Karel Gott má s koncertními šňůrami za celý život nespočet zkušeností. Ví moc dobře, že pokud jeho loňské turné čítalo šestnáct zastávek, je třeba letos své koncertní aktivity lehce omezit, pracovat na studiovém materiálu a dát svým fanouškům malinko vydechnout před další koncertní náloží. Proto má letošní turné zastávek pouze šest a mezi země bývalé federace bylo spravedlivě rozděleno půl na půl. Posledním českým městem tohoto turné se stalo jihomoravské Znojmo. Jistě zpěvák na toto místo vsadil i vzhledem k blízkosti rakouských hranic. U našich jižních sousedů má totiž také početné zástupy fanoušků.

Celý mechanismus turné nese známky nejvyšší profesionality, jsou ale věci, které sám Gott ovlivnit nemůže, i kdyby sebevíc chtěl. Časem začátku koncertu byla stanovena osmá hodina večerní, jenže ta když odbila, hala ještě dost překvapivě zela prázdnotou. Důvodem se ukázaly špatně fungující turnikety, a proto musel být začátek o půl hodiny odložen, aby si fanoušci mohli vychutnat v klidu celý koncert.

Ten už se nesl v pro Gotta typickém duchu. Setlist byl velmi podobný aktuálně vycházejícímu prvnímu koncertnímu 2 DVD z prosincové pražské O2 areny. Hned ze začátku pozdravil mistr všechny přítomné v češtině, němčině, angličtině a ruštině, hodně prostoru dal svým novým projektům a písním z desek "Sentiment" a "Dotek lásky" a jako poněkolikáté se ukázal být výhodou jeho rozsáhlý repertoár. Před začátkem bloku písní pocházejících z pera Karla Svobody Gott zmínil, že jenom tento hitmaker jich pro něj napsal téměř sto a polovina z nich se stala hity. Nebyl by proto problém, udělat koncert jenom z písní tohoto skladatelského mága a zpěvák nevyloučil možnost skutečné realizace tohoto nápadu.

Správný cit měl tentokrát i pro výběr svých hostů. Monika Absolonová i Gabriela Gunčíková jsou krásné dámy a také výtečné zpěvačky. U první z nich je věčná škoda, že marně shání dostatečně dobré autory proto, aby měla svůj vlastní repertoár a nebyla jen muzikálovou zpěvačkou. Cena Thálie sice dokazuje, že i tam se svých rolí dokáže zhostit výborně, je ale škoda, že jak sama zpěvačka zmínila "pokud by nebylo této písničky, tak mě asi neznáte." Tou písničkou byl míněn song "Teď královnou jsem já" z muzikálu "Kleopatra". Žádný jiný hit Absolonová v repertoáru zatím nemá.

Gabriela Gunčíková je na trošku jiné startovací čáře. V roce 2011 byla jednou z účastnic grandfinále SuperStar, a i přes konečné druhé místo je již teď jasné, že tehdejšího vítěze Lukáše Adamce má takříkajíc v hrsti. Karel Gott jí nabídl společný duet, a díky textu Jaroslava Macheka přezpívali do češtiny píseň americké kapely Starship "Nothing’s Gonna Stop Us Now" pod názvem "Nic nás nezastaví". Gabriela sama přiznala, že vrcholové zpívání chtěla pověsit na hřebík a vrhnout se na studia. Po SuperStar totiž zjistila, že v českém šoubyznysu se příliš nenosí pojmy jako férovost, pokora či důvěra. Díky zkušenostem s naší legendou zjistila, že ne každé jablíčko je hned nahnilé a že i tu se najdou pověstné výjimky potvrzující pravidlo. A rovnou na těch nejvyšších místech.

S písní z repertoáru Stevieho Wondera "I Wish" (zde "Život jde dál") skončila první polovina koncertu a následovala přestávka. Ve vydýchané hale to ale pořadatelé nevychytali s možností občerstvení. Možnosti nápojů nabízelo pouze několik automatů, které ovšem nápor lidí nestíhaly, o možnosti dát si aspoň něco malého k snědku ani nemluvě. Lidé ale přišli úplně z jiných důvodů a Gott druhou polovinu koncertu odstartoval naprosto stylovou písní pro tuto deštěm zmáčenou a chladnou dobu "Dlouho nebylo léto, jak má být".

S blížícím se koncem přibývalo hitů geometrickou řadou, nechyběla ani dnes často zpěváky používaná akustická část koncertu, kterou započala píseň "Oči barvy holubí" (stále mi v uších rezonuje verze, kterou na album "Souhvězdí Gott 2" ke zpěvákovým šedesátým narozeninám natočil Arakain se svým tehdejším zpěvákem Alešem Brichtou) a ukončila "C‘est la vie" (tu na prvním dílu vzpomínané kompilace zpíval Brichta sám).

Ochranka na stadionu pracovala v určitých okamžicích snad až příliš profesionálně, nicméně ještě před finále koncertu byla nucena kapitulovat. Pod pódium se natlačily davy lidí s foťáky, mobily a mohutně pomáhaly zpěvákovi i všem jeho hostům, kteří se v ten moment na jevišti sešli, s interpretací písní "Babylon", "Lady Carneval" či "Pábitelé". Písní "Zůstanu svůj" ukončil Gott krátce před půlnocí celý program jenom díky tomu, že lidé chvátali do svých domovů a potleskem si tak odmítli vynutit další kolo přídavků.

Koncert podtrhl všechno to, co o zpěvákovi dávno víme. Maximální profesionalita, pokora (několikeré omlouvání se za neposkytnutí podpisu v průběhu interpretace písní), vtip, se kterým Gott dokáže umně shodit a polidštit důležitost okamžiku, a také noblesa a grácie, která k tomuto zpěvákovi neodmyslitelně patří a navždy už patřit bude. O věcech kolem interpretace písní a provedení koncertu nemusí být vůbec řeč. Nemusíte být jeho skalními fanoušky, co znají texty od A až do Z, a přesto si jednoznačně za vše výše zmíněné, a nejen to, váš hluboký respekt rozhodně zaslouží.