná. Ne snad proto, že nesnesu pomyšlení, že je někomu osmnáct, což je věk, na který dnes už jen matně vzpomínám, ale hlavně proto, jakým způsobem doslova (z)sprasili skladby legendárních Bee Gees. Za to by se měli dostat před soud a místo sloganu o svobodě by rychle putovali za mříže :). Ale dost legrace. Už pilotní singl s remake písně "You Win Again", jedné z nejlepších, jakou kdy Bee Gees natočili, je dost drsná. Dá se předpokládat, že nová verze nemůže nikdy dosáhnout atmosféry originálu, ale proč se hned tedy pouštět do toho nejlepšího? Zpracování je velmi nevýrazné a co je mnohem horší, je zpěv, při jehož nástupu je mi na omdlení. A není to tím, že kluci tak špatně zpívají, ale spíš se jejich hlásky do melodické linky nějak nevejdou.

Na albu "First" je celých třináct skladeb (závěrečná "Where I'll Be" jediná nepochází od Bee Gees) včetně legendárních hitů jako "Stayin' Alive", "Massachusetts, "To Love Somebody", "How Deep Is Your Love", "Tragedy", nebo "Nightfever", které spolu s "Jive Talking" snesou alespoň nějaká měřítka. O Bee Gees se přitom už pokoušela řada interpretů, vzpomínám třeba na N-Trance, kteří se tvorbou legendární trojky vypořádali lépe než jen dobře, byť jejich projev neměl s popem společného tolik jako projev kluků z B3.

Pakliže kolega Honza Balušek v recenzi desky skupiny Ha-Ha napsal, že je v jejich případě špatně úplně všechno, musím použít stejného označení, i když tak strašní jako Ha-Ha samozřejmě B3 nejsou. Jen mi z té kombinace hudby a image pořád nevychází výsledný dojem, jehož obětí mají být náctiletá děvčátka. Už přiložený booklet je sám o sobě divný (taky vás možná napadne, proč si jeden z těch kluků neoblíknul ty kalhoty pořádně). Zvláštní kapitolou je už hodně trapný text s povídáním chlapců, kteří děkují Bohu, rodičům, sestřičkám, bratříčkům, dědečkovi, babičce, producentovi, manažerovi, tetě Jessie nebo třeba nějakému Samovi. Vzhledem k tomu, jak kluci na fotkách vypadají, jim ani nevěřím uváděný věk a připomenu-li si desku, jakou jsem právě musel přetrpět, myslím s trochou nadsázky, aby byli rádi, že za sejmutí dvanácti evergreenů zůstali na svobodě. Vrcholem všeho je totiž fakt, že v sobě kdosi našel tu drzost a hovoří o nich jako o nových Bee Gees.