Sobota druhého února měla být svátkem všech metalistů, protože do Prahy přijeli američtí Slipknot, jedna z hvězd dnes tolik populární nu-metalové scény. Svátek to nakonec byl jen poloviční - koncert se povedl na jedničku, zúčastnění se bavili skvěle, bohužel jich přišlo ostudně málo. Ale nějak to vlastně nevadilo.
© facebook interpreta Na úvod řekněme, že koncert se měl konat v Paegas Aréně, která pojme nějakých patnáct tisíc diváků. Pořadatelé zřejmě předpokládali, že skupina, která vyprodává běžně ve světě velikostí srovnatelné sály, by neměla mít problém učinit totéž i v Čechách. Nestalo se! Prodalo se slabě přes tisíc lístků, a proto se vystoupení přesunulo do Malé sportovní haly. Tam se veškeré obecenstvo (jehož věková struktura byla vzácně vyrovnaná) srotilo do kotle, takže zůstala volná dobrá polovina Malé haly.
Původně měli
Slipknot předskakovat dvě kapely -
American Head Charge a Riviera Cowboyz - nakonec se však publikum muselo spokojit pouze s účastí prvně jmenovaného souboru.
American Head Charge je hodně podivná sebranka šílenců, jejíž dvě hlavní osobnosti, zpěvák Martin Cock a basák Chad Hanks, se spolu potkali v protidrogové léčebně, když jim bylo sedmnáct a dvacet čtyři let. Prostě takoví normální rockeři. Hudbu
American Head Charge by šlo definovat jako hodně hutný a agresivní metal, který se více než k vlně neometalu kloní k trashi a HC. Navíc jsou jejich texty, podobně jako image, značně militantní, což je nyní jedním ze základních znaků mladých tvrdých kapel, které metal spojují i vizuálně s násilím. V každém případě platí, že
American Head Charge byli vhodným supportem, protože připravili uši fanoušků na trvalý, hodinový příval dunivého kraválu, na nějž je třeba se pořádně aklimatizovat. Kvalitativně průměr, kvantitativně vysoký nadprůměr.
© facebook interpreta Slipknot přišli na řadu v půl desáté. Začátek show byl ve znamení černého plátna, kryjícího scénu, za nímž ozařovaly reflektory celou halu. Po několika minutách této pekelnické stylizace, doprovázené ponuře nasamplovanou instrumentálkou, se na pozadí pohnuly první kontury a následně byly jasně patrné stíny, jejichž dominantami byly podivné tvary hlav...
Slipknot nastoupili! Koncert odstartoval vypalovačkou "People=Shit" z nové desky "Iowa". Zvláště po druhé "Liberate" bylo jasné, že tento večer je zasvěcen tomu nejtvrdšímu metalu. Ani v dalších minutách neubíralo počáteční tempo na intenzitě. Naopak se zvyšovalo. Na řadu přišly skladby z obou desek, které byly zhruba v polovině koncertu proloženy několika syntezátorovými vsuvkami ala "Tattered & Torn" z debutové desky, při nichž se všech devět členů vytratilo na okamžik do zákulisí. Vrcholy show byly performace špičkových písní
Slipknot: "Left Behind", "Heretic Anthem", "Purity", "New Abortion" či "Wait And Bleed". Hlavní část koncertu skončila něco málo po hodině řádění. Otázkou bylo, jak dlouhý, kolikadílný přídavek bude následovat. Naneštěstí byl sestaven pouze ze dvou částí - "(Sic)" a "Surfacing", oboje z první desky. Poté se
Slipknot rozloučili a opustili nažhavené publikum. Celkově tedy jejich set trval hodinu a dvacet minut, což není zrovna mnoho.
© facebook interpreta Za zmínku stojí určitě i učinkování jednotlivých muzikantů během koncertu. Největší hvězdou byl nepochybně zpěvák
Corey Taylor, který je prototypem charismatického vůdce, ačkoli nikdo pořádně neví, jak vypadá. Především se skvěle staral o komunikaci s lidmi, jež častoval nejednou pochvalou doplněnou o angličtinářské vulgarismy, které není třeba blíže definovat. Nejlepším muzikantem byl (a zřejmě stále je) bubeník Joey Jordison. Jeho bubenické sólo bylo o to pikantnější, že jej připevněného na jakousi rampu zvedli technici do vzduchu a naklonili o devadesát stupňů k zemi. A on stále mydlil paličkami a kopáky, jakoby nic. Nadmíru komicky potom působili oba perkusisté, kteří sebou pernamentně trhali, ale mnoho práce jim muzicírování nedalo. To už jsou ovšem
Slipknot - je jich jako psů, kdekdo nemá co dělat, ale jakmile by jeden z nich chyběl, něco by nebylo v pořádku.
Když jsem odcházel před jedenáctou hodinou z výstaviště, říkal jsem si, že jsem viděl opravdovou, nevyumělkovanou rockovou show, ač krátkou. Byla v ní energie, legrace, zábava, metal, ... prostě všechno, co k takovému koncertu patří. A abych nezapomněl,
Corey Taylor byl z cestování po Evropě tak zblblý, že si myslel, že Praha je v Maďarsku! No nic, nikdo nejsme bez chyby, hlavně že nás pobavil, ne?
Slipknot, Malá sportovní hala, Praha, 2.2.2002