Velké dohady a očekávání, co od rozběhlé koncertní štace The Knife vlastně čekat. Je o nich všeobecně známo, že neuznávají žádná omezení, kompromisy a vše si dělají podle svého svědomí a potřeb. Pokud "Shaking The Habitual" má několik ústředních témat, tak se tento pelmel místy velmi ostrých názorů povedlo přetavit do předvedené show. Tu však nelze chápat jako regulérní živý koncert, je to spíše performance postavená na skupině tanečníků v kostýmech a extravagantním líčením, v které i ústřední dvojice Karin Dreijer Andersson a Olof Dreijer strávila nemálo času mimo hlavní dění v ústraní (jak odhalil nejeden záběr kamer). Předcházela mu však masáž publika, možná určitá sociologická sonda, co vše si necháte líbit od výstředního exota v podivném kostýmu, který se snažil vyhecovat publikum. Po tomto celkem bláznivém začátku to ale teprve přišlo.

Celé dějově vystavené představení vzniklo během brainstormingu, kdy se celá sestava sešla na jednom místě a chrlila nápady na jednu hromadu. S cílem dodržet téma desky, identitu již publikovaných videoklipů a tak dále, více se můžete dočíst na tomto webu. Pokud si někdo tuto teorii prošel, tak ho tento podivně niterní svět přetavený do série obrazců s atypickými tanečními čísly nemohl tolik vykolejit. S použitím logiky nadhledu to vše dávalo smysl a pomyslné oddělené části fungovali a dokázaly strhnout i díky masivnímu hudebnímu podkladu. Tomu nemálo pomohl fakt, že zvukový aparát na hlavní scéně tyto možnosti umožňoval. Tedy aby vynikly všechny ruchy, samply, předtočené smyčky a živě hrané fragmenty, tak jak je zvukový inženýr Olof chtěl prezentovat a narvat do sluchového ústrojí. A to včetně výrazných beatů, řezavých zvuků, byla to nestřežená alchymie, v které se dalo ale vyznat a nebyla to jednotná přebuzená stěna, z které vás po chvíli jen bolela hlava.

Začátek však patřil industriální abstrakci, kdy se všichni zjevili na scéně a hráli na všechny možné věci nanošené na scénu (počítaje i divnou asi kovovou konstrukci nebo harfu). Ambietní "A Cherry On Top" fungovala coby předehra k unikátní a atmosféricky zrádné "Raging Lung", jež plynule přešla ve stařičkou kompozici "Bird". Výrazně taneční rytmus přišel až díky neoblomné singlovce "A Tooth For An Eye", která "Shaking The Habitual" vlastně otevírá. V tuto chvíli byly postupně odneseny i všechny instrumenty a hlavní prostor dostaly převážně taneční sekvence v avantgardním duchu, místy až příliš minimalisticky pojaté. Pro radost fanoušků pak zazněly i z dřívějška známé "One Hit" a "Got 2 Let U", ta pochází z kultovní desky "Deep Cuts". Závěrečná část patřila novince, včetně uhrančivé psychedelie "Full Of Fire" v patřičně vygradované podobě. Na úplný konec si však nechali geniální track "Silent Shout" (se skvělými světly), který byl přetaven do mnohem agresivnější podoby, aby ladil současnému konceptu tvorby této dvojice.

The Knife si s publikem hráli na schovávanou, bylo i těžké odhadnout, kdo a co jak zpívá (Karin hlasově pomáhali i zmínění performaři) a co bylo ve skutečnosti doopravdy hráno živě. Taneční hudba však má své hrdiny, opět totiž dokázali, že stále patří k vizionářům a objevitelům nových forem. Celá show však byla náročná na pochopení a ne každému musela sednout, sama muzika ale fungovala výtečně a měla strhující tempo. Kdo neodešel, mohl si tam najít to své a to byl možná i záměr těchto Seveřanů.