"The Wall" od britských legend Pink Floyd je skvělé nadčasové dílo, o jehož kvalitách nikdo určitě nepochybuje. Důkazem budiž i fakt, že patří mezi třicet nejlépe prodávaných hudebních alb v historii vůbec. Konceptuální pojetí sklidilo obrovský úspěch především na koncertech, které byly obohaceny divadelními vložkami. Tři roky nato vznikl dokonce i hudební film. Jelikož je to již 34 let od vzniku desky a Pink Floyd už pravděpodobně naživo nikdy neuslyšíme, měli jsme tuto středu možnost slyšet naživo alespoň Rogera Waterse, jednoho z klíčových členů kapely. Projekt "The Wall" má téměř celý na svědomí právě on, a proto s ním stále ještě jezdí koncertní šňůru po světě.

Původně se mělo vystoupení odehrát v Synot Tip aréně, nakonec však bylo přesunuto do uzavřených prostorů O2 areny. Důvodem byl Rogerův požadavek, že se celá show musí odehrát za naprosté tmy, což by znamenalo, že by koncert přesáhl čas 22:00 a kvůli nočnímu klidu v Praze to tudíž nebylo možné. Důvod chápu, na druhou stranu si říkám, že to je velká škoda, protože by tak velkolepému vystoupení určitě víc slušel stadion pod širým nebem (nepochybuji o tom, že návštěvníci v Berlíně zažijí skvělou show, protože se tam koncert odehrává na olympijském stadionu). Menší problém se objevil ještě před samotným začátkem. Hala se otevřela až v půl deváté, protože se zpozdily kamiony s technikou při cestě z Turecka. V té době bylo před O2 arenou skutečně mnoho lidí, kteří čekali ve frontě. Neuškodila by lépe zvládnutá organizace, protože stát ve frontě tři čtvrtě hodiny a těsně před vstupem se dozvědět, že za deset minut Roger Waters odstartuje své vystoupení, není zrovna fajn zjištění.

Začátek koncertu byl skutečně impozantní. Během tónů úvodní skladby "In The Flesh" se po hale rozlétla letadla a gradující závěr doplnily úžasné světelné efekty. Watersovi se podařilo vtáhnout posluchače/diváky do děje již od samého začátku. V průběhu první poloviny vystoupení se na pódiu stavěla zeď, jednotlivé písně byly doplněné zajímavými videoprojekcemi a velkými loutkami. Roger Waters si také připravil opravdu dlouhý projev v češtině, ve kterém mluvil o boji za spravedlnost. Nezapomněl ani poděkovat dětskému sboru, který zazpíval v nejúspěšnějším singlu desky - "Another Brick In The Wal, Part 2". I přes problémy s výslovností mu bylo celkem dobře rozumět. Když se zeď dostavěla, nastala koncertní přestávka. Neuškodilo by, kdyby se přestávka zkrátila na polovic.

Druhá část se zpočátku odehrávala za zdí. Frustrující, avšak svým způsobem dokonalé. Následně se Roger Waters s celou kapelou přesunul před zeď. Skladba "Comfortably Numb" byla naprosto precizně odehraná, její závěrečné kytarové sólo patří k jednomu z nejsilnějších momentů vystoupení. Během "In The Flesh" se v hale objevilo obrovské černé nafukovací prase a létalo z jedné strany na druhou. K tomu si připojte velkou projekci samotného Waterse na zdi, kterak střílí do davu samopalem. Vynikající! Závěrečné skladby byly doprovázeny animovanými videi, které se objevily ve filmu "The Wall" a při úplném finále jsme se dočkali toho hlavního - zeď byla zbořena!

I přes komplikace v podobě zpoždění a dlouhého vpouštění do haly samotné vystoupení dopadlo výborně - vydařený zvuk, skvělé efekty a videoprojekce a hlavně úžasný Roger Waters.