Zdá se, že únor je jako zrozený pro překvapivé desky mezi domácími popovými zpěvačkami. Tereza Kerndlová o své novince "Diamanty" také dopředu nezveřejňovala jakékoli informace a ani nevydávala singly - a najednou ji vyslala mezi fanoušky. Monika Absolonová představila poslední řadové album před devíti lety a na autorskou nahrávku čekala dokonce jednadvacet let.

Hlavní důvod, proč jí to tak dlouho trvalo, tkví v tom, že ona sama autorkou není, a tak musela hledat jiné tvůrce, kteří by jí dokázali napsat dobrou píseň. Původně mělo album vyjít v roce 2019, natáčet se ale začalo o něco později a následně do toho vletěl covid, takže Studio DVA řešilo úplně jiné problémy. Producent Dalibor Cidlinský měl i poté práce nad hlavu a točil desky například s Lucií Bílou či Markem Ztraceným, takže Monika Absolonová čekala.

Všechno zlé ale přináší i něco dobrého: alespoň získala víc času pro sběr písní od okolních autorů. O názvu měla jasno dost brzy, ostatně láska v mnoha podobách je to nejdůležitější, co na tomto světě máme. Drtivá většina textů proto zkrátka pojednává o vztazích.

Autor knižního hitu "Deníček moderního fotra" Dominik Landsman donesl text "Deníček moderní matky" a tahle skladba patří rozhodně k těm humornějším a odlehčenějším. Nabízí jednu z tváří zpěvačky, která je jí však také vlastní, protože jde o dvojnásobnou maminku a ženu, která má ráda legraci a nadsázku.

Nejedná se vždy úplně o nejčerstvější kousky - například titulní song od Erika Aresty z dua MC Erik a Barbara vznikl už před lety, dočkal se však přearanžování do latinpopového stylu. Držitelka Ceny Thálie za hlavní roli v muzikálu "Funny Girl" je hodně silná v kramflecích v bohémských písních typu "To nejsem já" (skladbu od Martina Chodúra zpívala pro větší autentičnost ve studiu s cigaretou v ústech) i v krásných šansonech. Patří k nim "Začínáš mi šedivět" napsaný Albertem Černým z Lake Malawi. On sám zpívá většinou anglicky, tady se ale ukazuje, že dokáže velmi umně pracovat i s češtinou.

Pokud se budeme bavit o slabinách nahrávky, mohla být o dvě písničky kratší. Například u songu "Jednou..." jí trochu padá řemen. Monika se hodně přátelila s Hanou Zagorovou. Ta ji přemlouvala k další muzikálové desce, nakonec si od ní Absolonová na tento počin vypůjčila skladbu "Mít tě ráda" - a její verze určitě snese srovnání s originálem. Aranžérsky vlastně celkem dost do detailu, liší se ovšem v úhlu pohledu a náladě. Zatímco Zagorová ji zpívá radostně o naplněné lásce se Štefanem Margitou, její kolegyně, která se během covidu rozešla s otcem svých dětí, naopak o té nenaplněné.

Interpretka nezůstává jen u lásky partnerské, závěrečné kousky totiž patří jejím dvěma synům. V příjemné hitovce "Dvě srdce" dokonce slyšíme i chlapce samotné. I když jí skladby napsali rozdílní autoři od Martina Chodúra přes Davida Deyla po Patricii Kaňok z Vesny, deska netrpí zvláštní rozháraností. Texty i aranže působí dost autenticky.

I když "Láska" povšechně nepůsobí jako aspirant na album roku, rozhodně jde o kus poctivě udělané české muziky, o dobré písničky, které - i když jsou v nevděčných škatulkách pop a šanson - nevyznívají nijak plytce či uhozeně.

Monika Absolonová nikdy nepatřila k těm zpěvačkám, které by se sama rvaly o slavíky a vyprodané O2 areny. Poctivě si jde svou cestou, v tom, co dělá, je dobrá a vytvořila si pevnou a početnou fanouškovskou základnu, která ji ve zmíněném Českém slavíku už dvakrát poslala až na stupně vítězů. Albová novinka jen potvrzuje, že zaslouženě.