Jeden z nejočekávnějěích rockových koncertů letošního roku se uskutečnil v týdnu tropických veder, a to navíc ve vyhlášené sauně velkého sálu pražské Lucerny, kde se potí i stěny (doslova), a pro který je klimatizace cizí slovo. I tak se ale na amerického rockery Stone Sour sešla téměř zaplněná Lucerna a kapela se jí odvděčila skvělým profesionálním výkonem, byť byste nějaké nějaké překvapení asi čekali marně.

Už před několika měsíci jsem se docela podivoval při výběru předkapely, kdy se k Taylorovcům přidala australská progresivní parta Karnivool. Přiznám se, že kromě exotického jména a pár videoklipů z YouTube jsem se s jejich tvorbou nijak blíž nesetkal, proto jsem byl docela zvědav, co nám pánové v Praze předvedou. Očekávání bylo navíc umocněno tím, že celá řada lidí včetně několika mých přátel se na akci vydali právě a jen kvůli nim.

Formace během svého čtyřicetiminutového setu předvedla hodně atmosferický progresivní metal s náladami ala Tool a i bez znalosti jejich repertoáru musela bavit každého pokročilejšího hudebního posluchače. I pro svou hudební náročnost v kontrastu se šlapajícím groove rockem hlavních hvězd, jsem měl trošku obavy o reakce publika, to ale překvapivě poslouchalo a tleskalo a nesetkal jsem se s žádným házením pivních kelímků s výkřiky "Slipknot pyčo!“. Na Stone Sour obecně chodí trošku jiné publikum a nezaznamenali jste tak prakticky žádné opilé vidláky se stahováky a vytahanou sepranou mikinou domovské formace ústředního dua Taylor-Root.

Samotní Stone Sour na sebe nenechali dlouho čekat a po půlhodině příprav do nás vypálil svou téměř devadesátiminutovou show s výkopem v podobě komba "Gone Sovereign / Absolute Zero". Aktuální suit up pódiový dresscode sice dodržel jen kytarista Josh Rand, vzhledem k pekelné výhni se ale nebylo čemu divit, a přítomné dámy tak mohli po většinu koncertu obdivovat polonahého potetovaného Coreyho. I v reálu skutečně vysoký kytarista James Root si po pár skladbách musel vzít kšiltovku, neb jeho hipsterský účes vzdal svůj nerovný boj s klimatem velice rychle.

K setlistu nelze mít žádné výhrady, snad kromě milovníků nejnovějšího počinu "House Of Gold & Bones Part 2", ze kterého zazněla pouze laciná halekačka "Do Me A Favour". Na druhou stranu, nové skladby se do koncertního podání ani moc nehodí. Dočkali jsme se i dvou coververzí. Zatímco legendární metalovou vypalovačku "Children Of The Grave" od Black Sabbath si s chutí vystřihla celá kapela, křehkou "Nutshell" od Alice In Chains použil Corey Taylor ve zkrácené podobě jako intro ke svému sólovému bloku s baladou "Bother" a částečně i "Through Glass". Naopak přídavkový blok se nesl v rychlém tempu, kdy do nás naprali dvě největší nakládačky v repertoáru kapely - wall of death okořeněnou slipknotovskou palbu "Get Inside" a "30/30-150", kterou si kapela i natáčela údajně pro své další hudební video.

Celému koncertu tak není moc co vytknout. Snad jen drobnost - k mé vlastní škodě jsem den před koncertem viděl nějaké koncertní záznamy z aktuální tour, a tak mě Coreyho rádoby spontánní, ale ve skutečnosti skutečně do puntíku připravené proslovy a děkovačky začaly postupem času trochu iritovat, dělá to tak ale pravda každá druhá kapela. Z hudebního hlediska skvělý večer, na jehož výborné atmosféře se velkou měrou podepsalo početné (nechápu, jak mohli pořadatelů počítat s původním umístněním do malého Lucerna Music Baru) aktivní publikum, které se nepřišlo podívat na "ty dva ze Slipknot", ale na poctivý koncert svých oblíbenců Stone Sour.