Duo Andrew Hung a Benjamin John Power jako kapela Fuck Buttons přichází po čtyřech letech s třetí řadovou deskou "Slow Focus". I tentokrát si nachystali plno zajímavých hudebních experimentů od noisu až k industriálu. K tomu všemu však navíc přimíchali jedinečnou atmosféru.
8/10
Fuck Buttons - Slow Focus
Vydáno: 23.07.2013
Celkový čas: 52:05
Žánr: Elektronika
Skladby: Brainfreeze, Year Of The Dog, The Red Wing, Sentients, Prince's Prize, Stalker, Hidden XS
Vydavatel: ATP Recordings
"Sakra, jak je možný, že jsem je neznal už dřív?!" Tak nějak zněly mé první reakce na třetí řadovou desku kapely, jejíž songy zazněly minulý rok při otevíracím ceremoniálu londýnské olympiády. Andrew Hung a Benjamin John Power nejsou žádní nováčci, jejich společná kapela
Fuck Buttons funguje skoro deset let. Teprve po vydání limitované edice singlu "Bright Tomorrow" v roce 2007 se začalo něco pořádného dít. Dvojice, jejíž hudebním zaměřením byly hluky a šumy všech druhů, vydala debutovou desku "Street Horrrsing". Ve zkratce se jednalo o působivou a svým způsobem originální hudbu poskytující při jejím poslechu velice intenzivní zážitek. Následující nahrávka "Tarot Sport" byla důstojným pokračováním, avšak od prvního alba se mírně lišila. Přehnané noisové kytary vystřídal čistý elektronický zvuk a jednotlivé skladby nabídly kromě hypnotických stavů i melodické a lehce taneční motivy. Jakým směrem se však vydává "Slow Focus"? No, řekněme, že spíš tím debutovým.
Devítiminutový opus "Brainfreeze" naprosto nekompromisně odstartuje cestu této apokalyptické desky. Monotónní hudební vzorky jsou postupně nabalovány dalšími a dohromady vytvářejí naprosto jedinečnou atmosféru. Tento postup funguje napříč celou deskou a uplatňuje se snad v každé skladbě. Z nervózních tónů a industriálního hluku v následujícím songu "Year Of The Dog" se dostávám do euforie. Takhle nějak by mohl znít soundtrack k Blade Runnerovi, kdyby se neutápěl v tak pomalém tempu, neboť vizuální podoba depresivního sci-fi prostředí naprosto sedí k aktuální poloze Fuck Buttons.
První dvě minuty "Sentients" při poslechu dráždí naléhavým zvukem, který však naruší elektrizující 8bitový sampl. Skladba nabere na těch správných otáčkách teprve v polovině a zběsilé tempo udržuje až do samého konce. "Prince’s Prize" v zuřivém rytmu pokračuje, tentokrát s agresivnějšími perkusemi. Samotným vrcholem nahrávky jsou ovšem dva poslední tracky, každý se stopáží přes deset minut. Silně návykový "Stalker" začíná vcelku nenápadně a střízlivě i graduje, až člověka úplně pohltí. Jenže než si toho stihnete všimnout, budete už dávno lapeni v elektronických tónech "Hidden XS". Stejně jako předešlý kousek i tento klade důraz na postupnou gradaci a výborně uzavírá skoro hodinovou jízdu po temném a depresivním
tripu jménem "Slow Focus".
Těžko říct, zda
Fuck Buttons třetí řadovkou překonávají debut. Časové rozmezí pěti let je na tvorbě znát, Andrew a Benjamin za tu dobu nabrali dostatek zkušeností a opravdu si s každým zvukem pohráli. Hudba je uhlazenější, daleko pestřejší a hlavně nasáklá pořádně depresivní atmosférou. I přesto na mě "Street Horrrsing" působí ucelenějším dojmem. Ale to je jen drobná vada na kráse.