Měl to být objev roku. Ostatně pokud máte za sebou spolupráci na megahitech "Where'd You Go" (Fort Minor), "Love The Way You Lie" (Rihanna & Eminem), "I Need A Doctor" (Dr. Dre, Eminem), "Coming Home" (Diddy-Dirty Money) nebo ještě horkou "Survival" z Eminemovy připravované řadovky, očekávání budou položena přece jen trochu jinde než u úplného nováčka.

Skylar Grey (dříve známá jako Holly Brook) ušla od dob, kdy se sestrou dělaly rádiový pořad na kazeťák pro své rodiče, dlouhou cestu, ale soudě dle komerčního (ne)úspěchu se zdá, že "Don't Look Down" ještě není tou pravou cílovou páskou, kterou si za dvacet sedm let svého života přála proběhnout.

Pokud jste sledovali všechny dosud vypuštěné ukázky, mohli jste nabýt dojmu, že producentský tým, čítající taková jména jako třeba Alex Da Kid, J.R. Rotem, Ross Golan nebo kamarád Eminem v roli výkonného producenta, si není úplně jist tím, kterým směrem se se Skylar vydat. Interpretka, která se svým předchozím autorstvím a spoluprací s různými umělci v zasvěcených kruzích proslavila pro svou melancholii, temnotu a frustraci, kterou přetavovala do působivých a mnohdy velmi zpěvných refrénů, na svém debutu ztrácí pevnou půdu pod nohama. Alespoň to tak může navenek vypadat. Na vině je singl "C'mon Let Me Ride".

Rozjuchaný a vtipný popěvek s perfektně sarkastickým klipem, ve kterém uvidíte holky se třemi prsy, bicykly s jeleními parohy a zálesáka Eminema citujícího Freddieho Mercuryho představil zpěvačku ve zcela jiné poloze, než ve které ji její tehdejší fanoušci dosud znali. To byl ostatně její cíl - koneckonců sama říká, že byla unavená z toho, jak si kdekdo myslel, že doma jen pláče nad klavírem a nevychází na sluneční světlo. Povedený hit přilákal ke Grey řadu nových fanoušků, kteří doufali, že před sebou mají novou Pink nebo chcete-li Katy Perry. A soudě podle recenzí, které na "Don't Look Down" vycházejí, to vypadá, že právě tato skupina posluchačů očekávala od jejího debutu, jenž vlastně ani debutem není (pod jménem Holly Brook už vyšla v roce 2006 její sbírka "Like Blood Like Honey"), podobné kousky. Dočkali se vlastně jen dvakrát - houpavý lovesong "Religion" budiž posluchačům mainstreamu vřelým doporučením. Pozadu nezůstává ani píseň o neplánovaném rodičovství, trefně pojmenovaná "Shit, Man!". To však této skupině namlsané ze sexuchtívého úletu "C'mon Let Me Ride" evidentně nestačilo, a neváhali proto sáhnout k průměrným známkám.

Hodnotit ale jen na základě odlišného očekávání se nám nezdá úplně fér. Už jen proto, jak harmonicky se obdivovatelce Nirvany, Smashing Pumpkins, Fiony Apple a devadesátek obecně podařilo různorodé skladby na desku seřadit. Od hororovými prvky dobarvenému úvodu "Back From The Dead" a druhém singlu "Final Warning", z jehož popěvku "someones gonna get hurt, na na na na" doslova mrazí, se přirozeně přesouvá do optimističtějších poloh zmíněných v předchozím odstavci. A po roztomile naivní "Sunshine" pak zase plynule pokračuje do kalných vod, kde si to upřímně vyříkává s kdekým. Svého partnera obviňuje ze sobeckých ambicí ("Tower (Don’t Look Down)") a kupříkladu v "Pulse" už je vyloženě zahořklá. Skvělé kousky.

Jak je vidno, majoritní část stopáže si pro sebe uzurpují v zásadě temnější písně, a přestože o jejích kvalitách není pochyb, nemusí to být každému po chuti. To ale není náš případ. Díky přechodům mezi náladami a styly (mísí se tu pop, r'n'b i hip hop) deska získává daleko pestřejší rozměr a posluchače nenudí. Škoda jen dvou nadbytečných skladeb, "Glow In The Dark" i na piano doprovázená "White Suburban" jsou přespříliš utahané a kompaktnost nahrávky tím zbytečně trpí.

Jedna věc je jistá: čerstvý výlisek od Skylar Grey hitparády nezbourá. Pokud jste doufali v opak, pak si seberte rozlámanou hůl a zase pokračujte dále. Pro očekáváním neposkvrněného posluchače středního proudu ale může být její debut vítaným osvěžením, koneckonců muzika je to v každém případě příjemná a jako odpich do budoucna zatím rodačce z Wisconsinu stačí. Celosvětový objev roku se sice zatím nekoná, ale její dosavadní umělecké portfolio a rozšiřující se seznam kontaktů v telefonu jsou natolik impozantní, že se od ní stále ještě můžeme dočkat velkých věcí. Počkejme si na ně.