Jak jste se jako kapela vůbec dali dohromady?

Thomas: S Petrem Tichým spolupracuji už řadu let, sešli jsme se v kapele No Heroes a společně hodně tvoříme písničky. Když jsme po debutu No Heroes začali připravovat materiál pro další album, přišel producent Armin Effenberger s myšlenkou, že by bylo fajn dát našim nápadům nový rozměr, a to i tím, že do studia pozveme další kamarády a skvělé muzikanty - kytaristu Josefa Štěpánka, bubeníka Davida Landštofa a basistu Honzu Lstibůrka. Když nám pak Armin poslal první hotové ukázky, byli jsme z nich tak okouzleni, že už chyběl jen krok k tomu založit novou regulérní kapelu. A ten krok jsme všichni udělali.

Teď se tedy všichni věnujete výhradně kapele Tommy Indian, nebo pokračujete i v bývalých projektech?

Thomas: Já s Petrem jsme si s No Heroes dali pauzu, což si můžeme dovolit, protože nás hudba neživí. Ostatní kluci jsou profesionální (a velmi vyhledávaní) muzikanti. Takže je i nadále můžete vídat s Radůzou, Xindlem X, Tomášem Klusem, Cartonnage nebo Toxique.

Hudbu tvoříte všichni dohromady, nebo odděleně?

Thomas: Hudbu vetšinou tvoříme s Petrem sami, každý přinese nějaké nápady a společně to pak dáváme s pianem a kytarou dohromady. Všechno si hned nahráváme a posíláme především Arminovi, který dělá první, často nemilosrdnou selekci. Což je skvělé, protože má velký nadhled a cit pro písničku. Co se týká textů, tak ty jsou výhradně mým dílem, a ačkoli jsou často dost abstraktní, mají výrazné autobiografické rysy.

Kdy začaly práce na debutu "Moon Dreamer"?

Thomas: Písničky vznikaly různě, některé už před mnoha lety. Z celkem asi třiceti songů vybral Armin výslednou dvanáctku a s natáčením jsme začali v létě 2011.

Kde deska vznikala?

Thomas: Nahrávání probíhalo především v Zeleném Mlýně ve Všetatech, kde panovala skvělá atmosféra. Byl to takový několikadenní happening.

Existují z té doby nějaké peprné historky?

Thomas: Byla první noc po natáčení a už jsme spali. Je nutno podotknout, že jsme spali v jedné velké místnosti, kde byla střešní okna. V noci pršelo a zdál se mi zvláštní sen, že se oknem k nám dobývá nějaký padouch. Najednou mě probudilo škrábání na okno, a než jsem se vzpamatoval, padal mi na hlavu černý kocour. Strašně jsem se vylekal a začal ječet. Petr se také lekl a ještě skoro ze spaní vykřikl: "Vyhoď ho!!!" A tak kocour letěl z okna… Naštěstí to přežil ve zdraví, i když se na nás po zbytek našeho pobytu tvářil poněkud nevraživě.

Máš na desce nějaké oblíbené songy, nebo to nerozlišuješ?

Thomas: Mám citový vztah ke každé písničce, kterou jsem složil. Ale když už mám jmenovat, tak bych řekl "Cowboys & Indian".

Křest tedy už máte za sebou?

Thomas: Album vyšlo digitálně pod značkou Supraphon, z čehož máme obrovskou radost, 22. června přímo během našeho koncertu v Rock Cafe v rámci festivalu United Islands. Moc jsme se těšili, jak si během vystoupení fanoušci začnou album stahovat, a všichni společně jsme to po koncertě zapili na baru. Oficiální křest pak bude po prázdninách. (Rozhovor byl pořízen na konci června - pozn. red.)

Dost lidí je toho názoru, že se v této době nevyplatí desky ani vydávat. Co na to říkáš ty?

Thomas: Tohle je možná spíš otázka pro vydavatele. Z hlediska vývoje asi moc ne, ale zase je hezký mít prostě tu placku v ruce, nebo ještě lépe vinyl.

Kvůli čemu by si fanoušci měli právě vaši desku koupit?

Thomas: Protože jde o desku, která není u nás úplně obvyklá. Sešli se na ní skvělí muzikanti a kreativní producent, kteří dali našim písničkám nový rozměr, který spojuje indie pop, country, rock, elektroniku. Ve světě je to docela častý postup, ale u nás je to pořád ještě něco nového.

Kupujete si vy sami nějaká alba?

Thomas: Poslední deskou, kterou jsem si koupil ve hmotné podobě, bylo aktuální album od U2.

Je už teď v plánu nějaké turné?

Thomas: Turné plánujeme. Ale zatím se nechte překvapit.

A nakonec, je nějaká kapela, se kterou byste jednou chtěli stát na jednom pódiu?

Thomas: Můj sen už od malička je hrát na celosvětovém turné s U2.